Snižuje se úrazová renta, jestliže měl zaměstnanec už před pracovním úrazem jiné zdravotní obtíže?

Náhradu za ztrátu na výdělku dostává zaměstnanec ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem pobíraným před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, a to s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Tato náhrada, tzv. úrazová renta, tedy dorovnává zaměstnanci poškozenému pracovním úrazem nebo nemocí z povolání invalidní důchod a případně i nový nižší nebo nulový výdělek po poškození zdraví na úroveň původní výše průměrného výdělku před vznikem škody. (Záleží na tom, zda zaměstnanec nemůže pracovat vůbec, či může pracovat s omezením.)

Přiznání invalidního důchodu, resp. uznání invalidity, není nutnou podmínkou pro nárok na rentu. Záleží na míře snížení pracovní schopnosti poškozeného zaměstnance. Vzniklá škoda musí být v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, uznání invalidity a nárok na invalidní důchod není podstatný.

• Co rozhoduje a co nerozhoduje o nároku na odškodnění – rentu
• Nepočítají se podíly pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a jiných zdravotních neduhů
• Příklad soudního sporu o nárok na odškodnění
• Aby na plné odškodnění neměli nárok jen zcela zdraví lidé
• Různě nemocní zaměstnanci mají dostat za stejný pracovní úraz stejnou rentu – příklad 2

Co rozhoduje a co nerozhoduje o nároku na odškodnění – rentu

Pracovní úraz však nemusí být jedinou příčinou vzniku škody. Pro závěr o existenci příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou, což je předpokladem nároku na odškodnění, postačuje, aby pracovní úraz byl jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou.

Není rozhodující, zda samotná invalidita je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Nýbrž rozhodující je, zda trvalá nezpůsobilost zaměstnance vykonávat konkrétní práci od určitého data je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo s jeho následky.

Není ani významné, zda zaměstnanec v důsledku onemocnění nemocí z povolání nebo pracovního úrazu splnil předpoklady pro vyměření dávky důchodového pojištění. Podstatné je, zda nemoc z povolání nebo pracovní úraz byly příčinou jeho (částečné, nebo úplné) nezpůsobilosti k soustavné výdělečné činnosti.

Tip: Příklady, kdy se změní částka přiznaného invalidního důchodu

Nepočítají se podíly pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a jiných zdravotních neduhů

Vyskytne-li se u poškozeného současně více nemocí (zdravotních problémů), které ovlivňují jeho celkový zdravotní stav a pracovní možnosti, je bezvýznamné zjištění podílu, jakým se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu podílejí právě následky pracovního úrazu. Rozhodující je, zda pracovní úraz či jeho následky dovršily od určitého data neschopnost zaměstnance k výkonu dosavadní práce.

Příklad soudního sporu o nárok na odškodnění

Zaměstnankyně utrpěla pracovní úraz (komoci mozku a podvrtnutí a natažení krční páteře), po kterém byla v pracovní neschopnosti a byla uznána invalidní ve II. stupni. Ještě před tímto úrazem však trpěla řadou závažných onemocnění (pokročilými degenerativními změnami krční páteře, těžkou oboustrannou artrózou kyčelních, kolenních i hlezenních kloubů, oboustrannou ostruhou patní kosti, plochými nohami a kolísavou hypertenzí), která vedla k uznání její invalidity.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně nesprávně rozhodl, že invalidita nebyla zapříčiněna pracovním úrazem, a tak paní nemá nárok na náhradu za ztrátu na výdělku při uznání invalidity. Ani odvolací soud nevyhověl požadavku zaměstnankyně na přiznání renty.

Ovšem Nejvyšší soud rozhodl, že podstatné je zjištění, zda příčinou, proč zaměstnankyně nemohla a přestala vykonávat dosavadní práci, byl a je pracovní úraz, nebo zda by nebyla schopna tuto práci vykonávat, i kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo. Nižší soudy však toto neposuzovaly, nýbrž nesprávně zohledňovaly, v jakém rozsahu se jednotlivá onemocnění (zdravotní problémy) podílely na poklesu pracovní schopnosti.

Aby na plné odškodnění neměli nárok jen zcela zdraví lidé

Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz či nemoc z povolání proto není vyloučena nebo snížena tím, že nepříznivý zdravotní stav zaměstnance byl ovlivněn i jiným onemocněním nemajícím původ v pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Zjišťování podílu následků pracovního úrazu na nepříznivém zdravotním stavu zaměstnance spolu s ostatními predispozicemi a onemocněními je tak bezvýznamné.

Výstižně a lapidárně tento přístup objasnila právnička Adéla Frenclová, když glosovala, že pokud by mělo docházet k poměrnému snižování nároků na náhradu škody (vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) s ohledem na jiné choroby, kterými zaměstnanec trpí, mohl by se plného odškodnění dočkat pouze naprosto zdravý zaměstnanec.

Tip: Jaký vliv má delší nemoc na výpočet daně z příjmů za celý rok

Různě nemocní mají za úraz nárok na stejnou rentu

Jestliže třeba dva zaměstnanci se stejně vysokou mzdou utrpí při společné práci stejný pracovní úraz se stejnými následky, budou mít oba nárok na stejně vysokou rentu bez ohledu na to, že jeden byl třeba předtím naprosto fit, zatímco druhý se léčil s různými nemocemi nebo zdravotními vadami. Zdravý zaměstnanec, který třeba aktivně sportoval, však může dosáhnout na vyšší odškodnění za ztížení společenského uplatnění, protože vedl aktivnější život.

Tělesné a duševní strádání při škodné události na zdraví a v době léčení se odškodňuje náhradou za bolest (tzv. bolestným). Trvalé zdravotní následky projevující se v omezené možnosti zapojení do různých životních činností pak náhradou za ztížení společenského uplatnění. I bolestné by měli mít oba zaměstnanci ideálně stejně vysoké, pakliže léčení probíhalo stejně, aktivní sportovec však může dosáhnout vyššího odškodnění trvalých následků poškození zdraví.

Čtěte více:

Dluží vám zaměstnavatel v platební neschopnosti peníze? Od května dostanete více

Kolik by stálo rodiny zrušení daňové slevy na nevydělávající manželku/manžela?