Sbírá informace od jednotlivých detektorů, zpracovává je a zajišťuje odpovídající odezvu. V případě narušení hlídaného objektu vyhlásí ústředna poplach, zapne akustickou sirénu, může také s určenou osobou komunikovat pomocí pageru, pevné telefonní linky,nebo brány GSM. Má-li uživatel uzavřenou smlouvu o stálém monitorování, předává zprávu na pult centrální ochrany. Ústředna dále komunikuje s uživatelem, kterému předává aktuální informace o stavu systému a zároveň jí uživatel ovládá (zapnutí/vypnutí do/ze stavu hlídání, nastavení uživatelských funkcí, prohlížení historie událostí a tak dále). Tato komunikace probíhá nejčastěji pomocí klávesnice, popřípadě bezdrátové klíčenky. Některé systémy navíc nabízí i uživatelský software pro komunikaci přes počítač. Výběr typu ústředny lze posoudit na základě velikosti objektu a s tím souvisejícím potřebným počtem bezpečnostních zón. Bezpečnostní zóna je část objektu (vstup, dveře, okna, místnosti...) chráněná detektorem, který je vedením nebo bezdrátově připojen k ústředně. Rozlišujeme počet zón připojených přímo na základní desku ústředny a celkový počet zón v systému.Některé typy ústředen jsou konstruovány na základě stavebnicového systému. To znamená, že základní kapacitu bezpečnostních zón lze rozšiřovat pomocí speciálního modulu - expandéru.
Vznikají tak různé varianty zapojení. Velmi důležitý parametr je možnost rozdělit objekt na více samostatných částí, které mohou mít svůj individuální režim zabezpečení. K některým ústřednám je možné připojit bezdrátový přijímač, se kterým jsou spojeny bezdrátové detektory. Vzniká tak možnost rozšíření o nové bezdrátové zóny. Bez zásahů do zdiva, případně povrchové kabeláže lze doplnit stávající zabezpečovací systém popřípadě vytvořit zcela bezdrátový.