Vysoká mzda v náročném povolání = vyšší výživné na dítě, ale menší podíl na výchově?

Je správné, aby více vydělávající rodič po rozvodu jen platil vyšší výživné na dítě, a přitom měl časově kratší a omezenější styk s dítětem a méně se tím podílel na jeho výchově? 

Platí, že ten, kdo chce dostat dítě do péče po rozvodu, má méně pracovat a méně vydělávat? Má potřeby dítěte platit druhý z rodičů, který více pracuje a více vydělává?

• Má nepravidelné rozvržení pracovní doby bránit svěření dítěte do výchovy?
• Mohou se partner/ka rodiče či prarodiče dítěte postarat o dítě, když rodič musí náhle do práce?
• Představuje vysoký výdělek a vysoká pracovní vytíženost překážku v péči o dítě?
• Je nutné vzdát se kvůli péči o dítě dobře placené práce?

Na ryze praktický střet rodinného a pracovního práva, aktuálně posuzovaný soudy v ústavní rovině, nás upozornil právník Richard W. Fetter.

Střídavá péče o dítě je v současnosti ideálem

Střídavá péče je ideální u rodičů, kteří mají zájem o dítě a chtějí se o ně starat. Stejně tak pro mnohé soudy, které rozhodují o tom, jak si rodiče rozdělí péči o společné dítě po rozvodu. Jenže mnohdy se zaleknou požadavků pracovně vytíženého rodiče. A to není dobře.

Střídavá péče, tedy rovnocenná starost o potomka ze strany muže a ženy bez ohledu na krach jejich vztahu nebo manželství, má samozřejmě své výhody i nevýhody.

Jenže některé soudy mají tendenci podceňovat možnost pečovat o dítě ze strany pracovně vytížených rodičů, a tak odmítají jejich návrh na střídavou péči. K tomu se vyjádřil opakovaně Ústavní soud, když se na základě jejich ústavní stížnosti zastal policisty a šéflékaře.

Policista měl směny nepravidelné v krátkém časovém horizontu, jenže v delším horizontu plně předvídatelné

V jednom případě šlo o policistu, kterému byla upřena střídavá péče o dceru. Přitom měl on, ale vlastně i dítě pro celý případ jednu nezanedbatelnou a mimořádnou specifickou výhodu. Jak on, policista-otec, tak matka bydleli po rozvodu ve stejném domě, i když své soužití ukončili. Současně ale měl ve sporu o dítě otec jednu nevýhodu. Jako policista měl sice pevně stanovené směny, ale třeba i v nočních hodinách.

Otec měl pravidelné rozvržení pracovní doby do směn opakujících se v šestidenním cyklu (2 dny denní směna, 2 dny volno, 2 dny noční směna). K návrhu pro soud proto připojil rozpis termínů do konce kalendářního roku, v němž se o péči rozhodovalo, v nichž by mohl péči o dceru realizovat. Přesto s návrhem na střídavou péči ovšem neuspěl. Soudu připadalo komplikované formulovat rozhodnutí s ohledem na jeho směny (na jím navržený rozvrh péče o dítě), ačkoliv byly sice v rámci určitého krátkého období nepravidelně rozvrženy, ale po skončení určité časové periody se vše zopakovalo. Z hlediska dlouhodobého tak byly jeho směny rozvrženy předvídatelně.

Otci se přesto nepodařilo prosadit střídavou péči o dceru, a tak případ skončil u Ústavního soudu. Přitom se otec snažil nalézt pevný rozvrh péče o dceru, který by soud mohl převzít do svého rozhodnutí. A nebyl chaotický, ale pevný, jen v delším časovém horizontu 6 týdnů. Střídavá péče tak nebyla tak jednoduchá, jak by si soudy představovaly – totiž že týden bude dítě u otce, týden u matky nebo 2 týdny u otce a 2 týdny u matky…

Specifika zaměstnání je třeba zohlednit, není to tak těžké

Otec, který měl o svou dceru zájem, tak byl donucen podat ústavní stížnost. Ústavní soud kreativita otce a jím navržené možnosti úpravy jeho styku s dítětem, které předestřel pro soudní rozhodnutí, zaujaly. Proto Ústavní soud rozhodnutí nižšího soudu zrušil s tím, že nebylo přesvědčivě a srozumitelně zdůvodněno, proč není v nejlepším zájmu nezletilé dívky, o který má soud usilovat, být ve střídavé péči obou rodičů. Stejně tak soud nevysvětlil, proč není možné úpravu styku stěžovatele s nezletilou přizpůsobit jeho specifické pracovní vytíženosti.

Neodporuje-li to zájmu dítěte, nesmějí obecné soudy stavět do kolize právo rodiče na svobodnou volbu a nerušený výkon povolání s jeho právem na realizaci rodičovské odpovědnosti a odmítat nalezení kompromisního řešení ohledně péče o dítě s pouhým odkazem na komplikovanost úpravy styku rodičů s ním, uzavřel a nepřímo nařídil postup rozhodování soudům Ústavní soud.

Partnerka rodiče i prarodiče se mohou postarat o dítě, když zaneprázdněný rodič nemá čas

V dalším sporu, který se rovněž dostal až k Ústavnímu soudu, bylo znovu komplikací vysoké pracovní vytížení otce, tentokrát vedoucího lékaře. A to přesto, že soudu doložil potvrzení zaměstnavatele, který mu umožnil přizpůsobit rozvržení pracovních směn péči o syna. Současně otec upozornil, že i kdyby mu snad směny nevyšly a přišel třeba domů pozdě, postará se o dítě v době, kdy má nárok na to, aby bylo u něj, jiná osoba s ním žijící.

Soudům to však nestačilo. Ovšem Ústavní soud to zase viděl jinak než nižší soudy. Nepovažoval to za problém a situaci vyhodnotil ve prospěch prací zaneprázdněného rodiče. Ústavní soud konstatoval, že pokud dítě chodí do předškolního či školního zařízení, pracovní vytíženost rodiče může tvořit překážku střídavé péče toliko v mimořádných případech, které brání rodiči postarat se o dítě v delších časových úsecích (typicky voják na zahraniční misi, řidič kamiónu s dlouhodobými cestami do zahraničí atd.).

Tip: Otec dětí odmítá platit výživné. Co můžete dělat?

Představuje vysoký výdělek překážku v péči o dítě?

Na druhou stranu ovšem standardní pracovní poměr podle zákoníku práce, byť by byl i z různých hledisek náročný (např. onen vedoucí lékař), k takovým výjimkám nepatří, a to ani pokud má zaměstnanec i další (v daném případě velmi nízké) pracovní úvazky mimo hlavní pracovní poměr. Opak by znamenal v podstatě diskriminaci na základě zaměstnání. Osoby v náročných profesích by byly znevýhodněny oproti rodičům v „běžných“ zaměstnáních.

Tip: Bývalý partner neplatí výživné na dítě? Požádejte o náhradní výživné stát

Je nutné vzdát se kvůli péči o dítě dobře placené práce?

Rodič by byl vedle toho postaven před tíživé dilema – buď si pracovní pozici ponechat a střídavé péče se vzdát, nebo své náročné zaměstnání změnit na takové, které by soudu připadalo jako méně zatěžující. To by ale mimochodem většinou vyústilo ve snížení mzdy nebo platu (při podnikání pak zisku), a následně tedy i požadavku na snížení výživného, což by mohlo iniciovat další konflikt s druhým rodičem ohledně potenciality výdělku, takže by mohlo dojít ke sporu o výši výživného.