Vymahatelný nárok na home office v novele zákoníku práce ve skutečnosti není

Senátní návrh novely zákoníku práce hovoří o nároku na home office u některých skupin zaměstnanců. Pokud by však vstoupil v platnost, právo vykonávat práci z domu bude i přesto nevymahatelné. Přečtěte si, proč tomu tak bude.

• Kdo by měl mít nárok na home office?
• Jak to tedy bude s nárokem na práci z domu?
• Co lze považovat za vážné provozní důvody?

Kdo by měl mít nárok na home office?

S žádostí o home office může přijít takřka jakýkoliv zaměstnanec. Pak už je pouze na zaměstnavateli, jestli žádosti vyhoví, nebo ne. Nově by však měl vybraným skupinám zaměstnanců vzniknout zákonný nárok. Podle novely mezi ně můžeme zařadit

• těhotné zaměstnankyně,
• zaměstnankyně a zaměstnance pečující o dítě do 9 let věku a
• zaměstnankyně a zaměstnance, kteří převážně sami a dlouhodobě pečují o osobu, která je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV.

Redakce se ptala odborníků z advokátní kanceláře Kučera & Associates, zda by nebylo vhodné zahrnout do výčtu oprávněných zaměstnanců v novele zákoníku práce i další zaměstnance, a to např. osoby se zdravotním postižením.

Podle Mgr. Jiřího Kučery však novela implementuje především evropské směrnice, které jednoznačně cílí na osoby pečující, tedy v tomto směru je v zásadě správně, že nad rámec evropské regulace není navrhováno rozšíření tohoto práva na jiné specifické skupiny obyvatel, jako např. na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny apod.

„U pečující osoby je naplnění podmínek relativně dobře prokazatelné. Naproti tomu by se zahrnutí jiných specifických skupin do výčtu mohlo ukázat jako problematické. Například jak vymezit stupeň zdravotního postižení apod.,“ doplňuje.

Čtěte také: Jak bude vypadat dohodnutí práce na dálku?

Jak to tedy bude s nárokem na práci z domu?

Podle aktuálního znění novela vybraným skupinám zaměstnanců dává nárok na home office s tím, že zaměstnavatelé budou mít možnost nárok odmítnout jen na základě písemného odůvodnění. Nicméně novela už neříká, jaké důvody to mohou být, takže v praxi bude právo na home office pravděpodobně nevymahatelné.

„Pokud se tedy např. zaměstnanec pečující o dítě obrátí na zaměstnavatele s tím, že mu má podle nového zákoníku práce umožnit práci z domu, ten mu to může odmítnout s tím, že na papír napíše, že má smůlu,“ vysvětluje v nadsázce Mgr. Jiří Kučera.

Novela na svém prvopočátku obsahovala konkrétní důvody, které by zaměstnavatelům umožnily vybraným skupinám zaměstnanců nárok na home office odmítnout (např. pouze z vážných provozních důvodů nebo pokud to neumožňuje povaha práce), ale ještě než se novela dostala do Sněmovny, tyto důvody byly odstraněny, protože proti nim brojila celá řada subjektů. Mezi ty můžeme zařadit např. Ministerstvo spravedlnosti, které považovalo tyto důvody za příliš svazující.

Senát sice na konci července novelu poslal s připomínkami zpět do Sněmovny, nicméně bodům, které se věnují nároku práce na dálku, se nevěnoval.

„Dle současného znění návrhu novely tak zaměstnavatelé nebudou muset vyhovět žádnému požadavku na práci z domova s paušálním zdůvodněním bez ohledu na jeho obsah,“ uzavírá Mgr. Jiří Kučera.

Čtěte také: Jak to bude s finančními náhradami při home office?

Co lze považovat za vážné provozní důvody?

Vážně provozní důvody nemají žádné zákonné vymezení. Je tomu tak proto, že není reálně možné, aby mohl zákonodárce pokrýt všechny v úvahu připadající varianty naplnění. Z praxe sem však můžeme zařadit situace, kdy může absence zaměstnance způsobit zaměstnavateli finanční ztrátu nebo obtíže. Jde třeba o případy, kdy zaměstnavatel nebude schopen dodržet termíny plnění či bude ohrožena výroba nebo poskytování služeb v určitém rozsahu.

Čtěte také: Šest novinek, které změní zákoník práce