Proč by neměla pojišťovna zohledňovat při odškodňování autohavárií amortizaci poškozených vozů

Při opravách havarovaných vozidel jsou často používány nové díly a součástky, což může vést ke zhodnocení takto opravovaných vozidel. Pojišťovny je proto odmítají proplácet a někdy hradí jen cenu starších dílů. Majitel vozu tak v praxi někdy dostává méně, než kolik ho oprava po autonehodě stála.

• Havarovaná vozidla jsou hůře prodejná i s novými náhradními díly
• I starší auto má pro svého majitele svou cenu
• Měl by být kompenzován i pokles tržní ceny auta
• Kdy pojišťovna uhradí generální opravu při totální škodě na vozidle?
• Kdy výjimečně lze hradit opravu v ceně nad 130 % původní hodnoty havarovaného vozidla

Havarovaná vozidla jsou hůře prodejná i s novými náhradními díly

Pojišťovny tedy občas odmítají proplácet náklady na opravu v plné výši. Argumentují tím, že nahrazením opotřebených součástek novými došlo ke zhodnocení vozidla a v případě vyplacení celé částky by na straně poškozeného došlo k bezdůvodnému obohacení. Jinak řečeno, že by poškozený na škodní události vlastně vydělal.

Poškozenému pak proto pojišťovna sice zaplatí náklady na opravu, nikoliv však v plné výši, ale snížené o amortizaci náhradních dílů. Pojišťovny přehlížejí, že přestože bude vozidlo opraveno a vybaveno novými díly, je jeho reálná tržní hodnota před nehodou nižší než po nehodě. Havarované vozy jsou hůře prodejné. Cenu vozidla na trhu snižuje již samotná skutečnost, že bylo havarováno, bez ohledu na to, že je vybaveno novými náhradními díly.

Poškozenému je přitom ono zhodnocení vozidla novými náhradními díly v podstatě vnuceno okolnostmi, tedy autohavárií, kterou třeba ani nezavinil. Opravou vozidla poškozený obvykle sleduje pouze jeho uvedení do stavu před nehodou.

Pokud opravu vozidla nelze provést úsporněji a směřovala jen k odstranění následků škodné události, není ani podle Ústavního soudu spravedlivé, aby byli poškození nuceni doplácet na zprovoznění vozu mnohdy nemalé částky. Uhrazení celé ceny účelně provedené opravy (směřující jen k odstranění následků škodné události) by proto mělo být pravidlem, nařídil Ústavní soud. Poškozený nebo servis, na který se majitel vozu obrátil, přece nebude shánět starší náhradní díly někde na vrakovišti a vymontovávat je ze starších vozů.

V závislosti na konkrétních poškozených dílech je obvykle možné daný díl nahradit dílem novým či použitým, značkovým i neznačkovým. Pokud je však funkční starší náhradní díl k dispozici, potom by měl být použit. Není-li k dispozici, musí být užito náhradního dílu nového.

Poškozeného nelze nutit, aby ve snaze co nejvíce snížit náklady na opravu vozidla (případně vyloučit jeho možné zhodnocení) riskoval bezpečnost svoji i ostatních účastníků silničního provozu tím, že do vozidla nechá namontovat díly výrazně nižší kvality či díly neznámého původu. 

Tip: Změny v povinném ručení nastanou nejspíš až v březnu 2024. V jakých městech vyjde nejlevněji?

I starší auto má pro svého majitele svou cenu

Poškození, kterým pojišťovna neuhradila celou škodu, se proto musejí bránit a jít s pojišťovnou do sporu. V jejich prospěch již hovoří přístup soudů, který se snad už většinově ustálil (jak jsme řekli, tak, aby respektoval práva poškozených majitelů bouraných vozů) zvláště po verdiktech Ústavního soudu. 

Původně měly soudy za to, že poškozený má nárok pouze na náklady, které byly vynaloženy na opravu vozu, ačkoliv ani toho nebylo vždy snadné se domoci, když pojišťovny zohledňovaly zmíněnou amortizaci.

Měl by být kompenzován i pokles tržní ceny auta

Nicméně Ústavní soud ve svém pozdějším nálezu dále rozhodl, že kromě náhrady škody v plné výši musí být poškozenému nahrazen také pokles tržní hodnoty vozu. Hodnota vozidla není závislá pouze na jeho technickém nebo funkčním stavu, ale obecně na tom, jaký prospěch může přinést svému vlastníkovi. V úvahu je třeba brát i to, za kolik může, nebo nemůže vlastník svůj vůz prodat. To se ale v případě sporu s pojišťovnou zpravidla neobejde bez znaleckého posudku.

Na druhou stranu ale musejí být chráněni i škůdci a jejich pojišťovny, např. proti zjevně předraženým opravám, když by na autohavárii chtěl poškozený skutečně vydělat. Aby třeba nepožadoval úhradu nákladů, které nejsou v příčinné souvislosti s autohavárií, např. při výměně nepoškozených součástek vozu. 

Tip: Co všechno kryje povinné ručení a kdy pojišťovna škodu platit nemusí

Kdy pojišťovna uhradí generální opravu při totální škodě na vozidle?

Zvláštní situací je pak totální škoda na vozidle, když koupě nového vyjde levněji než oprava toho starého a havarovaného. Kdy pojišťovna proplatí poškozenému generální opravu a kdy ne?

Kdy výjimečně lze hradit opravu v ceně nad 130 % původní hodnoty havarovaného vozidla

Soud dospěly k tomu, že za přípustné lze považovat maximálně zhruba třicetiprocentní překročení celkové obvyklé ceny poškozené věci (tedy nárůst ceny na 130 %). A to proto, že více jak o třetinu vyšší náklady na opravu věci oproti její obecné ceně před poškozením již zpravidla představují nepoměrně vysoké náklady a znamenají příliš drahou, a v důsledku toho i ekonomicky neefektivní opravu věci.

Výjimku z pravidla možného zhruba třicetiprocentního zvýšení nákladů by mohly zakládat mimořádné okolností konkrétního případu, které by měly být brány na zřetel při posuzování ekonomické smysluplnosti nákladů nutných k vynaložení na opravu věci, tedy např. při poškození a opravě vozidla speciálně vyrobeného pro řidiče imobilního či jinak pohybově handicapovaného, poškození bezbariérového vozidla upraveného pro převoz tělesně postižené osoby apod.

Čtěte také:

6 věcí, které možná nevíte o havarijním pojištění

Zamklo se vám dítě v autě a hasiči musí rozbít okénko? Ne vždy to pokryje pojištění