Kdy musí zaměstnanec platit podíl na škodě, která vznikla zaměstnavateli

Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je při uplatnění této tzv. obecné odpovědnosti zaměstnance povinen prokázat svému pracovníkovi zavinění.

Ale co když k újmě došlo, aniž by zaměstnanec cokoliv zavinil, ale přesto se na vzniku újmy podílel? Nebo se třeba zapomnělo na dohodu o hmotné odpovědnosti)?

• Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle zákoníku práce
• Co je to bezdůvodné obohacení
• Pravidlo zákoníku práce o bezdůvodném obohacení chrání jenom zaměstnance
• Podpůrná úloha bezdůvodného obohacení ve vztahu k náhradě škody
• Co je společné náhradě škody i vydání bezdůvodného obohacení

Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle zákoníku práce

Předpokladem pro vznik povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně. Chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec však ještě nemá vyhráno.

Pokud došlo k újmě na straně zaměstnavatele, ale zaměstnanec neodpovídá za škodu, neznamená to, že nebude zaměstnavateli platit. Ještě je tu totiž tzv. bezdůvodné obohacení.

Co je to bezdůvodné obohacení

Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. To jsou základní pravidla občanského zákoníku.

Pravidlo zákoníku práce o bezdůvodném obohacení chrání jenom zaměstnance

Zákoník práce na bezdůvodné obohacení, které může nastat v pracovněprávních vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. moc nepamatuje. Jenom částečně řeší otázku vrácení částek neprávem vyplacených zaměstnanci. To jsme nedávno vysvětlovali v článku Co je to bezdůvodné obohacení a kdy musí zaměstnanec peníze vrátit? 

Zákoník práce určuje speciální pravidlo nad rámec pravidel občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, a to zní: Vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je modifikována tehdy, je-li obohaceným zaměstnanec, který by měl vrátit zaměstnavateli neprávem vyplacené částky (ne je-li obohaceným zaměstnavatel; pak platí občanský zákoník a jeho pravidla). Zaměstnanec musí bezdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli, jen jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

Přijal-li však plnění v tzv. dobré víře (protože nevěděl a ani nemohl z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené), smí si je ponechat. To, co zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu. Vychází se z profese, intelektu, věku a zkušeností zaměstnance.

Nejde-li o přeplatky třeba na mzdě, platí i pro zaměstnance pravidla občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení

Všechny ostatní případy bezdůvodného obohacení už je třeba řešit podle občanského zákoníku. A to i když se obohatil zaměstnanec jinak než jemu omylem vyplacenou částkou. Není to tak, jak si možná mnozí mysleli, že jinak nemusí zaměstnanec bezdůvodné obohacení vydat.

Tip: Kdy může zaměstnavatel odebrat zaměstnanci část dovolené kvůli jeho neomluveným absencím?

Podpůrná úloha bezdůvodného obohacení ve vztahu k náhradě škody

Pravidla o bezdůvodném obohacení v občanském zákoníku vycházejí z principu, že se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Je-li toto pravidlo porušeno a vzniklý prospěch nelze odčerpat cestou náhrady škody, je stanovena povinnost vydat takto neoprávněně získané obohacení tomu, na jehož úkor bylo získáno.

Je to podpůrné řešení, které se uplatní jen tehdy, jestliže povinnost k vydání získaného neoprávněnému prospěchu nevyplývá z jiných pravidel.

Co je společné náhradě škody i vydání bezdůvodného obohacení

Majetková újma, kterou lze vyjádřit v penězích, je předpokladem jak pro vznik nároku zaměstnavatele z bezdůvodného obohacení, tak i jeho nároku z odpovědnosti za škodu. Byla-li majetková újma způsobena zaviněným porušením povinnosti zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, je třeba nárok posoudit podle pravidel o povinnosti zaměstnance nahradit škodu.

Nejsou-li však splněny předpoklady pro vznik povinnosti zaměstnance k náhradě škody, je nutno majetkovou újmu zaměstnavatele posoudit ještě podle pravidel o bezdůvodném obohacení, jak těch stručných speciálních v zákoníku práce, tak těch základních podle občanského zákoníku.

Pokud se zaměstnavatel domáhá po zaměstnanci žalobou náhrady škody, ale zaměstnanec k ní není povinován, musí soud posoudit, zda nejsou splněny podmínky pro vydání bezdůvodného obohacení. A vůbec nevadí, jestliže zaměstnavatel v žalobě hovoří jen o náhradě škody.

Soud není vázán tím, jak účastník řízení kvalifikuje svůj nárok. Je vázán tím, co se stalo, čili tzv. skutkem, jak ho zaměstnavatel tvrdí a prokazuje. Zaměstnanec se tedy tak snadno z kompenzace újmy, kterou zaměstnavateli způsobil, nevykroutí. Kdyby neplatil, mohl by se bezdůvodně obohatit.

Čtěte také: 

Do zákoníku práce přibude pojem zaručený plat. Zaručená mzda zmizí, minima se sníží

Kdy máte nárok na cestovní náhrady za dojíždění do vzdáleného místa zaměstnání?