Za deset let euro v Česku? Rozhodne se jinde, říká ekonom Lubor Lacina

Je nyní vhodná doba na přijetí eura?

Ano, de facto je vhodná doba na přijetí eura od našeho vstupu do Evropské unie (EU) od roku 2004.

Vyplatí se to i přesto, že česká měna meziročně oslabila vůči euru přibližně o dvě koruny?

Ano, protože brzy naplníme i inflační kritérium, které jsme nyní pár let neplnili. Co se týká toho vývoje koruny, tak bychom vlastně vstoupili do systému ERM2, který by nutil centrální banku kurz stabilizovat. K tomu má Česká národní banka v současnosti prakticky neomezené devizové rezervy. Tudíž si myslím, že intervence na udržení koruny v pásmu by následující dva roky nebyla problém.

Takže tomu brání pouze politické rozhodnutí?

Ano, brání tomu politické rozhodnutí, které je ovšem silně ovlivněno veřejným míněním. Podle posledních průzkumů jsme v otázce přijetí eura na chvostu všech 27 zemí EU. Téměř 60 % respondentů uvedlo, že euro nechce, a to se odráží logicky i v té politické rovině.

Když jsme u veřejných průzkumů, podle nich jsou Slováci s eurem poměrně spokojení, přestože jsou v jiných otázkách euroskeptičtí…

To není jenom otázka Slovenska. I když se podíváte na jiné země Evropy, kde bychom čekali názory, že euro je ten nejhorší ďábel, tak například Řekové, Italové i Španělé jsou s eurem veskrze spokojení. Navíc u Slováků a dalších států to již začíná být otázka generační. Když se zeptám mých studentů ze Slovenska na korunu, tak většina z nich si ji ani nepamatuje, protože Slováci zavedli euro v roce 2009. Tehdy dnešní studenti byli ještě dětmi. Takže když se této generace zeptám, jestli by se chtěli vrátit ke slovenské koruně, tak oni už s tím nemají spojené žádné emoce, protože znají jen euro a vnímají jeho pozitiva.

Kdybyste měl věšteckou kouli, bude v Česku za 10 let stále česká koruna?

Já si myslím, že se o tom rozhodne jinde než v České republice. Podle mého by mohlo být spouštěcím mechanismem rozhodnutí Polska o zavedení eura. To by pravděpodobně dodalo odvahu k tomuto politickému rozhodnutí i v Česku. S lehkou nadsázkou lze přijetí eura spočítat velmi jednoduše. Tato vláda řekla, že už o přijetí eura nerozhodne, další parlamentní volby budou v roce 2025, s velkou pravděpodobností bude sestavovat vládu pan Babiš, který říká, že euro nechce, tak to máte další čtyři roky. Takže už jsme někde v roce 2030. Hypoteticky se můžeme bavit o nějakém roku 2031 jako o nejbližší chvíli, kdy by euro mohlo být u nás zavedeno.

A jak to tedy v současnosti vypadá s přijetím eura v Polsku, kde vládne proevropská strana premiéra Tuska?

Průzkumy veřejného mínění vycházejí podobně jako v Česku.

Takže se s Polskem předháníme, kdo je víc proti?

Přesně tak, ale v Polsku to dává větší „ekonomickou logiku“, protože Polsko je velká ekonomika. Navíc se Polákům podařilo ekonomické a jiné krize po roce 2008 jako jedné z mála evropských zemí zvládnout s poměrně výrazným růstem. U nás je ta debata jiná, ze 70 % je naše země navázána exportem na země eurozóny, ze 40 % na Německo.

V Česku doznívá období s vysokou inflací, poslední měsíce se pohybuje mezi 2 až 3 procenty. Jak toto období zahýbalo s veřejnou debatou o euru?

U nás ve všech debatách o euru zastánci české koruny velmi silně zdůrazňovali, že jen s českou korunou jako národní měnou si dokážeme ohlídat inflaci. Ale tento argument v současnosti už asi nikdo nemůže brát vážně. Nicméně již nyní se příznivci koruny snaží dokázat, že díky tomu, že jsme měli autonomní monetární politiku, máme nyní inflaci opět velmi rychle blízko cílové inflaci kolem dvou procent a Slovákům to bude kvůli euru trvat déle. Na druhé straně už nebudou mluvit o úrokových sazbách, které byly vyšší u nás.

Česká ekonomika je nyní přibližně na ekonomické výkonnosti, jakou jsme měli před koronavirem. Jak jsou na tom třeba okolní země, které mají euro?

Slovensko nás po zavedení eura docela intenzivně dohánělo v životní úrovni. Pravděpodobně to bylo kvůli tomu, že aby mohli plnit maastrichtská kritéria, tak tehdejší Dzurindova vláda musela udělat celou řadu reforem, například zavést jednotnou daňovou sazbu. Tyto reformy pak slovenskou ekonomiku společně s eurem nakoply a najednou bylo v soutěži o přímé zahraniční investice Slovensko atraktivnější než Česko. Firmy nemusely řešit devizový kurz, nedostatek pracovníků a tak dále. Takže na Slovensko proudila řada firem, můžeme zmínit automobilky Kia či Jaguar. Na slovenské ekonomice je asi nejlíp vidět, že to euro v našich podmínkách neškodí a že Slováci se dostali na nejnižší úrovně nezaměstnanosti po roce 1989. Ale v současnosti se slovenské dohánění Česka zastavilo.

Právě jste zmínil příliv zahraničních investic na Slovensko, což v Česku je v posledních letech problém, a to z více důvodů. Máme zdlouhavé stavební řízení, nízkou nezaměstnanost, poměrně vysoké mzdové náklady, nemáme euro…

Já si nemyslím, že by euro hrálo nějakou významnou roli při rozhodování o investicích. Podle mě je dlouhodobě největším limitujícím faktorem Česka nízká nezaměstnanost. Firmy zkrátka již nyní mají problém najít lidi. Tento problém se paradoxně může vyřešit přechodem na elektromobilitu, kde je výroba výrazně jednodušší než výroba spalovacích automobilů. To nás může samozřejmě silně zasáhnout v podobě propouštění u dodavatelských firem, na druhou stranu tu budeme mít najednou velký potenciál pracovní síly pro zahraniční investory, a to včetně kvalifikovaných pracovníků.

Nedávno do eurozóny vstoupilo Chorvatsko, které přijalo euro loni. Jak lze zatím hodnotit jeho zkušenost? 

U Chorvatska byl strach z růstu cen, ale z dat plyne, že tam skutečně k růstu cen vlivem zavedení eura nedošlo. V současnosti si státy již dokážou velmi dobře ošetřit, aby obchodníci nezneužívali přechodu na euro, což je nejčastěji zmiňovaný argument proti jeho zavedení. Dokázali to i Slováci v roce 2009. Proč by to nedokázali Češi v současnosti?

Euro mají teď přijímat v Bulharsku. Co další evropské státy, jak „fronta na euro“ pokračuje?

V případě Bulharska je to otázka splnění všech kritérií a toho, že Evropská centrální banka se dnes při hodnocení již nedívá čistě na maastrichtská kritéria, ale hodnotí i další věci, například stabilitu bankovního systému. Navíc pro ně musí hlasovat všechny země eurozóny, protože tam můžou vidět nějaká další rizika. V jiných zemích Evropy není euro aktuální téma, ať se podíváme na Švédsko, Maďarsko, Polsko či Česko.

Jak velký je přínos koruny pro příjmy komerčních bank, které těží ze směnárenských operací?

Když jsme v roce 2007 dělali studii o dopadech zavedení eura na Českou ekonomiku, tak jsme se dívali, jaké jsou příjmy bank z toho, že vedou podnikům účty v různých měnách a za směnu korun za eura českými občany před cestou na dovolenou. Tehdy příjem z těchto operací u komerčních bank činil mezi 5 a 10 % tržeb. Toto číslo se ovšem snížilo s rozmachem inovací, bezhotovostních plateb typu Revolut a také díky exponenciálnímu nárůstu úvěrů v eurech (až 60 % firemních úvěrů je eurových) kvůli nižším úrokovým sazbám Evropské centrální banky. Naše ekonomika se ovšem „sama stává součástí eurozóny“, protože řada podniků vede účetnictví v eurech a ráda by platila mzdy i daně v eurech.

Drtivá většina velkých podniků má úvěry v eurech, včetně společností ve svěřenském fondu bývalého premiéra Andreje Babiše, který ovšem vystupuje proti euru. Není to trochu lhaní do kapsy?

Jak jsem již zmínil na začátku, politici se v dnešní době příliš neřídí ekonomickou realitou, ale průzkumy veřejného mínění. Když vidí, že 70 % jejich potenciálních voličů má z eura obavy, tak budou vystupovat proti euru. Přestože řada z nich si jako podnikatelé můžou myslet něco jiného než jako kandidáti na budoucího premiéra, což vysvětluje například i chování pana Babiše, který při vstupu do politiky vystupoval kladně pro přijetí eura. Nicméně debata o euru je víc o emocích než o nějakých ekonomických reáliích.

Tip: Na milion návštěvníků jsme připravení, říká ředitel zlínské zoologické zahrady

Důležité politické postavy z dob nedávno minulých, například Václav Klaus, rovněž ostře vystupují proti euru. Jsou právě tam kořeny českého euroskepticismu?

Samozřejmě bychom to mohli všechno svést na pana Klause, že ten je příčinou všeho. Ale od doby, kdy byl Václav Klaus v nějaké politické funkci, uteklo v českých řekách hodně vody. Takže svádět euroskepticismus na Václava Klause už by bylo alibistické. Většina politiků nenajde odvahu jít proti názoru veřejného mínění a v ten okamžik to nezajímá média, která by veřejné mínění mohla ovlivnit a utvářet.

Co hlas podnikatelské sféry, která se většinou vyjadřuje pro zavedení eura?

To je jeden z dobrých nápadů, který by možná mohl zafungovat a vlastně posunout tu debatu. Kdyby společnosti udělaly nějakou kampaň v médiích, kde by vysvětlovaly, proč je pro českou ekonomiku zajímavé mít euro, tak by jim občané mohli věřit víc, než když jim to říká nějaký politik nebo ekonom.

Vraťme se v diskuzích o deset a více let zpět do časů finanční krize. Tehdejším hlavním argumentem proti zavedení eura bylo ručení za dluhy jiných států eurozóny. Je nějaký jiný, silnější argument, který by hovořil jasně proti euru?

Není. De facto ani s tím ručením za dluhy to není tak horké. Když se podíváte na zkušenost s fungováním evropského stabilizačního mechanismu, který poskytuje zadluženým zemím úvěry, tak to vypadá, že ty státy, kterým byly úvěry poskytnuty, jsou schopny je postupně splácet.

Jak jsou na tom vlastně země eurozóny typu Řecka, Španělska či Itálie z pohledu veřejného dluhu? Snížil se jim nějak razantně od dob finanční krize?

Ne, nesnížil. Ovšem vždy záleží, jak ten dluh měříte. Nejčastěji se jedná o to, že dluh vydělíte výkonem ekonomiky, nejčastěji hrubým domácím produktem, a následně to vynásobíte stem a dostanete relativní číslo vyjadřující, kolik činí dluh vůči výkonu ekonomiky. Dnes ovšem nevidím problém evropských ekonomik na straně čitatele, tedy dluhu evropských ekonomik, ale na straně jmenovatele, tedy výkonu evropských ekonomik. V minulosti při vysokém dluhu vlády přijaly opatření, jimiž ten dluh stabilizovaly, následně začala růst ekonomika, tudíž evropské ekonomiky časem z dluhu „vyrostly“. Ale v okamžiku, kdy se vám nedaří nastartovat nějaký robustnější ekonomický růst, tak i když stabilizujete dluh, tak vám výše zadlužení zůstává na stejné úrovni. A to je případ řady evropských zemí dneška.

S tím souvisí další častý argument proti přijetí eura, tedy že Evropa po zavedení eura konstantně ekonomicky zaostává za USA. Je to hlavní důvod zaostávání? Nebo je za tím určitá přeregulovanost evropského trhu či nižší počet inovací?

Vraťme se právě do pokrizové doby let 2008 až 2014, kdy měla eurozóna a Evropská unie jeden z velkých cílů vybudování kapitálových trhů a vytvoření alternativy financování, než je financování přes úvěry komerčních bank. Protože pokud máte nějaký nový nápad, inovaci a nemáte žádnou podnikatelskou historii, tak přijdete do banky, kde vám úředník řekne, že je to sice dobrý nápad, ale banka má nastavené mechanismy regulace rizika a úvěr vám nebude poskytnut, takže se začnete dívat, kde jinde na svůj nápad dostat peníze.

Ve Spojených státech můžete jít na kapitálový trh, který má určitou část, které se říká rizikový kapitál (přibližně z 10 %), a s tou obrovskou kapitalizací tam máte obrovskou sumu peněz. Ty je někdo ochoten investovat i s tím rizikem, že většina inovací bude mít úspěšnost 50 %. My v Evropě tedy nemáme tu druhou nohu k bankovnímu systému financování ve formě robustního kapitálového trhu. Evropská unie od doby krize neudělala vůbec žádný pokrok, tudíž ten inovační potenciál Evropy je značně menší než USA.

Plánuje se něco podobného v dohledné době?

Debaty se mezi ministry financí vedou stále, ale není tam vůbec žádný posun. Protože by se muselo začít nějakou harmonizací legislativy, včetně ožehavých témat bankrotu, vymáhání dluhů a podobných věcí. A na tom se země nedokážou dohodnout.

Co ukázala ruská agrese na Ukrajině z pohledu postavení koruny z pohledu ostatních měn? Koruna se zlotým a forintem na začátku války výrazně oslabily…

Zase se neukázalo nic nového, co už jsme nevěděli. Jestliže se děje něco s českou korunou, tak to nemusí souviset s českou ekonomikou či politikou. Jsou za tím často spekulace na trzích, většinou na americkém. Koruna je pod rozlišovacími schopnostmi obchodníků v New Yorku či Asie, a tak tvoříme balíček s polskou a maďarskou měnou. A když se něco uděje v Polsku či Maďarsku, tak se jim rozsvítí červená kontrolka a začnou celý balík středoevropských měn prodávat (či naopak nakupovat). Tudíž jakékoli negativní dění ve střední a východní Evropě, včetně války na Ukrajině nebo případného rozšíření ruské agrese, má a bude mít vliv na kurz koruny.

Ovšem na ráně je i samotné euro.

Ano, s ruskou agresí oslabovalo i euro, ovšem méně než středoevropské měny. Euro bylo vytvořeno jako určitá protiváha americkému dolaru jako světové měně. Ale z pohledu čísel globálního obchodu, tak tam euro žádný velký pokrok neudělalo. I Čína se snažila změnit poměr svých devizových rezerv ve prospěch eura k dolaru, ale sami Číňané se toho v určitý okamžik zalekli, protože zjistili, že jakmile začnou prodávat dolary, sníží se jeho cena, tudíž se jim sníží hodnota devizových rezerv, a raději z prodeje vycouvali. Rovněž byly plány s kotováním některých komodit v eurech a vypořádávání obchodů v eurech, ale ani zde se to příliš nezměnilo.

Co tedy hovoří pro euro?

Země v rámci EU mají mezi sebou přibližně 80 % obchodů, to je ta nejsilnější logika pro euro. Ovšem logika ustupuje někdy stranou, příkladem je Dánsko, které má dlouhodobě zafixovaný kurz nejdříve k německé marce a potom k euru. Skutečně drží kurz bez výkyvů, takže je úplně jedno, jestli by Dánové měli euro, nebo jestli mají dánskou korunu. Dánové ukázali, že ty emoce k samotné měně mohou převážit.

A když se podíváme na obchodování v eurech z hlediska světového obchodu? Kolik procent tvoří obchody v eurech?

Ten podíl je celkem nízký, bude to kolem 20 % a je to dáno převážně tím, že evropské země obchodují mezi sebou a že Evropská unie je velká a bohatá unie zemí. Ale jestliže se podíváme na obchodování vně eurozóny, tak je to opravdu velmi málo a naprosto dominantní postavení má stále americký dolar. Při obchodech napříč světem jsou faktury v dolarech, ať již Němci obchodují s Čínou, či Španělé se zeměmi Latinské Ameriky.

Co euro ve vztahu k jiným měnám, například k čínskému jüanu?

Euro je celosvětově druhou nejvýznamnější měnou, ale prakticky převzalo podíl německé marky a francouzského franku, což byly rovněž významné měny. Navíc kumulativně euro převzalo podíly i jiných evropských měn. Je fér dodat, že se příliš nepodařilo nad tuto hranici obchody navýšit.

Z pohledu významu se často zmiňuje i ruský rubl. Jaký ten má postavení v současné době?

Hodnotu ruského rublu je těžké odhadovat, protože se s ním prakticky nedá obchodovat a používá se jenom v ruské ekonomice. A tam si pak s ním centrální banka může manipulovat prakticky podle libosti, protože jedním z cílů ruské domácí politiky je to, že musí občanům ukázat, že válka nevede k růstu cen. Otázkou ovšem je, jestli ta ekonomika je schopna generovat dostatečné devizové příjmy, aby mohla dovozy vypořádávat v amerických dolarech, protože realita je taková, že v rublech nechce nikdo platit ani za ruskou ropu či plyn.

Zdroj: Depositphotos