Zaměstnankyně odmítla nosit roušku v pracovní době, zastal se jí až Nejvyšší soud

V době epidemie koronaviru zaměstnankyně doložila svému zaměstnavateli, že není schopna kvůli svému zdravotnímu stavu nosit roušku. Zaměstnavatel však potvrzení neakceptoval a požadoval, aby zaměstnankyně roušku nosila. Poté jí sdělil, že pokud nechce akceptovat danou povinnost, má věc řešit čerpáním dovolené nebo pracovním volnem bez náhrady mzdy.

Pracovnice tak nedocházela do práce a rovněž jí nebyla vyplacena za tuto dobu žádná mzda.

„Žalobkyně se jednáním žalované cítí být diskriminována z důvodu svého zdravotního stavu a zdravotního postižení, žalovaná na ni vyvíjela nátlak směrem k jednání, které by poškozovalo zdraví žalobkyně, vyzvala proto žalovanou, aby se jí omluvila za diskriminační jednání,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Zaměstnavatel se hájil tím, že zaměstnankyně nesplňovala žádnou z podmínek pro zproštění povinnosti mít nasazenou roušku ze zdravotních důvodů. Také požadoval, aby se zaměstnankyně podrobila vyšetření u smluvního lékaře, to ale zaměstnankyně odmítla.

Zaměstnavatel odmítal, že by šlo o diskriminační jednání, jelikož se tato povinnost zakrytých úst během pandemie týkala všech zaměstnanců na základě opatření vlády ČR a Ministerstva zdravotnictví.

Tip: Majetkový test u dávek je nepřípustný, připomínkují návrh ministerstva Nejvyšší soud i jiní

Okresní i krajský soud žalobu zamítly, zaměstnankyně podala dovolání k Nejvyššímu soudu

Okresní soud v Benešově zamítl žalobu na vyplacení ušlé mzdy a rovněž zamítl žalobu na písemnou omluvu zaměstnankyni za diskriminační jednání. Dále jí přikázal uhradit náklady řízení. 

„Žalobkyně nepředložila žalované rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, nepožádala o čerpání dovolené ani o neplacené volno. Žalovaná posoudila absenci žalobkyně na pracovišti jako pracovní volno bez náhrady mzdy. Nebylo zjištěno žádné jednání žalované, které by nějakým způsobem diskriminovalo žalobkyni, pravidla byla nastavena pro všechny zaměstnance stejně,“ zdůvodnil své rozhodnutí Okresní soud v Benešově.

Na základě tohoto rozhodnutí se zaměstnankyně odvolala. Krajský soud v Praze dal ohledně diskriminace za pravdu Okresnímu soudu a odmítl tvrzení zaměstnankyně, že by šlo o diskriminační jednání. 

Období, kdy zaměstnankyně nepracovala, posoudil jako nedůležitou překážku na straně zaměstnankyně, za kterou nenáleží náhrada mzdy. Žalobu na ušlou mzdu tak Krajský soud v Praze rovněž odmítl. Následně zaměstnankyně podala dovolání k Nejvyššímu soudu (NS).

Nejvyšší soud na základě diskriminačního zákona, předchozích rozsudků a směrnic konstatoval, že zaměstnavatel měl přijmout nebo se pokusit o takové řešení situace, které by zaměstnankyni umožnilo výkon práce.

„Zda však zdravotní omezení žalobkyni skutečně znemožňovalo výkon práce podle nového pokynu zaměstnavatele s ohledem na konkrétní podmínky na pracovišti, kde žalobkyně vykonávala práci a s ohledem na její zdravotní stav (zejména pak půjde o nezbytnou dobu, po kterou žalobkyně s ohledem na obsah pokynu žalované by byla nucena zakrytí dýchacích cest používat, a zda právě tato doba by mohla její zdravotní stav zhoršit), nebylo v řízení doposud zjištěno, avšak není zatím možno nepřímou diskriminaci ze strany žalované vyloučit,“ konstatoval NS.

Ve věci, která se zabývá domáháním ušlé mzdy, NS uvedl, že zavedená mimořádná opatření zaměstnavatelé nebyli povinni přijmout ve vztahu ke svým zaměstnancům.

Tip: Může zaměstnanec dostat výpověď za nevhodné oblečení, v němž chodí do práce?

Zaměstnankyně neměla povinnost roušku nosit

Podle rozsudku tak mohl zaměstnavatel povinnost zavést do interního předpisu, který upravuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci. V takovém případě by zaměstnanec pokyn musel dodržovat.

„Jen tehdy, je-li zaměstnanci vydán pokyn, který není v souladu s právními předpisy, není zaměstnanec povinen takový pokyn splnit (…), za pokyn vydaný v rozporu s právním předpisem je nutno považovat i pokyn, jehož splnění by mohlo vést k poškození nebo bezprostřednímu ohrožení zdraví zaměstnance,“ stojí v rozsudku Nejvyššího soudu.

NS uvedl, že nebyly splněny předpoklady pro překážky na straně zaměstnance, a to z důvodu, že zaměstnavatel neumožnil výkon práce při nových pracovních podmínkách, kdy mu zaměstnankyně sdělila, že ji daný příkaz ohrožuje na zdraví, a současně se ani zaměstnavatel nepokusil o to, aby zaměstnankyně se zdravotním znevýhodněním měla zajištěný přístup k pracovní činnosti podle antidiskriminačního zákona.

V tomto případě tak šlo o překážky na straně zaměstnavatele, rozhodl Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud tak 19. 2. 2024 zrušil rozsudek Okresního a Krajského soudu a vrátil věc k dalšímu projednávání zpět Okresnímu soudu v Benešově.

Čtěte také:

Za dobu trvání vyhraného sporu o neplatnost vyhazovu máte nárok na dovolenou. I když jste nepracovali

Povinné hlášení všech dohod o provedení práce se blíží