Poskytovatel úvěru, např. banka nebo úvěrová společnost, je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo navýšením už poskytnutého úvěru (takže i při tzv. přeúvěrování) posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Musí tedy být posouzena schopnost potenciálního dlužníka úvěr splácet.
- Jak se posuzuje úvěruschopnost klienta?
- Sankce vůči poskytovatelům úvěrů a výhody pro nesolventního klienta
- Důvody posuzování úvěruschopnosti čili prověřování klientů
- Chráněn není ten, kdo přece jenom dokázal úvěr splatit
Zkoumají se evidence dlužníků, ale poskytovatel úvěru může pátrat i jinde
Poskytovatel tak činí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žadatele o úvěr, a pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti klienta, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Co se posuzuje a co vlastně je úvěruschopnost
Poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména možnosti spotřebitele řádně splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Tip: Šest pravidel, která se změnila u spoření na důchod
Sankce vůči poskytovatelům úvěrů a výhody pro nesolventního klienta
Poskytne-li poskytovatel dlužníkovi spotřebitelský úvěr v rozporu s uvedenými zásadami, je úvěrová smlouva neplatná. Spotřebitel přitom může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
Spotřebitel je pak podle zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit (pouze) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru čili jen samotnou poskytnutou částku, a to v době přiměřené jeho možnostem. To znamená, že spotřebitel nemusí splatit nic jiného navíc, nemusí platit např. různé sankční poplatky, ať již smluvní pokutu, nebo úroky z prodlení, další náklady na úvěr apod. Hlavně může splácet mnohem delší dobu, než bylo původně dohodnuto, aniž by za to mohl být sankcionován.
Vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru může být rozloženo do delšího časového úseku. Z toho pak zároveň vyplývá, že pokud dlužník splácí poskytnutou jistinu podle svých možností (a to i v případě dílčích splátek), nemůže se dostat do prodlení. Poskytovateli úvěru tak nemůže ani následně, v jakési druhé etapě splácení (po zneplatnění smlouvy), kdy dlužník vrací jen jistinu, vzniknout nárok na úroky z prodlení.
Pokud se poskytovatel úvěru domnívá, že dlužník nesplácí jistinu podle svých možností, může podat návrh, aby soud určil, v jakých lhůtách má splácet.
Důvody posuzování úvěruschopnosti
Cílem této ochrany dlužníků, kteří čerpají spotřebitelský úvěr, je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé pouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti. Jde tedy o zamezení neuváženého poskytování úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.
Úprava zákona o spotřebitelském úvěru proto ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele. A pro případ, že byl úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti dlužníka úvěr splácet, je tu sankce v podobě neplatnosti smlouvy.
Tip: O kolik se snížila nezabavitelná částka v roce 2024?
Chráněn není ten, kdo přece jenom dokázal úvěr splatit
Nicméně jen to, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, pro zneplatnění úvěrové smlouvy nestačí. Úvěrovou smlouvu tedy nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žadatele o úvěr, nýbrž musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut).
To bylo rozhodnuto a určeno v soudně řešeném případu, kdy klient čerpal úvěr, který se vším všudy řádně splatil. Místo něj do vztahu s úvěrovou společností posléze vstoupila firma zabývající se financemi a požadovala vrácení tzv. bezdůvodného obohacení, které úvěrová smlouva získala na dlužníkovi.
Žalující finanční společnost svou žalobu proti úvěrové společnosti založila na přesvědčení, že úvěrová smlouva byla neplatná, protože žalovaná úvěrová firma jako poskytovatelka úvěru řádně neposoudila, resp. nedostatečně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (člověka, který si u ní původně půjčil peníze). Proto by klientovi, resp. žalující firmě mělo náležet právo na vrácení částky, kterou zaplatil na úrocích a jiných nákladech spotřebitelského úvěru. Mělo by mu být vráceno vše, kromě samotné jistiny dluhu. Ale takový výsledek soudního sporu nebyl. I když by zajisté byl přínosem pro mnohé dlužníky, kteří splatili úvěr s vypětím všech sil.
Smlouva o spotřebitelském úvěru je tedy neplatná pouze tehdy, když byl úvěr v důsledku porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost klienta poskytnut nikoli úvěruschopnému žadateli. Zákonná ochrana zakládající neplatnost smlouvy pro neposouzení úvěruschopnosti klienta tak slouží pouze k obraně nebonitním dlužníkům.
Shrnutí
Není-li řádně prověřena úvěruschopnost žadatele o spotřební úvěr nebo je poskytnut úvěr někomu, kdo evidentně není schopen splácet, je úvěrová smlouva neplatná, pokud se toho dlužník dovolá. Dlužník pak nemusí platit úroky, pokuty a jiná navýšení dluhu, ale jen samotný dluh (jeho jistinu) a tu může splácet mnohem déle, než bylo původně dohodnuto, a to podle svých možností.
Čtěte také:
Přes datovou schránku účet v bance nezrušíte. Z oslovených bank to udělá jen hrstka
Jak neudělat chybu při investování? Nesledujte jen výnos, radí portfolio manažerka Amundi