Na co má nárok zaměstnanec, který onemocněl nemocí z povolání

Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů a akutní otravy vznikající nepříznivým působením chemických látek na zdraví, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání.

Seznam nemocí z povolání tvoří přílohu nařízení vlády. Seznam je rozdělen na šest kapitol podle typů onemocnění, které se dále člení na jednotlivé položky zachycující jednotlivé nemoci z povolání.

Ve vybraných případech je možno onemocnění, jež nedosahuje stupně pro uznání nemoci z povolání, uznat jako ohrožení nemocí z povolání.

Přezkum zdravotního stavu při podezření na nemoc z povolání na mimořádné pracovnělékařské prohlídce

Pokud se negativně změní zaměstnancův zdravotní stav, má právo požádat zaměstnavatele, aby jej odeslal na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku. Zaměstnavatel je povinen takové žádosti vyhovět. Podezření na možnou souvislost mezi onemocněním pracovníka a jeho profesí a pracovními podmínkami může přitom vyslovit kterýkoliv lékař na základě odborných poznatků a klinických projevů nemoci vyšetřovaného zaměstnance.

Zaměstnavatel je tak povinen zaměstnance odeslat na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku i v situaci, kdy k tomu dá podnět kterýkoli ošetřující lékař zaměstnance, který má důvodné podezření, že změnou zdravotního stavu pacienta došlo ke změně zdravotní způsobilosti k výkonu práce.

Tip: Kdo dostane při výpovědi pro nadbytečnost vyšší odstupné? Vy, či váš šéf?

Nárok zaměstnance na odškodnění podobné jako u pracovního úrazu

Za vznik poškození nemocí z povolání a vzniklou škodu odpovídá zaměstnanci poslední zaměstnavatel, u kterého pracovník vykonával práci za podmínek, které splňují kritéria uvedená v seznamu nemocí z povolání. Jinak řečeno ten zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec naposledy pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Seznam nemocí z povolání bývá občas doplňován, není neměnný. Proto se jako nemoc z povolání odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let zpětně před jejím zařazením do seznamu.

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu vzniklou mu v důsledku nemoci z povolání, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zejména náhradu za ztrátu na výdělku (dorovnat nemocenské dávky na úroveň průměrné mzdy), náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, dále nahradit účelně vynaložené náklady spojené s léčením.

Je to obdobné jako u odpovědnosti za pracovní úraz. Zaměstnavatelé jsou pro tyto účely přímo ze zákona povinně pojištěni.

Možnost výhodnějšího počítání průměrného výdělku

Běžně se vychází při zjišťování nároků zaměstnanců z průměrného výdělku za předchozí kalendářní čtvrtletí (tedy z příjmu za kalendářní čtvrtletí, které předchází době, kdy nastala skutečnost zakládající nějaký peněžitý nárok zaměstnance, který má být vyplacen).

Při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je však rozhodným obdobím, za které se zohledňuje zaměstnancův příjem, předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější. Mnohdy totiž už z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesl zaměstnancův výdělek ještě před formálním uznáním nemoci z povolání.

Co s výkonem dosavadní práce a pracovním poměrem vůbec, když zaměstnanec onemocní?

Zaměstnanec, který ztratil zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce, musí být převeden na jinou pro něj vhodnou práci. Posudkový závěr o onemocnění zaměstnance nemocí z povolání opravňuje zaměstnavatele rovněž k tomu, aby dal zaměstnanci výpověď z pracovního poměru.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru na základě takového posudkového závěru (výpovědní důvod spočívající v tom, že „zaměstnanec nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice“), náleží od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Tip: Kdy má zaměstnanec nárok na odstupné, i když výpověď z pracovního poměru dal on sám

Někdy si musí zaměstnanec dvanáctiměsíční odstupné vybojovat u soudu

Může se však stát, že zaměstnavatel nechce odstupné vyplácet, a proto výpověď zaměstnanci nedá, ani jej nepřevede na jinou vhodnou práci odpovídající zdravotnímu stavu, nebo sice převede, ale zaměstnanec s takovým převedením nesouhlasí. Odstupné proto zaměstnanci náleží i v případě, kdy dá za dané situace výpověď z pracovního poměru z důvodu onemocnění nemocí z povolání on sám. Zákoník práce o tom mlčí, ale určil to Nejvyšší soud.

Na odstupné je nárok i v případě, kdy skončil pracovní poměr zaměstnance, se kterým zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí, jež byla soudem určena neplatnou, ale zaměstnanec netrvá na dalším zaměstnávání. Jde o situaci, kdy zaměstnanec neoznámil v souvislosti se sporem o neplatnost rozvázání pracovního poměru, že trvá na dalším zaměstnávání. Ostatně pro zaměstnance by nemělo trvání na dalším zaměstnávání smysl. Zaměstnanec pak musí za pomoci lékařských dokumentů, znaleckých posudků prokázat, že skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru s ním ze strany zaměstnavatele byla zdravotní nezpůsobilost k výkonu dosavadní práce z důvodu nemoci z povolání.

Čtěte také:

Minimální mzda příští rok přesáhne 20 000 korun. Mnohým proto podraží zdravotní pojištění

Jaký je rozdíl mezi výpovědí pro zrušení části zaměstnavatele a výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance?