Říkali tomu jinak, aby nám nemuseli platit, brání se podnikatelka proti opatřením za covidu

Projednávání žalob z doby pandemie stále nebere konce. Představujeme vám další příběh, který by mohl inspirovat ostatní podnikatele, kteří během pandemie covidu přišli o značné zisky. Již v minulosti jsme vám popisovali případ, kdy se žalobkyně – provozovatelka maloobchodu domáhala žalobou o přiznání náhrady za ušlý zisk. 

• Obecné soudy žalobu zamítly a přikázaly žalobkyni uhradit náklady řízení
• Stát záměrně manipuloval s označením mimořádných opatření, uvedla podnikatelka
• U vydaných opatření nezáleží na tom, jak byla označená, rozhodl Nejvyšší soud

V nedávné době Nejvyšší soud opět projednával žalobu, ve které se žalobkyně domáhá náhrady za ušlý zisk v průběhu covidové pandemie. Škoda podle ní vznikla v souvislosti s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví.

Konkrétně se jedná o částku ve výši 632 516 Kč včetně zákonného úroku. Tentokrát šlo o podnikatelku, která provozuje wellness služby – provozování posilovny, koupaliště, solária, sauny a provozování služeb vnitřních i venkovních sportovišť.

Tip: Když malý usnul, otevírala notebook. Nyní má úspěšný byznys pro nejmenší

Obecné soudy žalobu zamítly a přikázaly žalobkyni uhradit náklady řízení

Soud 1. stupně žalobu zamítl a přikázal stěžovatelce proplatit státu náklady řízení ve výši 900 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 v rozsudku konstatoval, že posuzovaná mimořádná opatření jsou opatřeními obecné povahy, která nelze považovat ani za právní předpisy, neboť okruh jejich adresátů není nijak blíže místně ani osobnostně specifikován. Soud prvního stupně pak neshledal odpovědnost Ministerstva zdravotnictví za škodu ani podle krizového zákona.

Záležitost uzavřel tak, že Ministerstvo zdravotnictví podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nenese odpovědnost za vydaná opatření z důvodu neexistence individuálního rozhodnutí.

Žalobkyně u soudu neuspěla ani s argumentem, že mimořádná opatření byla vydána v rozporu se zákonem.

Soud 1. stupně se tak ani dále nezabýval vznikem nároku žalobkyně na náhradu škody.

Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání.

Ani Městský soud v Praze nedal žalobkyni za pravdu a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Podle odvolacího soudu postupoval Obvodní soud pro Prahu 2 správně, když žalobu posuzoval podle zákona o odpovědnosti za škodu. Konstatoval rovněž, že nelze žalobu posuzovat podle § 36 krizového zákona, jelikož toto ustanovení zakládá povinnost státu nahradit pouze škodu způsobenou v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými podle krizového zákona. Posuzovaná mimořádná opatření podle soudu však byla nařízena Ministerstvem zdravotnictví podle § 69 odst. 1 písm. i), odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, stojí v rozsudku.

Žalobkyně po neúspěchu u odvolacího soudu podala dovolání k Nejvyššímu soudu. A ten rozsudky předchozích soudů odmítl. Uvedl, že opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví lze považovat za krizová opatření podle krizového zákona.

Stát záměrně manipuloval s označením mimořádných opatření, uvedla podnikatelka

Podle podnikatelky státní orgán záměrně nazýval mimořádná opatření jinak, aby znemožnil podnikatelům uplatňovat nárok na náhradu škody, která jim vznikla v důsledku přijatých mimořádných opatření. 

„Žalobkyně zdůraznila, že posuzovaná mimořádná opatření byla vydávána namísto dříve vydávaných krizových opatření vlády totožného obsahu, významu a cíle, a tato opatření Ministerstva zdravotnictví vždy vzala vláda svým usnesením (nejprve označeným jako krizové opatření, následně již nikoliv) na vědomí, což v případě ‚běžných‘ mimořádných opatření vláda nečiní,“ uvedla žalobkyně v dovolání.

Stát tak podle ní používal tento postup záměrně, aby zabránil vzniku nároku na náhradu škody podle krizového zákona. Tuto praktiku žalobkyně považuje za obcházení smyslu a účelu zákona. Nejvyšší soud se přiklonil na stranu žalobkyně, když uvedl, že označení jednotlivých opatření není rozhodující.

U vydaných opatření nezáleží na tom, jak byla označená, rozhodl Nejvyšší soud

Podle Nejvyššího soudu se mimořádná opatření vydávala podle krizového zákona a v takovém případě se stát nemůže zprostit odpovědnosti za škodu tím, že opatření označí jako opatření vydávané podle § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví.

„V dané věci tedy není pro zhodnocení charakteru posuzovaných mimořádných opatření rozhodné, že jsou označena jen jako mimořádná opaření vydávaná dle § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví, ale to, zda se z materiálního hlediska jedná o mimořádná opatření vydávaná dle § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) krizového zákona (tj. v době krizového stavu za účelem řešení krizové situace, příp. odstranění jejích následků),“ uvedl ve svém rozsudku Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud tak zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. 

Soud prvního stupně by měl případ znovu posoudit podle závěrů Nejvyššího soudu. Má se nyní zabývat tím, zda byla posuzovaná mimořádná opatření vydána za účelem řešení krizové situace, příp. za účelem odstranění jejích následků.

Pokud dojde soud ke kladnému závěru, bude se zabývat také nárokem žalobkyně na náhradu škody podle krizového zákona. Touto otázkou se Nejvyšší soud nezabýval, jelikož se jí nezabývaly ani předešlé soudy.

Čtěte také:

Loajalita zákazníků: Svatý grál e-shopařů, nebo pohádka pro malé marketéry?

Domácí mazlíčci jí téměř ožívají pod rukama. Figurky vyrábí z vlny i srsti