Nepominutelnými dědici jsou potomci zůstavitele, tedy jeho děti, a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci (čili děti dětí, tedy vnučky a vnuci zůstavitele). Nepominutelnými dědici jsou proto, že vždy mají nárok na určitou část dědictví, pokud nejsou vyděděni. A také v případě když jsou vyděděni neplatně. Jejich nárok ovšem není v obou případech stejný, což možná mnohé čtenáře překvapí.
V čem spočívá ochrana nepominutelných dědiců aneb kolik musejí děti dostat z dědictví
Nezletilý nepominutelný dědic musí dostat nejméně tři čtvrtiny svého zákonného dědického podílu. Zletilý nepominutelný dědic musí dostat nejméně jednu čtvrtinu zákonného dědického podílu.
A tak například zůstavitel vdovec má 3 děti. Každému z dětí podle zákona náleží 1/3 pozůstalosti jako zákonný dědický podíl.
Pokud by rodič vše v závěti odkázal jen dvěma dětem a opomenul v závěti třetí-nezletilé dítě, muselo by dostat 3/4 z jedné třetiny, tedy 3/12 čili čtvrtinu dědictví. Kdyby opomenul zletilé dítě, muselo by dostat 1/4 z jedné třetiny, tedy 1/12 dědictví. Tato 1/4 nebo 1/12 z pozůstalosti (dědictví) je povinným dílem z dědického podílu.
V obou případech by si pak zbytek dědictví rozdělily rovným dílem nevyděděné děti. Taková situace by nastala, kdyby rodič odkázal svůj majetek dvěma dětem v závěti, každému jednu polovinu svého majetku, a třetí dítě by opomenul, ale nevydědil. Pokud by dítě bylo zletilé a namítlo částečnou neplatnost závěti, mělo by nárok na 1/12 dědictví jako povinný díl. Zbytek 11/12 by si rozdělily ostatní dvě děti, každé by dostalo 11/24 z dědictví.
Jak to je, když někdo v dědickém řízení protestuje proti svému vydědění
V případě, že je některý z nepominutelných dědiců (potomků) vyděděn, odkáže ho notář vyřizující dědictví, aby se domáhal určení neplatnosti prohlášení o vydědění v jiném samostatném soudním řízení (soudním sporu s dědici). V rámci tohoto řízení bude vyděděný potomek žalobcem a žalovanými budou ostatní účastníci dědického řízení (dědici).
Je jen na vyděděném, zda žalobu podá, nebo ne. Pokud je vyděděný ve sporu neúspěšný a vydědění se mu nepodaří zpochybnit, resp. zneplatnit, samozřejmě nemá nárok na nic z dědictví.
Tip: O dědictví III: Co je dědická smlouva? Jaké jsou její výhody?
Jak to bude, když vyděděný dokáže popřít vydědění
Pokud bude vyděděný úspěšný a soud dospěje k tomu, že byl nepominutelný dědic vyděděn neplatně, získá ovšem právo jen na povinný díl, nikoliv na alikvotní část dědictví. Nemá nárok na plný dědický podíl.
V našem příkladu tří dětí a z toho jedno neplatně vyděděné tedy nemá vyděděný, u něhož důvody k vydědění nejsou dány, nárok na celou 1/3 dědictví (zákonný podíl), ale jen na onen povinný díl ve výši buď 3/4 z onoho dědického podílu jako nezletilý, nebo 1/4 dědického podílu jako zletilý.
Není tomu tedy tak, jak si mnozí myslí, že by ten, kdo byl vyděděn a dokáže soudu prokázat, že vydědění nebylo důvodné, získá celý zákonný dědický podíl, jako by k vydědění vůbec nedošlo. Získá jen povinný díl, tedy 1/4 nebo 3/4 z dědického podílu.
Povinný díl vyplácejí ostatní dědici v penězích
Vydědí-li tedy zůstavitel nepominutelného dědice, aniž by však byly naplněny zákonné důvody pro vydědění, má takto neplatně vyděděný potomek právo pouze na výplatu hodnoty povinného dílu v penězích, nikoliv však na podíl z pozůstalosti, upozornil právník Richard W. Fetter. Jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, může soud povolit dědicům splátky oné peněžní částky rovnající se hodnotě povinného dílu, nebo odklad splatnosti celé částky. Tento dluh dědiců se však úročí.
Snížená ochrana vyděděných potomků
Současný občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 více respektuje vůli zůstavitele. Respektuje skutečnost, že zůstavitel si nepřál, aby po něm určitý potomek dědil. Proto, když se ukáže vydědění neplatným, dědí vyděděný potomek jen prostředky ve výši povinného (minimálního) dílu. Je tedy oproti ostatním dědicům zkrácen, jak si zůstavitel přál, i když není vynechán zcela. Postavení nepominutelného dědice je tedy nyní mnohem slabší, než tomu bývalo dříve.
Jak se staršími vyděděními? Dříve vyděděný potomek může získat mnohem více než později vyděděný
Pravidlo současného občanského zákoníku o tom, že nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo jen na povinný minimální díl (a ne na celý dědický podíl), se podle Richarda W. Fettera neuplatní, jde-li o listiny o vydědění sepsané do 31. 12. 2013. Tedy když bylo vydědění sepsáno ještě za účinnosti zrušeného občanského zákoníku, avšak zůstavitel zemřel až po 31. 12. 2013 za účinnosti nového občanského zákoníku. Vydědění učiněnému před 1. 1. 2014 musí být totiž přičítány jen takové právní účinky, jaké by mělo v době jeho pořízení.
Podle pravidel zrušeného občanského zákoníku se na neplatně vyděděného (ať vydědění nemělo náležitou formu, nebo se neprokázala existence důvodů pro vydědění) hledělo, jako by listina o vydědění vůbec sepsána nebyla, pokud nezanechal zůstavitel jiné pořízení pro případ smrti. Neplatně vyděděný tak měl a při neplatnosti dřívějších listin o vydědění stále má nárok na alikvotní podíl z dědictví čili na plný dědický podíl, jak jsme ho popsali výše.
Tip: Jak dlouho může být dědictví bez závěti blokováno a proč?
Jak se změnila-snížila ochrana dědiců
Pokud zůstavitel sepsal závěť a majetek odkázal někomu jinému, i tak se nezletilým potomkům muselo dostat aspoň tolik, kolik činil jejich dědický podíl ze zákona. Měli tedy nárok na plný zákonný dědický podíl. A zletilým potomkům se muselo dostat aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona.
Dědická ochrana potomků tedy byla podle dřívějších pravidel vyšší. Podle nových pravidel nezletilý potomek musí dostat jen tři čtvrtiny svého zákonného dědického podílu a zletilý potomek jen jednu čtvrtinu zákonného dědického podílu. Zbytek z dědictví může připadnou někomu jinému na základě závěti.
Čtěte také:
Spor o dědictví: Co dokazuje vyděděný a co protivník, který má na jeho úkor dědit?