Bill Frisell na Hradě

V úterý 1. listopadu 2005 se ve Španělském sále Pražského hradu konal poslední letošní koncert z cyklu Jazz na Hradě. Společenské smetánce i jazzu-milovným posluchačům hrálo trio Billa Frisella.

Bill Frisell se představil - jak už to bývá jeho zvykem - netradičně. Ne že bych věděla, co mám čekat, ale od člověka, který v sedmdesátých letech hrál s vynikajícím českým klavíristou Emilem Viklickým, nedávno dostal cenu Grammy za NEJ jazzové album apod., jsem zkrátka nečekala, že začne hrát Beatles. Teda nejen je, přihodil i pár písniček od sólového Johna Lennona.

Čekala jsem perfektně technicky zmáknutý jazz, který získá šťávu nejen kvůli slávě jména Frisella, ale i díky dvěma spoluhráčům. V Praze to byli talentovaná houstlistka Jenny Scheinman a hráč na steelovou pedálovou kytaru (ale hrál i na španělku a kdoví na co ještě) Greg Leisz. Oba hudebníci byli Billovi více než vyrovnanými partnery, Jenniny housle si získaly každého během pár prvních taktů. Ta okatá holka si s nima vážně dělala, co chtěla. A stoprocentně jí to vycházelo.

Když se Frisell po třech písničkách zeptal, jestli jsme poznali, že hraje Beatles, zatrnulo ve mně. Přiznávám, že si do teď nejsem jistá, jestli šlo o americkou ignoranci či pokus o anglický humor.

Každá skladba byla takovou malou hudební anekdotkou s velmi výraznou pointou. Některé variace si od začátku na nic nehrály, jiné do půlky skrývaly, jaká že písnička se z nich vyloupne. Možná by se mým rodičům ten koncert líbil víc než mně, těžko říct. Já se bavila, oni by možná vzpomínali. Místy minimalistická hudba, ve které se nezapřely ani vlivy blues či country (ale opravdu jen v náznacích - naštěstí), docela ostře kontrastovala s prostředím zrcadly a zlatým nátěrem oplývajícícho Španělského sálu.

Fakt je, že po tomhle koncertě pro mě Beatles zůstanou partou ufňukaných puberťáků, ale teď jim navíc bude i něco chybět. Něco jemného a přitom výrazného, něco nečekaného a přece důvěrně známého, něco jinačího a přitom tak samozřejmého. Něco, co jsem slyšela, zažila a co v nahrávkách Beatles prostě není.

Domovské stránky Billa Frisella najdete zde.

Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.