Zajištěné fondy jsou v ČR velmi populární. Skrývají však i některá rizika.

Připočteme-li další 2,56 mld. Kč v zajištěných fondech domácích správců, přesahuje objem těchto investic v ČR dvacet miliard korun. Důvod je nasnadě. Část méně zkušených investorů je zřejmě pokládá za jakési perpetuum mobile. Není divu - kdo jiný jim zaručí, že při nepříznivém vývoji na trhu nepřijdou o vložené peníze, a když se mu bude naopak dařit, mohou si dokonce připsat zajímavý výnos?

Nejde o zázrak ani o trik správců zajištěných fondů. Podstata těchto investic je poměrně jednoduchá. Správce fondu koupí za peníze, které získal od investorů, státní dluhopisy nebo obligace společností s kvalitním ratingem. Nákupem dluhopisů získá fond nárok na úhradu kupónů, které jsou z těchto cenných papírů vypláceny. Jeho správce tak má k dispozici peníze, z nichž zaplatí poplatky za vstup do fondu a jeho obhospodařování. Navíc mu zbudou prostředky, které investuje do termínových obchodů (opcí) na předem vytypovaná aktiva. Ty zpravidla tvoří vybrané akciové indexy. Může však jít i o opce na jiné investiční instrumenty, například speciálně sestavený koš akcií, komodity aj.
Pokud je situace na trhu příznivá a opce fondu vynášejí, získá tento výnos (respektive jeho předem stanovenou část) investor. V opačném případě mu správce fondu uhradí původní hodnotu investice, v některých případech ještě podle stanovených pravidel mírně navýšenou, například na 102 % původně investované částky. Tuto velkorysost mu umožní právě výnosy z dluhopisů.
Správci fondů míří především na konzervativní investory, zejména takové, kteří zatím měli uloženy peníze v bankách, případně ve fondech peněžního trhu. Doporučená minimální doba investice u peněžních fondů sice činí půl roku, mnozí občané v nich však nechali ležet své peníze rok, dva či dokonce pět let.
Petr Šimčák z mezinárodní finanční skupiny Pioneer Investments soudí, že zajištěné fondy jsou vhodné pro bojácné investory, "kteří si chtějí vyzkoušet iluzi investování a okořenit svou polévku termínovaného vkladu špetkou akciového trhu tak, aby nepocítili rizika tohoto trhu. Získají zpravidla jen zlomek výnosu, i to ale může být zajímavé." Konstrukce těchto produktů je podle Šimčáka v principu dobrá. Svědčilo by jí ale více průhlednosti a čitelnosti. Pak by je však prý asi většina investorů nechtěla.

Podobná investice je spojena s rizikem nízkého výnosu, který se blíží termínovanému vkladu. "Pokud má fond investorovi i v případě špatných výsledků garantovat, že mu vrátí původně vloženou částku, jsou zde jeho peníze uzamčeny na relativně dlouhou dobu," řekl rovněž Šimčák. Ta zpravidla činí čtyři až pět let. Zajištěné fondy jsou přitom podle jeho slov atraktivní v době, kdy jsou vysoké úroky, a nikoliv tehdy, když jsou nízké a měly by se zvyšovat. To je mimochodem aktuální případ. Zatím se však nepředpokládá, že by měly úrokové sazby nějak závratně růst.
"Vyšší úrokové sazby zvedají úročení vkladů v bankách i výnosy dluhopisových fondů a fondů peněžního trhu. Může se proto stát, že budoucí zhodnocení peněžních fondů bude stejné jako v případě zajištěných fondů, zakoupených v době nižších úrokových sazeb, aniž by měl investor vázánu část peněz na delší dobu," dodává Milan Šmíd ze společnosti Moneco.
V době nižších úroků je navíc možné získat za kupóny nakoupených dluhopisů menší objem opcí, což snižuje investorovu šanci na vyšší výnos. Na druhé straně ovšem vyhledává řada investorů v období, kdy jsou úroky dole, nové příležitosti, jak vydělat více peněz.

Řada zajištěných fondů garantuje vrácení 100 %, některé dokonce více procent původní investice. Snaží se tak investorovi kompenzovat výnos, který by získal, kdyby si peníze uložil na bankovním účtu. Od minimální částky investice je ovšem u některých fondů třeba odečíst vstupní poplatek a vždy míru inflace za dobu trvání fondu. Garance vrácení sta procent investice tak dostává v reálné podobě určité trhliny.
Podle Šimčáka by si měl dát investor pozor na skryté velmi vysoké poplatky, které mohou, ale také nemusejí zakrývat konstrukce některých zajištěných fondů. V jejich nabídce se obvykle hovoří o tom, že jsou bez poplatku, což není pravda. O tyto skryté poplatky se pak výnos fondu snižuje. Často také bývají prodávány jako investice do akcií bez rizika. "V principu je skutečně bezriziková. Rozhodně však nejde o investici do akcií," upozorňuje Šimčák.
Některé zajištěné fondy - například ty, které prodává britská banka HSBC - promítají veškeré náklady do své struktury. Investor tedy neplatí žádné vstupní ani výstupní poplatky. Jiné zajištěné fondy, jako například skupiny ČSOB, si vstupní poplatky účtují. Šmíd soudí, že první z popsaných variant je pro investora čitelnější. Již na »papíře« totiž vidí, čeho skutečně může zajištěný fond dosáhnout. A nemusí si od prezentovaných parametrů odečíst vstupní poplatky.
Investor by si měl také velmi bedlivě přečíst způsob výpočtu výkonnosti zajištěného fondu. »Z vlastní zkušenosti z jednání s klienty vím, že pro investora představuje největší riziko, když nepochopí přesnou strukturu zajištěného fondu,« dodává Šmíd. Jako příklad poukazuje na aktuálně prodávaný fond ČSOB Světového růstu +7. Ten uvádí, že investor se může podílet na 50 % zhodnocení koše indexů, který tvoří evropský DJ EuroStoxx 50 a americký S & P 500. Investor by si ale měl být vědom toho, že toto zhodnocení počítá s určitým průměrováním v posledních dvou letech existence fondu, což může jeho výnos snížit.
Zajištěné fondy by měl tedy podle Šmída využívat investor, který si může dovolit postrádat peníze na více než čtyři roky a chce se podílet na růstu akciových trhů, byť v omezené míře.

Kdo hledá dynamickou příležitost a nechce se držet při zemi, měl by zvolit jinou investiční variantu než zajištěné fondy. V dlouhodobém, zejména pětiletém a delším investičním horizontu je totiž otázkou, zda není výhodnější přímá investice do vybraných akcií, akciového fondu nebo indexových akcií.
Nápaditější a pro investora atraktivnější strukturu mají podle Šmída zajištěné fondy nabízené na českém trhu v cizích měnách. Do hry ovšem vstupuje měnové riziko, které může potenciální výnos korunového investora zvýšit, ale také snížit. Někdy tak může přispět k tomu, že je pro něj sice investice v dolarech zisková, po přepočtu na českou měnu však ztrácí. Podobné zajištěné fondy jsou tedy vhodné pro občany, kteří vlastní cizí měnu a nechtějí se jí zbavovat, nebo kteří berou vliv změny směnných kurzů u podobného fondu jako součást investice.
Pro řadu investorů jsou psychologicky zajímavé zajištěné fondy, které jim nabízejí pevně stanovený strop výnosu, nebo dosažený výnos postupně "zaklikávají", takže již o něj investor nemůže přijít. Další je zase lákají potenciálně vysokým výnosem. Konstrukce některých fondů také investorům nabízí více způsobů, jak mohou vydělat více, než je minimálně garantovaný výnos. Je to ostatně i v zájmu správců fondu. Zajištěný fond, který připíše investorům zajímavý výnos, je pro ně totiž tou nejlepší reklamou.
Pokud se ale rozhodnete, že budete investovat - zpravidla na čtyři až pět, někdy dokonce na více let - do zajištěného fondu, rozhodně nelze brát za bernou minci nejvyšší teoreticky možný výnos. A je důležité nechat si důkladně vysvětlit, kolik má ve skutečnosti činit. Stejně je tomu v případě tzv. strukturovaných dluhopisů, které jsou založeny na stejném principu jako zajištěné fondy. Investor ovšem navíc hradí z jejich výnosu patnáctiprocentní daň.

Přes citované výhrady zůstávají zajištěné fondy pro část investorů zajímavé. Ani ony však nepředstavují zmiňované perpetuum mobile a jejich výnosy proto mohou nenasytné investory zklamat. K tomu, aby neměli investoři zbytečně velké oči, může přispět i Komise pro cenné papíry. Jde o to, aby museli správci všech zajištěných fondů, které se prodávají nebo prodaly v ČR, povinně publikovat jejich výsledky. Většina správců je zatím logicky zveřejňuje jen v případech, kdy výnos těchto fondů investory potěší a jim udělá reklamu.
František Mašek

Klady a zápory zajištěných fondů
Výhody
1. Garance sta i více procent původní investice (u některých fondů je ale třeba odečíst vstupní poplatky).
2. Zajímavý výnos při příznivém vývoji trhů, na které je vázán výsledek fondu.
3. Šance na vyšší výnos v době nízkých úroků.

Nevýhody
1. Peníze zpravidla vázané na 4-5 let. Při dřívějším odchodu z fondu hradí investor výstupní poplatek a ztrácí garanci minimálního výnosu.
2. Nejistý výnos. Při růstu úrokových sazeb se může roční výnos zajištěného fondu blížit zisku fondu peněžního trhu. Ten přitom může investor kdykoliv opustit.
3. Pokud není investorovi zcela jasná konstrukce fondu, může ho průměrný roční výnos zklamat.
4. U zahraničních fondů je korunový investor vystaven měnovému riziku.

Pramen: Ekonom.