výrobní řady mezi sebou podle aktuálních potřeb a prostorových možností, tak s čistě designovými kousky, jejichž vzhled lehce převažuje nad praktickou využitelností. Ačkoli se výrobci snaží zákazníkům všemožně podstrojovat a přinášet stále nové tvary, trh jednoznačně preferuje konzervativní pohled a důraz na praktičnost.
Největší pozornost patří v současné době dřevu. Pro výrobu koupelnového nábytku se používá nejčastěji ve formě MDF desek, broušených a leštěných, opatřených několika vrstvami stálobarevných polyuretanových laků, díky nimž se materiál stává zcela voděodolný. Podobnou funkci splní také dýha nebo fólie, kritická místa však představují hrany a rohy náchylné k mechanickému poškození a zatékání vody za povrchovou vrstvu.
Z tuzemských dřevin se lze občas setkat s borovicí a bukem, mořenými podle požadovaného odstínu. V koupelně vybavené masivním nábytkem je třeba zajistit důkladné větrání, dřevo má tendenci vlhkost absorbovat. Zcela bez výjimky je nutné usadit jej na kovové nebo plastové nožky a pro usazení umyvadla použít vodovzdornou desku.
Futuristického a lehce funkcionalistického stylu dosáhneme kombinací skla a kovu. Smiřme se nejen s poněkud pocitově chladným a strohým vzhledem, který je daní za originální vzhled, ale také s komplikovanější údržbou, kterou si vynutí dobře patrné stopy vody a prstů na kovových částech nábytku. Skleněné výplně bývají nejčastěji vyrobeny z pískovaného nebo matného skla, které by mělo být navíc ještě tvrzené, případně nerozbitné.
Přírodní kámen najdeme mezi koupelnovým nábytkem jen velmi zřídka. Využitelný je pouze jako deska k umyvadlu, pro svou pocitovou chladnost, citlivost vůči čisticím prostředkům a vysokou cenu je však stále častěji nahrazován kamenem umělým. Jeho základem je umělá pryskyřice s přídavkem nejrůznějších prvků, takže výsledná hmota je dobře tvarovatelná, hladká a odolná. Výhodou je také možnost opravit drobné praskliny či oděrky a přijatelná cena.