Nábytek míří do koupelny (3. díl)

Koupelnové zrcadlo může být součástí nástěnné skříňky nad umyvadlem, jak tomu bylo takřka bez výjimky v budovatelské éře, nebo jej lze pořídit jako samostatný prvek. Zasazeno do rámu z téhož materiálu jako koupelnový nábytek se stane nenápadným doplňkem, stejně dobře však poslouží i prostá zrcadlová deska na samolepicích úchytech nebo zapasovaná do obkladu. Možností je řada, nezapomeňme však, že se nacházíme v extrémně vlhkém prostředí, které odrazové ploše zrcadlo příliš nesvědčí. Zejména v nedostatečně větraném prostoru se povrch zrcadla potáhne matným filmem nebo se může odrazová vrstva odlepovat od skleněného podkladu.

Na životnosti zrcadla se může projevit také použití agresivních čisticích prostředků. Skleněnou plochu stačí otřít vlhkým hadrem nebo houbičkou a vyleštit novinovým papírem či suchou textílií. Totéž platí i pro většinu koupelnového nábytku. Zejména lakované plochy jsou citlivé na použití hrubých abrazivních prostředků, které jeho povrch snadno poškrábou a odřou, stejně nebezpečné jsou i tekuté čisticí prostředky kvůli své vysoké kyselosti. Kvalitní povrch dostatečně vyčistíme čistou nebo mýdlovou vodou a vyleštíme do sucha, máme-li tvrdou vodu, která zanechává na nábytku nevzhledné kapičky, poraďme se o použití čisticích prostředků raději s výrobcem či prodejcem.