Poslanci odmítli zvýhodnění studentů

Podle loňského výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd ČR "Studium na vysoké škole 2004" se průměrné měsíční náklady (přímé i nepřímé) na studium na veřejné vysoké škole blíží 3.500 Kč, na škole soukromé pak atakují hranici 10.000 Kč. Většina z nás je sice do značné míry "dotována" ze strany rodičů, avšak z výsledků výzkumu je patrné, že tyto příspěvky pokryjí přibližně polovinu (v případě studentů soukromých VŠ) až dvě třetiny (u studentů veřejných VŠ) nákladů. Je tedy zřejmé, že zbylou část musíme zkrátka nějakým způsobem pokrýt z vlastních zdrojů.

Ti podnikavější z nás si zakládají vlastní malé firmy, jiní nabízejí doučování (od matematiky, přes cizí jazyky až po odborné předměty), avšak drtivá většina studentů si kvůli výdělku snaží najít nějakou tu brigádu. U většiny zaměstnavatelů byli studenti dlouhou dobu vítanou skupinou z mnoha důvodů - studenti jsou zpravidla poměrně výkonnou, pečlivou a spolehlivou pracovní silou, v případě práce "na dohodu" za ně nemusejí firmy odvádět sociální a zdravotní pojištění (viz. Příklad 1), a v neposlední řadě mohli prostřednictvím personálních agentur řešit mnohé problémy velmi operativně a rychle (viz. Příklad 2).

Příklad 1 Pracuje-li student tzv. "na dohodu" (Dohoda o provedení práce), bývá mu z hrubé mzdy sražena daň ve výši 15 - 20 % v závislosti na výší odměny. Pro ilustraci uveďme konkrétní situaci: Brigádník měl v měsíci červenci hrubou mzdu 10.000 Kč. V případě práce prostřednictvím Dohody o provedení práce, odečte zaměstnavatel studentovi zálohovou daň ve výši 20%. Student tedy získá čistou odměnu 8.000 Kč s tím, že pokud v průběhu kalendářního roku vydělá méně než cca 49.440 Kč, Finanční úřad mu sraženou zálohu může v následujícím roce vrátit. V případě klasického pracovního poměru pak musí zaměstnavatel zaplatit nejen hrubou mzdu, ale navíc dalších 35 % v podobě sociálního a zdravotního pojištění. Zaměstnanec z hrubé mzdy odvádí dalších 12,5 % sociálního a zdravotního pojištění a daň z příjmu fyzických osob v rozmezí 15 - 32 % v závislosti na výši příjmu. Jak by to tedy tato situace vypadala u našeho studenta? Zaměstnavatele by jeho práce stála 13.500 Kč (10.000 Kč hrubá mzda + 3.500 Kč pojištění), zaměstnanec by pak ze svého desetitisícového výdělku odvedl 1.250 Kč a daň 1.313 Kč (pokud by pracoval u více zaměstnavatelů) či 695 Kč (pokud by se jednalo o jediného zaměstnavatele a zaměstnanec by uplatnil odpočty ve výši 3.170 na poplatníka a 950 na studenta). Zatímco zaměstnavatel tedy zaplatil 13.500 Kč, zaměstnanec-student by získal jen 7.437 - 8.055 Kč. Opět platí pravidlo, že pokud si student za rok vydělá méně než 49.440 Kč, Finanční úřad mu daň z příjmu vrátí - ovšem peníze odvedené na sociálním a zdravotním pojištění už nikdy neuvidí. Stát se tedy na studentově práci obohatil o 5.445 Kč.

Studentské výhody se však nelíbily Ministerstvu práce a sociálních věcí, které v nich vidělo diskriminaci ostatních zaměstnanců, a proto s účinností od 1. října 2004 prosadilo nový zákon o zaměstnanosti, který tyto výhody do značné míry redukoval. Student sice nadále může pracovat prostřednictví Dohody o provedení práce, avšak tato dohoda musí být sepsána s konkrétním zaměstnavatelem, přičemž limit pro takovouto práci je 100 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele. Toto opatření znamená zbytečnou administrativní zátěž pro zaměstnavatele, kteří pak raději nařídí stávajícím zaměstnancům přesčasy než aby sepisovaly s každým jednotlivým studentem nové Dohody. Zákon sice nezrušil možnost získání práce prostřednictvím agentury, avšak tato agentura (stejně jako následně i student) musí za studenta platit sociální i zdravotní pojištění - což výrazným způsobem zdražuje cenu studentovy práce, a proto opět zaměstnavatelé raději volí jiný způsob řešení.

Příklad 2 Personální agentury zpravidla řeší funkci prostředníků - jednoduše řečeno, dovedou nabídnout vhodného pracovníka pro firmu, která jej v danou chvíli potřebuje. Do konce září loňského roku mohla sama agentura uzavřít Dohodu o provedení práce se studentem a toho pak "půjčit" konkrétnímu zaměstnavateli, který jeho práci potřeboval. Agentura pak fakturovala zaměstnavateli mzdu studenta společně s určitým administračním poplatkem. Vše mohlo fungovat velmi operativně, neboť systém zaměstnavatele ušetřil zbytečného papírování a umožnil efektivně pokrýt krátkodobou zvýšenou potřebu pracovníků (např. jen několik hodin v týdnu). Jinými slovy řečeno, mnoho zaměstnavatelů v případě potřeby dávalo přednost studentům před např. přesčasy.

Mnoho studentů se tedy dostává do patové situace - na jedné straně pracovat chtějí (či dokonce musejí, aby pokryli své náklady na studium), ale na straně druhé jim legislativa značným způsobem situaci komplikuje či dokonce možnosti přivýdělku brání. Situace je o to absurdnější, že se většina politických stran, zastoupených v parlamentu, snaží přesvědčovat veřejnost, jak je pro ně podpora terciárního vzdělání důležitá.

Poslanci ODS pod vedením stínového ministra školství Waltera Bartoše tedy připravili návrh zákona o studentských brigádách, který měl prostřednictvím změn klíčových zákonů (zákoník práce a zákon o daních z příjmu) vytvořit příznivější podmínky jak pro zaměstnance-studenty, tak pro zaměstnavatele. Studentům by se opět otevřela snadnější cesta k nalezení krátkodobé brigády, v případě brigády dlouhodobějšího charakteru by nemuseli obcházet zákon (např. zkreslování počtu odpracovaných hodin, či práce "načerno") a došlo by ke snížení jejich odvodů do státního rozpočtu (návrh počítal se zvýšením limitu srážkové daně z 5.000 na 25.000 Kč měsíčně). Zaměstnavatelům by se zjednodušila přijímací agenda, administrace smluv i administrace spojená s odvodem daní.

Člověk by si logicky řekl, že návrh patrně splňuje všechna kritéria pro přijetí: zjednodušuje pracovně-právní vztahy, nepřinese zátěž pro státní rozpočet a v neposlední řadě podporuje studenty, zvláště pak ty vysokoškolské (což je zcela v souladu s onou podporou terciárního vzdělávání, ke které se tak mohutně hlásí všechny politické strany).

Ovšem asi by to nebyla Česká republika, kdyby vše bylo tak jasné, jak se na první pohled jeví. Při lámání chleba ve formě poslaneckého hlasování poslanci ČSSD a KSČM zákon "smetli ze stolu". Ministr financí Bohuslav Sobotka podle internetového serveru www.ihned.cz uvedl, že návrhy ODS na daňové změny "jsou velmi často odůvodňovány způsobem, který nemá s realitou nic společného".

Pro studenty z toho plyne následující: potřebujete-li peníze pro své studium, nečekejte, že vám v současné mocenské konstelaci někdo pomůže. Pokud máte možnost, zkuste o prázdninách štěstí v zahraničí, kde o schopné lidi mají zájem a dobře odvedenou práci dovedou znamenitě odměnit.

Na závěr si neodpustím lehce štiplavou poznámku. Blíží se volby do Poslanecké sněmovny a volební kampaně pomalu, ale jistě startují už nyní. Nejsilnější vládní strana by tedy mohla vyrazit do volebního boje např. s heslem: "Nepracujte, nestudujte, na podpoře bude líp. Vaše ČSSD."



Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.