Perníkové srdce

Známe to všichni. Je zima, spěcháme odněkud někam, koudel nám hoří, nevidíme, neslyšíme. Vnímáme a v duchu (a občas i "vně ducha") proklínáme pouze "všudypřítomné a otravné" lidi, kteří nám brání v ještě rychlejší tryskové chůzi. Takový stav je dobrý snad jen pro zmírnění případných výčitek, že jsme (opět) nepřispěli na ..., není přeci čas! Jenomže pak se stane něco, kdy se prostě musíte zastavit, vypnout a na chvilku hodit starosti za hlavu. A dokonce se i pořádně zasmát.

Byl pátek, ženu si po trase knihovna - knihovna a na té nejrušnější ulici mi do cesty vstoupí chlap. Nemám, nedám, spěchám. Jenomže on bez jakýchkoli skrupulí pokračuje a ptá se, jestli mluvím ingliš. Bleskově mi v hlavě prolétnou všechna pro a proti, ale nakonec řeknu, že ano. On na nic nečeká a hned mě táhne ke stánku s perníkem. Chvíli si myslím, že mi chce z nějakého mně zatím neznámého důvodu pořídit nové perníkové srdce. Začínám mít veselejší náladu. Vzápětí se dozvídám víc. Z nějakého neznámého důvodu nemá v úmyslu koupit srdce z perníku popsané různými sděleními mně, ale své přítelkyni z Německa. A přesto, že ani jeden z nich neumí česky, nechce koupit nějakou hloupost. A tak postupně ukazuje na vystavené barevné exponáty a já mám překládat. Ano, milé dámy, i já jsem byla v mírném pokušení, přeložit cukrový nápis "Máš zadek jako Gaugainovy Tahiťanky" například jako "Máš krásný úsměv". Jenomže, když ani jeden z nich neumí česky...

Jako první ukáže na růžový výrobek. Překládám nápis "Ty jsi...", nechápe on ani já. Chvíli přemýšlím, jestli se nejedná o stánek s vtipnými či dvojsmyslnými srdci. Moment, kdy pochopím, že se jedná o dvě slepená srdíčka a nápis pokračuje "...ale kus" mi situaci vůbec neulehčuje. Vím sice, že cizinci mají odlišný smysl pro humor, ale nic naplat, ani mě se nápis příliš nezdá a tak tuhle část ukončím se slovy, že se nejedná o dárek vhodný pro jeho účely.

S druhým barevně nejhezčím srdcem, na které vzápětí ukáže, je to ještě horší. Přeložit nápis "Jsi můj nanuk" není snad až tolik obtížné, horší je to však s vysvětlováním. Propána krále, proč nanuk? On opět nechápe a já si připadám jako cizinec ve vlastním městě. Nakonec ukáže na srdce vyvedené v nesympatickém odstínu žluté. Nápis "Mám tě moc rád" pochopil okamžitě a poněvadž už nechce řešit žádné nanuky a kusy kupuje tento. Loučíme se. Můj výkon klidně mohl ocenit tím prvním exemplářem, ale někoho aby člověk kopnul, že?!




Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.