Novela zákona o dani z přijmu: Pro firmy praktické i nejasné

"Daňově odpočitatelné se staly například náklady na přechodné ubytování zaměstnance, pokud není ubytovaný v rodinném domě či bytě a zároveň se nejedná o ubytovávání v rámci pracovní cesty. Celkové uznatelné náklady jsou ovšem shora ohraničené maximální částkou 3,5 tisíce korun měsíčně. V Praze a velkých městech je tento paragraf prakticky neaplikovatelný,“ vysvětlil možnosti auditor, daňový poradce a spolumajitel společnosti Fučík & partneři, Ivan Fučík.

Nově se například stávají daňovými náklady na dopravu zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání, kterou zajišťuje zaměstnavatel vlastními nebo pronajatými dopravními prostředky. Ovšem dopravní prostředky musejí být nejméně pro 10 osob. „Zákon dále neřeší, zda uvedené náklady na dopravu nejsou nepeněžním příjmem zaměstnanců. Z obecného principu zákona se nedá vyvodit jiný závěr, než že uvedená doprava by měla být zaměstnancům přidaňována,“ upozornil Ivan Fučík.

Kromě zákona o daních z příjmu dochází ke změně zákona o rezervách. Nejvýznamnější novinkou je možnost až stoprocentních tvorby opravných položek k takzvaným malým pohledávkám – tedy těch, kdy celková výše vůči jednomu dlužníkovi nepřesáhne třicet tisíc korun. Pokud je taková pohledávka starší než rok, dá se zařadit v plné výši do nákladů. Nutné je ovšem vést jejich samostatnou evidenci. Uvedené ustanovení v sobě ale obsahuje několik nejasností. Není například zřejmé, zda-li je možné ustanovení aplikovat i na pohledávky vzniklé před datem účinnosti zákona, u kterých byly tvořeny daňové opravné položky například 20 procent. Problém ovšem vytváří i textace podmínky, tedy zda lze do nákladů uplatnit všechny pohledávky menší než třicet tisíc korun, nebo zda-li je nutné testovat, zda výše celkového dluhu k dlužníkovi, ke kterému by takové opravné položky byly tvořené, nepřesáhl zmiňovanou částku.

„Z textu zákona se nedá vyvodit podle našeho názoru jiný závěr, než že testuji celkovou výši dluhu pouze u těch pohledávek, ke kterým jsem se rozhodl vytvořit opravné položky. Například u dlužníka se dvěma pohledávkami – jednou za milion a s druhou za 29 tisíc korun – si mohu vybrat jen tu nižší pohledávku a rozhodnout se, že k ní budu vytvářet stoprocentní opravné položky. Pravděpodobný záměr zákonodárce byl ovšem asi opačný. Předpokládám proto i opačný výklad ministerstva financí popřípadě brzkou další novelu,“ shrnul Ivan Fučík, auditor, daňový poradce a spolumajitel společnosti Fučík & partneři.

Ze zákona navíc vypadlo ustanovení, které řešilo problematiku uplatňování nákladů na deriváty. Podle předchozích pravidel platí, že ztráty vykázané za zdaňovací období započaté v roce 2005 se dají uplatnit a to nejdéle ve třech zdaňovacích obdobích následujících po vykázání ztráty ze spekulativních derivátů. U derivátů se tedy jde na systém zdanění, který platil až do roku 2003. Znamená to, že deriváty vstupují do daňových nákladů přesně tak, jak jsou účtovány podle českých účetních standardů.

Nicméně samozřejmě neplatí, že vše je v novele nevýhodné. Pro firmy podnikající v tuzemsku byla přijata i celá řada výhod. Do zákona se například vkládá ustanovení osvobozující výplaty dividend do mateřských společností se sídlem ve Švýcarsku a to za stejných podmínek, které platí v rámci EU. Pro firmy i zaměstnance je pak neoddiskutovatelnou výhodou i fakt, kdy v případě pracovní doby delší než 11 hodin se dá poskytovat příspěvek na stravování na více než jedno jídlo denně.