Teplo domova (1díl)

Přestože jsou ceny energií, úspory a vytápění vůbec poměrně častým tématem ve všech sdělovacích prostředcích, stále se tato problematika na straně investorů podceňuje. Většina investorů totiž vytápění řadí až k dokončovacím fázím stavby. Mají tedy pocit, že o vytápění a energetické stránce stavby není třeba uvažovat v úvodní fázi koncepčního řešení. To je samozřejmě chybný závěr a další chybou bývá přesvědčení, že vytápění je technické zařízení, které má sice sloužit, ale není vidět a není tudíž nutné za něj zbytečně utrácet peníze.

Tyto pohledy v minulosti platily a byly vzhledem ke stavu techniky a cenám energií zcela oprávněné. Bohužel u mnohých investorů, architektů i projektantů přetrvávají dodnes, přestože se vnější podmínky zcela zásadně změnily. Pokud budeme uvažovat o nákladech na vytápění, je třeba současně posuzovat i náklady na dnes již nezbytně nutné větrání a samozřejmě i náklady na ohřev vody, které s rostoucími požadavky na komfort i náklady výrazně vzrostly. Všechny tři nákladové položky tvoří technicky úzce provázaný celek. Ve všech hospodářsky vyspělých evropských zemích je trend ve výstavbě rodinných domů jednoznačný. Směřuje přes nízkoenergetické domy k domům pasivním, které nepotřebují žádný tradiční topný systém, ale vystačí s rekuperační větrací jednotkou s dohřevem v řádu stovek wattů. Samozřejmě, že i v těchto zemích jsou pasivní domy mezi novostavbami spíše výjimkou. Mnohem víc než u nás se ale díky promyšlenému systému dotací a daňových úlev blíží svými energetickými nároky domům nízkoenergetickým. Pokusme se tedy zformulovat požadavky na správnou volbu vytápění u moderního rodinného domu s kvalitně provedeným obvodovým pláštěm, střechou, okny i dveřmi.

Spolupráce s odborníkem
Za vůbec nejdůležitější podmínku úspěchu (tedy spokojenosti zákazníka s dosaženým stupněm tepelné pohody i výší investičních a provozních nákladů) považuji úzkou spolupráci investora, architekta a specialisty na technické zařízení budov již od počátku práce na zakázce. Současná praxe taková většinou bohužel není. Architekt zpracuje studii, nejlépe s efektní počítačovou vizualizací, a projektant podle ní nakreslí projekt pro stavební povolení. Po jeho vydání dostane projektant topenář projekt pro stavební povolení, který má již definovanou koncepci (často nekoncepci) vytápění a ohřevu vody, zvolený druh paliva a další vstupní parametry. Jeho úkolem je pak v šibeničním termínu a pokud možno zdarma zpracovat prováděcí projekt vytápění. O nutnosti větrání domu většinou architekt ani nikdo z projektantů nemá dostatek informací (často ani potuchy), takže větrání až na světlé výjimky české rodinné domy nemají. To je tedy ten lepší případ. V tom horším, a troufám si odhadnout, že v české kotlině i častějším, je prováděcí projekt vytápění považován za zbytečnost. Investor nebo dodavatel stavby po obdržení stavebního povolení provede "výběrové řízení" na dodavatele vytápění. Prakticky probíhá tak, že několik firem dostane zkopírovaný projekt pro stavební povolení s žádostí o vypracování nabídkového rozpočtu. Rozpočtář, nebo u menších firem majitel tedy odhadem nadimenzuje otopná tělesa, rozvodné potrubí, podlahové vytápění i zásobník teplé vody a zvolí kotel a regulaci, kterou už někde vyzkoušel. Samozřejmě, že je nucen se pojistit proti možné námitce "že to málo topí", takže tělesa, potrubí, podlahové registry i kotel předimenzuje. Ostatně i rezerva v rozpočtu se může hodit. Montážník pak s přihlédnutím k nabídkovému rozpočtu (projekt přece nepotřebuje) vytvoří vlastní dílo odpovídající jeho zkušenostem a znalostem. Výsledek je s pravděpodobností hraničící s jistotou paskvil, který zákazníka zklame po stránce dosahované tepelné pohody, kvality vzduchu i komfortu teplé vody a nemile překvapí po sečtení investičních a provozních nákladů. Přitom stačilo požádat o spolupráci odborníka na technická zařízení budov, který by zpracoval kvalitní prováděcí projekt...

Větrání a teplá voda
Protože tepelná pohoda a energetická bilance rodinného domu závisí nejen na vlastním vytápění, ale také na větrání domu a přípravě teplé vody, je třeba projekt vytápění rozšířit také o tyto komodity. Provázanost sanitárních rozvodů s vytápěním je zřejmá a jen málokdo ji nerespektuje. Zcela jinak je tomu u systému větrání. Zde se projektant většinou omezí na větrání prostor požadované hygienickými vyhláškami. Větrání všech místností je ale u moderních domů s nízkými tepelnými ztrátami a tudíž i nutně vysokou těsností (až vzduchotěsností) nezbytné. A protože u takového domu tvoří tepelné ztráty větráním až 50 procent celkových tepelných ztrát, je ekonomickou nutností použít větrací jednotku s rekuperací (zpětným získáváním tepla). Na českém trhu dnes tyto jednotky nabízí již téměř dvě desítky výrobců a dovozců v rozdílných cenách i úrovních provedení, jejich použití je ale zatím bohužel světlou výjimkou.

Otázka variability
Třetí podmínkou úspěchu je co největší variabilita projektu. Nikdo z již zmíněné trojice zúčastněných tvůrců by neměl zapomínat na to, že jedinou jistotou je dnes to, že vše se trvale mění. To platí jak o způsobu užívání jednotlivých místností, vybavení nábytkem, změnách dispozice místností a vnitřních příček, tak o změnách vlastníka domu. Stejně tak to ale platí i o cenách energií, hygienických požadavcích, nové legislativě a celé řadě dalších "proměnných". Jestliže dnes je například mimořádně výhodné použití tepelného čerpadla jako zdroje tepla, nemusí to být pravda již za několik let a naopak. Obdobně to může být se zemním plynem, topným olejem nebo i uhlím. U těchto takzvaně fosilních paliv a elektrické energie z nich vyráběné je dobré se připravit na možnost jejich radikálního zdražení. Je to ale spíš otázka politická a nemusí k němu dojít. Obdobně by měl projektant (vizionář) počítat s tím, že obnovitelné zdroje energie (slunce, dřevo, peletky, bioplyn) mohou být za pár let mnohem dostupnější a zákazník bude mít zájem o jejich využívání. Neměl by tedy do budoucna tuto možnost svojí koncepcí zablokovat. Prakticky to znamená mít volný komínový průduch, uvažovat s místem pro akumulační zásobník tepla a třeba se jen zamyslet nad tím, čím nahradit elektrické podlahové vytápění, jestliže zákazníkovi v budoucnu z ekonomických nebo jiných důvodů nebude vyhovovat a bude ho chtít změnit.

Samozřejmě by se dala sepsat celá řada dalších, daleko konkrétnějších rad a pravidel pro řešení otázky jak a čím vytápět rodinný dům. Můžeme se k nim vrátit někdy příště. Myslím si ale, že pokud bude investor důsledně dbát na splnění vybraných tří, bude to znamenat velký pokrok proti současnému stavu.