Obklady? Ano, ale... (2.díl)

Kámen ke kameni
Zatímco ještě před deseti či patnácti lety bylo hlavním polem působnosti kamenných obkladů u rodinného domku obkládání soklů, které se pak stávaly někdy až úsměvným památníkem stavebníkova entuziasmu, dnes zažívá renesanci obezdívání celých stěn. Kámen může na nepoměrně větší ploše promluvit svou specifickou řečí a v kontrastu s jinými plochami stavby podpořit neobyčejně silné výtvarné působení, může ale také celý dům doslova pohřbít a učinit jej nehezkým, studeným katafalkem. Na co si dát pozor a čemu se vyhnout obloukem? Doporučuji jedno: udělejme si výlet do sousedství lomu, odkud náš vybraný kámen pochází, a prohlédněme si, jak z něho své domy, stodoly či ploty budovali lidé před sto lety - za časů, kdy ještě řemeslo mělo opravdu zlaté dno a člověk bez valné mechanizace zvažoval účelnost každého materiálu i každého pohybu. Můžete vzít jed na to, že kámen na domě pochází z nejbližšího zdroje, žula se tehdy do Sádelné Lhoty z Číny či Brazílie prostě nedovážela. Také ovšem na to, že kravským potahem dopravená fůra kamenů z lomu pod lesem či z pole za humny bude využita do mrtě, každý kámen bude těžkán v ruce a jeho umístění do zdi pečlivě váženo. Své uplatnění najdou i kamínky docela malé, někdy doslova velikosti krabičky od sirek: kolem jediného většího jich najdeme zastrkáno snad patnáct, dvacet i třicet. Deseticentimetrová spára, zapatlaná betonem, je tu zhola nepředstavitelná. Vůbec se zdá, že i malty používal tehdejší zedník poskrovnu. Zeď tak představuje defilé "všech druhů kamenného vojska": od půlmetrákových balvanů po pětidekové šíbry. Výsledkem je obdivuhodná nádhera, přičemž nezáleží na tom, jakého kamene bylo použito. Žula, vápenec, opuka, slepenec, droba, pískovec, rula či křemen, mnohdy dokonce všechno dohromady. Krása! A dnes? Většinou přehlídka jen jednoho druhu a jedné velikosti, vše ovšem důkladně vyspárováno bohatým betonem. Rozdíl je zahanbující. A nemyslete, jednoduché to nebývá: zedník či kameník je přece placen za metry odvedené práce a tak těch do spár zastrkávaných kamínků bude spíše den po dni ubývat... Snad dovolíte ještě jedno skromné doporučení: namočte nejprve kámen, kterým chcete obložit či obezdít váš dům. Neztmaví jej voda, každý déšť, příliš? Nebude pak dům vypadat jako komunistické mauzoleum?

Úplně jinou písničkou je užití broušených či leštěných kamenných desek pro účely obkladu. Uvážíme-li, kolik technických zázraků bylo potřeba k tomu, aby člověk mohl vůbec pomýšlet na rozřezání těchto tenkých desek, pak musíme připustit, že se moderní technologie podílela na výsledné kráse stejnou měrou jako příroda. Desky neimitují zdivo, jsou oproštěny od konstrukční funkce a jejich spárořez je veden především zřeteli výtvarnými. Proto ani z jejich užití nemusíme mít velké obavy: bude vždy slohové (mluvíme-li o městské vile, ovšem), studeně elegantní i náležitě robustní.

Zcela jiného účinku dosáhneme obkladem dřevěným. Řeč dřeva je: teplo, intimita a trpělivý půvab. O charakteristickém znaku přírodního dřeva, totiž výrazné podélnosti jednotlivých formátů, prken, a jejich výtvarném účinku viz výše. Pro interiér a v posledních letech i pro exteriér se však nabízí i jiná možnost, totiž různě konglomerované dřevo v deskách. Kvalitní vodovzdorná překližka ve velkých formátech na fasádě domu s přiznanými, ba zdůrazněnými hlavami úchytů či vrutů, je relativně novou, neokoukanou aplikací dřeva, která - přes úplně odlišný výtvarný účinek - výtvarnicky vyjadřuje cosi podobného jako kamenné obklady z leštěných desek, totiž ohromně působivé spojení přírodního materiálu a jeho technologického zpracování.

V posledních letech se k velké radosti architektů objevilo i na našem trhu velké množství obkladových materiálů na bázi cementových desek s výplní z nejrůznějších vláken, od dřeva k odpadnímu polyetylenu či vláknům minerálním, skleněným a podobně. Bývají značně trvanlivé, s minimální teplotní roztažností, průmyslově probarvované ve hmotě a dodávají se většinou jako fasádní komplety i s podkladními rošty, krycími hranami, systémovými úchyty a dalšími doplňky. V architektuře rodinného domu představují novou výzvu, která dosud čeká na své výraznější výtvarné uchopení. Samostatnou kapitolou jsou obklady keramické, které zůstávají v některých aplikacích, například jako podlahové dlažby, nenahraditelné. Tytam jsou doby, kdy člověk stál celou noc ve frontě před stavebninami, aby ráno šťasten usnul v autě s několika krabicemi dlažby, kterou zrovna přivezli. Dnešní takřka bezbřehý výběr na našem trhu však přece skrývá jedno čertovské kopýtko, totiž dekor obkladů i dlažeb. Koupelna s egyptskými motivy je pokleslost od samého začátku, za půl roku se vám však natolik spolehlivě okouká, že začnete konečně chápat Mojžíše v jeho snaze se za každou cenu z Egypta zdekovat. Radu svého architekta ohledně dlažeb co nejdelikátněji vzorovaných a nejméně dekorovaných berte proto jako opravdu dobře míněnou.

Za přímé orgie nevkusu je možné označit jakýkoli obklad, který svým dekorem předstírá, že je materiálem jiným, než opravdu je. Znáte ty gumové návleky na trámy i s gumovými skobami, kterých se musíte dotknout, abyste se přesvědčili, že to opravdu není dvě stě let starý dubový trám opracovaný širočinou? Znáte ty dokonalé laminodesky, co vyhlížejí jak olšová prkna? Znáte keramické dlažby, usilovně imitující kamenné mozaiky? A znáte ty obkladové pásky z térového papíru, co se dají ohnout za roh a vypadají (skoro) jako cihly? Máte snad doma linoleum, co si babička bez brýlí spletla s parketami? Či kazetový obklad stropu z polystyrenu k nerozeznání od pravého renesančního majstrštyku? A co ty umělohmotné palubky v předsíni? A co...

Radím jediné: pryč s tím. Laminodesky jsou inteligentní obkladové i třeba nábytkářské materiály, jen nesmějí imitovat dřevo. V každé imitaci, či snad lépe - v motivaci té imitace, je taková porce nevkusu, že by musela spolehlivě otrávit i standardního okresního funkcionáře nejmenované politické strany.

Obkladem bychom zkrátka kromě ochrany měli dodat konstrukci i krásu a šmrnc. Ve všech svých úvahách o našem rodinném domku to mějme na paměti a obklady, která tato dvě základní kritéria nesplní, rovnou pomiňme. Přece si náš dům nechceme obléci do nějaké sekndhendové hučky či nepadnoucího saka z póvlového materiálu...