PRESSO: Písemné maturity - k čemu jsou dobré?

Čeká vás maturitní písemka? Jste nervózní? Stresujete se? Nespíte? Račte dál, třeba vás trochu uklidním svým pohledem, ono to s nimi není tak horké, jak se zdá...

Tak už nám jaro začalo s plnou silou - je pod mrakem, věčně prší, ani teplo, ani zima, všude bláto a odpadky, píší se maturitní písemky, zkrátka všechno jak má být. S těmi písemkami je to stejně zvláštní - někdo se jich bojí již od prváku, někdo o nich do poslední chvíle neví. Pak všichni zasednou, popíší předepsané čtyři listy papíru a jedni se třesou na výsledky až do května, druzí zase zapomenou.

Vůbec nejzvláštnější mi přijde, k čemu to všechno vůbec je. Jistě, chápu, po čtyři léta byli milí maturanti nuceni psát slohovky, tak přece musí někdy ukázat, že se to už naučili. A taková velká slohovka, dokonce maturitní, to už je věc! To si panečku dámy učitelky a páni učitelé smlsnou! Nebo popláčí, záleží na kusu... Někdy však samo zadání práce odporuje tomu, co se předtím učilo. Třeba takový maturitní fejeton, neboli krátký, vtipný literární útvar na čtyřech stránkách rozhodně není krátký a s tím vtipem to také bývá všelijaké.

Myslím, že celý ten obřad okolo písemných maturit vychází z toho, že je to pro všechny studenty poslední slohovka, kterou píší. Pak ti úspěšnější přejdou na vysokou školu, tam budou psát eseje, úvahy, studie, referáty... a pokaždé budou slýchat: "Hlavně ať to není jako nějaká slohovka z gymplu!"

Rada na závěr? Napsat a zapomenout!

Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.