PRESSO: Hurá na přijímačky!

Hrátky s Fortunou. Osudová chvilka. Děsivý zážitek. Noční můra. Jízda. Šaškárna. Vrchol dosavadního života. Vstupní brána na vysokou. Mnoho přívlastků mohou nést přijímačky, mnoho lidí si jimi prošlo a projde. Jak na ně, nevím, ale pár zkušeností z vlastní zahrádečky bych si dovolil...

Většinou ve škole nezůstávám do pátku, proto mě dnes překvapilo, když jsem vyrazil do knihovny a před školou stálo zvíře, které mělo dvě stě nohou, dvě stě rukou a sto hlav. Netušil jsem, že je na kombinovaném studiu tolik lidu, řekl jsem si a pokračoval v cestě. Když jsem ale podobný úkaz objevil i na dvorečku naší maličké, stařičké fakulty, měl jsem jasno - to jsou přece děcka, jak se tu říká, co jdou na přijímačky. A hned mi bylo jasné, o čem tento týden psát, v tomto směru mám zkušeností na rozdávání. Proto dnes budu trochu delší a ukecanější. Nemám patent na úspěch, nenapíšu vám, jak se zaručeně dostat, kam chcete, ale třeba vás uklidním, pobavím, trochu vám pomůžu.

Když jsem vyrážel na přijímačky poprvé, užil jsem si trémy dosyta. Nikdy jsem nebyl šprt, nikdy se moc neučil a najednou jsem se hlásil na oborovou kombinaci, kam brali pět lidí. Rozechvělou rukou jsem začal vyplňovat odpovědní arch a rozechvělou rukou jsem se na konec podepsal. Přípravě jsem moc nedal a taky mě nevzali. Napříště jsem si slíbil pořádně se připravit. Jenže... zadrápnul jsem se jinde a když jsem jel na své příště, už se mi moc nechtělo měnit školu. Ale jel jsem to zkusit, abych si to jednou nevyčítal. V autobuse jsem si prolistoval Společenské vědy v kostce, před školou potkal známé z gymplu a ještě před testem jsem si moc hezky popovídali, zavzpomínali. Vedle jednoho jsem seděl i při testu, trochu jsme si dělali legraci z ostatních, žertovali s "koordinátory", až jsme málem měli zle. A co se nestalo, vzali mě i kolegu.

Nedalo mi to ani před rokem a ještě jsem zkoušel jeden obor. To už jsem byl úplně v klidu, prošel si pár knih z doporučené literatury a na obecném testu se tvářil jako starý mazák. Test mi docela vyšel, proto mi ještě stouplo sebevědomí pro test oborový. Bohorovně jsem ho v pátek přišel udělat, docela slušně připravený i z četby. Nebyl jsem nervózní a těšil jsem se. Mělo to jedinou nevýhodu - ten test byl už ve čtvrtek...

Poučení? Prosté. Někdy, i když se moc snažíte, to nevyjde. Někdy to vyjde i pitomci, který si to nezaslouží. Velkou roli ale hraje, v jakém rozpoložení na zkoušku přijdete. Můžete být sebelépe připraveni, ale ve stresu a křeči nic kloudného nevymyslíte. Raději se projděte, pořádně se nadýchejte čerstvého vzduchu, cestou na testy se už neučte, pusťte si nějakou hudbu a věřte si, sakra! Zase to ale nepřežeňte, ať nedopadnete jako já.

Mimochodem, vědci nedávno zjistili, že na úspěch žáků nemá příliš velký vliv rodina, vzdělání rodičů, ani materiální zajištění, ale motivace. Žáci, kteří chtějí jít studovat, jsou úspěšnější. Ono tedy asi opravdu platí to - Stačí chtít.

Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.