Omítka - nekonfliktní volba ( 1.díl )

Mezi novodobými a často značně diskutabilními fasádními systémy vede jednoznačně tradice a klasika

Finální podobu fasády našeho domova lze řešit několika způsoby, v tuzemsku však zcela jednoznačně vedou nejrůznější omítky, byť lze sem tam zahlédnout osamělou "první vlaštovku" v podobě pohledového zdiva či dřevěného obkladu. Omítané fasády, často zdobené štukovými reliéfy, mají u nás poměrně bohatou tradici, stačí se projít po jihočeských návsích. Omítky se uplatňují i v soudobé architektuře a představují ideální volbu pro stavebníky, kteří si s řešením fasády nejsou zcela jisti.

Už zmíněné pohledové zdivo nebo nejrůznější obklady kamenem počínaje a plastovými profily konče jsou ve srovnání s omítkami pouze výjimkou a v některých případech i pouhým módním trendem. Faktem je, že i s omítkou lze šlápnout vedle - vzpomeňme na břízolit. Byť tento normalizační šlágr tak špatným řešením sám o sobě není, jeho celkové vyznění spíše deklasovala lidská ruka s pemrlicí a do všeobecné nemilosti upadl spíše než pro své technické vlastnosti kvůli tomu, že byl dlouhá léta takřka jediným možným řešením fasády našeho domova. Výběr omítek je dnes ale naštěstí podstatně širší a díky pestré škále odstínů fasádních barev i hravější. Kdo ovšem chce modernizovat svůj normalizační příbytek opatřený břízolitovou fasádou, má o kus práce méně: pokud je fasáda soudržná a dobře přilnavá, není třeba ji komplikovaně odstraňovat - stačí ji opatřit štukovou vrstvou a finálním nátěrem.

Tři v jednom
Omítky v závislosti na své tloušťce a složení plní fyzikální i estetickou úlohu - zajišťují trvanlivost zdiva a chrání stavbu před nepříznivými vlivy, po aplikaci omítky působí stavba dojmem upravenosti a dokončenosti.
Od klasických omítek vyráběných ze základních surovin přímo na stavbě (plnivo, pojivo, voda, eventuelně přísady) se v dnešní době upouští. Produktivita práce je totiž v takovém případě velmi malá, výsledný produkt značně nejednotný (takto vyrobená směs je často v každé dávce z míchačky odlišná) a ušetřené peníze na omítce připravené po domácku musí stavebník kompenzovat výrazně větší investicí do práce. S tímto postupem se proto lze setkat spíše jen u řemeslníků staré školy, protože i pro omítání malých staveb se kvůli pohodlnější práci vyplatí nákup průmyslově vyráběné omítkové směsi. Tak zvaná suchá omítková směs se dodává jako práškový produkt v pytlích a na stavbě se pouze smíchá s vodou. Tím je připravena k okamžitému použití.
V zásadě platí, že pro doporučení nejvhodnější omítky nebo omítkového systému je nejdůležitějším kritériem podklad. Kromě klasických cihel je třeba omítnout i kámen, cihlené bloky, pórobeton, cementotřískové nebo sádrokartovnové desky a ke každému podkladu je třeba přistupovat specificky. Kromě jednovrstvého omítání za použití jediné omítky nanášené přímo na podkladní zdivo a plnící zároveň funkci pohledové vrstvy se v praxi uplatňují spíše vícevrstvé omítkové systémy. Jejich základem je adhezní vrstva tvořená nejčastěji cementovým postřikem (tak zvaný špryc), která se nanáší na podkladní zdivo a zajišťuje zdrsnění zdiva a tedy lepší přilnavost nanášené omítky. Po vyschnutí postřikové vrstvy se nanáší jádrová neboli hrubá omítka, jejímž úkolem je dokonale vyrovnat podklad pod následující vrstvu. V některých případech může mít také tepelně izolační funkci, případně další speciální úkoly, například jímání solných výkvětů nebo možnost difuze vlhkosti ze zdiva. Finální vrstvu tvoří omítka štuková (fasádní), která plní funkci finální pohledové a ochranné vrstvy. Obvykle se nanáší natahováním a uhlazuje se do dokonalé roviny, případně strukturálně upravuje zdrsněním.
O použití jednovrstvé omítky nebo omítkového systému rozhoduje většinou stav podkladního zdiva. Je-li nerovné, je vhodnější jej nejprve srovnat jádrovou omítkou, která je výrazně levnější něž omítka jednovrstvá. Zejména u starších budov z kamenného zdiva je pro dosažení roviny mnohdy třeba nanést silnou vrstvu omítky, takže ekonomicky výhodnější je použít levnější omítku jádrovou. Jednovrstvé omítky se vyplatí nanášet na zcela rovné podkladní zdivo. Nejčastěji se tedy uplatní u novostaveb z tvárnic pro přesné zdění. Finanční náročnost na pořízení omítky kompenzuje časová úspora a především pak menší spotřeba (jednovrstvá omítka dosahuje tloušťky jen několika milimetrů).