Čtyři scény z rodinného domu(1.díl)

Scéna první: Vstup a první dojem
Představme si dům, do jehož vchodových dveří vstupujeme bez ochranné náruče závětří. Při hledání klíčů nám doslova naprší do kabelky, vítr se do nás opírá a vesele třepetá kabátem, kalhotami i neposlušným účesem. Pokud míříme do takového domu na návštěvu, čekání na vřelé hostitelovo uvítání se na malé podestě či posledním lehce rozšířeném betonovém schodu s celou rodinou může zdát nekonečné. Konečně chrastí klíče v zámku a otevírají se dveře, abychom jimi vešli do malého a stísněného zádveří. Snažíme se všichni rychle přezout, abychom mohli postoupit do nitra domu příjemně dýchajícího teplem a vůní čerstvého koláče. Místa je tu ale málo, a tak do sebe šťoucháme lokty a ztrácíme rovnováhu i trpělivost. Na malou stoličku pro pohodlné přezouvání tu architektovi místo nezbylo a kabáty je třeba odnést do patra, kde je jediná šatna v domě. Mezitím vás do žeber dloubne klika otevírajících se dveří toalety, ze které vystřelí dítko hostitele a jeho bačkůrky zvlhlé blátem (které jsme vnesli do domu) za sebou nechávají nehezké stopy ke zděšení hostitelky. Její hysterický alt doléhající vzápětí k našim uším je toho smutným důkazem....
Pokud si myslíte, že to se vám nikdy nestane, patříte spolu s blízkými přáteli a rodinou mezi šťastné majitele nemovitosti, která má dobře a funkčně vyřešenou vstupní zónu. Bohužel, řešení vstupní části domu, kam kromě krytého závětří patří dobře dimenzované zádveří s přímo navazující šatnou, je často investory i projektanty podceňované, ačkoliv je pro bezkolizní provoz rodiny stejně důležité jako všechny další prostory v domě.

Scéna druhá: Obytný prostor plný života
Představme si hospodyňku zavřenou za plnými dveřmi stísněné a tmavé kuchyně, oddělené od jídelny, obývacího pokoje a dokonce i spíže chodbou. Její jedinou radostí může být v kuchyni alespoň vhodně řešené a dostatečné umělé osvětlení a pro pocit "náhradního" kontaktu se světem trvale zapnuté rádio nebo miniaturní televizní obrazovka. Než dokončí přípravu oběda, uhodí se opakovaně při otevření trouby o protilehlou část kuchyňské linky do zad, případně na sebe letmým neopatrným pohybem ruky strhne pánev s omastkem. Když se jí konečně v tomto neutěšeném prostoru podaří přežít kompletní přípravu tří chodů nedělního oběda, to nejhorší jí teprve čeká: zdárný transport jídla ke svým dětem a manželovi do vzdálené jídelny, oddělené od kuchyně několikerými dveřmi.
Opačným extrémem je rozlehlý obývací pokoj, který v sobě sice slučuje mnoho funkcí, ale nevytváří jim vlastní zákoutí nabízející přiměřený díl intimity. Pokud jsou kuchyně, bar, jídelna, obývací pokoj, hudební salón a dětská herna spojeny do přehledného obdélného půdorysu nečleněného polopříčkami, překlady, sníženými stropy či různými úrovněmi podlah, bez možnosti oddělení posuvnými dveřmi či prosklenými stěnami, mohou vícečlennou rodinu některé sdílené činnosti rušit a obtěžovat. Vzájemná blízkost všech členů rodiny je při všech představitelných činnostech zajištěna, někdy však bývá na obtíž. "Vůně" topinek s česnekem, vařené ryby nebo květáku dokáže pokazit pohodovou atmosféru a poctivé nekončící cvičení dítka na klavír zaručeně rozptýlí naši pozornost upnutou právě k napínavému fotbalovému přenosu...
Podobně nešťastným dispozičním řešením je situace, kdy obytný prostor přebírá roli schodišťové haly a kromě schodiště z podkroví do něj ústí dveře ostatních místností včetně utilitárních. Obývací zóna, do které vedou dveře ze spíže, komory, technické místnosti, pracovny, herny dětí a ložnice hostů, se nechtíc stává velkolepou křižovatkou, která sice stále tepe a pulsuje životem za klapotu a vrzání permanentně otevíraných dveří, ale klidu a relaxace po náročném dni se zde nedočkáte.