Letničky a dvouletky, cibulnaté a hlíznaté rostliny

Celá skupina těchto rostlin prochází neustálým šlechtěním a vznikají nové a nové kultivary. Pokud ale chceme uspět při jejich pěstování, musíme znát základní požadavky pro výsadbu a pěstování každé speciální skupiny.

Letničky:
Pomíjivá krása
Letničky, nebo také jednoletky, jsou rostliny vysazované na jedno vegetační období. Do této skupiny patří dva typy rostlin: životní cyklus tak zvaných pravých letniček proběhne během jednoho roku - vyklíčí, dospějí, vykvetou, vytvoří semena a odumřou. Nepravé letničky jsou naopak takové rostliny, které se ve své domovině chovají jako trvalky, u nás však nejsou schopny přežít zimu, takže se vysazují na jednu sezónu nebo se přezimují (například muškáty). Letničky vyžadují většinou teplou a sluneční polohu, jenom málo druhů kvete v polostínu. Nemají speciální nároky na půdu, daří se jim v každé zahradní půdě, nejvhodnější je ale hlinitopísčitá půda s dostatečnou zásobou živin a zálivky.

Dvouletky:
Péče na dva roky
Dvouletky v prvním roce života vyklíčí, narostou a případně vytvoří přízemní růžici listů. V tomto stavu také přezimují. Teprve ve druhém roce vykvetou a mohou přinést semena, teprve pak odumírají. Jejich hlavní funkcí v zahradnictví je střídání se na záhoně s letničkami. Po jejich odkvetení výsadbovou plochu zaplníme dvouletkami, které na podzim zakoření a na začátku vegetační sezóny zakvetou. V době výsadby letniček je odstraníme a nahradíme novou generací letniček. Tak nám záhon přinese bohatost květů v průběhu celého roku. Nároky na půdu i vláhu jsou stejné jako u letniček.

Cibuloviny:
Nejen pro kuchyni
Cibulnaté rostliny jsou zvláštní skupinou rostlin specifickou především svými pozemními orgány. Pěstují se pro krásu svých květů na zahradě, ale i v zimní zahradě nebo v květináči v bytě. Proč jsou tak oblíbené? Především pro období květů, většina z nich kvete v jarních měsících, kdy jiné druhy (keře, trvalky) ani neraší. Je to možné právě díky cibuli, v níž si rostlina během předchozí vegetační sezóny nashromáždí dostatek živin a může brzy na jaře bohatě vykvést.
Většina cibulovin pochází z jiných klimatických a půdních podmínek, dokážou se ale naší zahradní půdě přizpůsobit. Nejdůležitější je vysazovat je na suchou, odvodněnou plochu, což podporuje vyzrávání cibulí. Větší množství vody potřebují jenom v jarních měsících, aby mohly v krátké době vykvést. Cibuloviny také rostou na slabě alkalických půdách, proto se vyhýbáme hnojení rašelinou nebo kůrovými substráty. Cibulovinám naopak prospěje podsypání místa výsadby pískem, především u těžkých jílovitých půd.
Hlíznaté rostliny se fyziologicky chovají podobně jako cibuloviny - rostou většinou od jara do podzimu a v zimě odpočívají. Nejsou ale odolné proti mrazu, a tak je třeba na zimu je vyjmout z půdy a uskladnit. Hlíza má jiný tvar než cibule, nemá šupiny, je kompaktní a má několik pupenů, ze kterých vyroste nová rostlina. Nároky na stanoviště a půdu jsou obdobné jako u letniček.

Výsadba:
Společná pro všechny skupiny
Pro všechny skupiny je příprava výsadbové plochy - záhonu totožná. Půdu je potřeba odplevelit, a to buď chemicky nebo mechanicky, případně kombinací obou způsobů. Ke zdravému a vitálnímu růstu je nezbytná dostatečná zásoba živin v záhoně, půdu proto vylepšíme vhodným umělým hnojivem nebo odleželým kompostem - vždy spíše v menším množství, protože při vysokých dávkách rostliny bujně rostou a málo kvetou. Dalším krokem je nakypření, abychom předešli přemokření a kořeny mohly dostatečně prorůst a zakořenit. Plochu záhonu urovnáme a vysazujeme podle specifických požadavků jednotlivých druhů.
Sazenice letniček a dvouletek vysazujeme ve stejné hloubce, jako byly předpěstovány, spon závisí na konečné velikosti rostliny. Po výsadbě je nutná okamžitá zálivka. Termín výsadby u odolnějších druhů snášejících nízké teploty je od poloviny dubna, pro ostatní polovina až konec května. Další možností u odolných nenáročných druhů letniček je přímý výsev na záhon. Semena řídce vysejeme na předem připravený záhon a zasypeme nízkou vrstvou zeminy (1-5 mm). Jestliže jsme výsev udělali hustý, můžeme rostliny protrhat nebo rozsadit. Pro potřeby zahrádek se ale častěji používá nákup hotové sadby kvůli velkému výběru a vysoké kvalitě rostlin.
Podobně i dvouletky se pořizují jako předpěstovaná sadba v kontejnerech a vysazují se v srpnu až září, aby před příchodem mrazů stihly zakořenit. Letničky i dvouletky je vhodné vysazovat ve větších plochách po více kusech, vytvoří tak barevné koberce, kde vynikne krása jejich květů a rovnoměrný růst.
Hloubka výsadby pro cibuloviny závisí na druhu a na zvoleném místě. V průměru by se hloubka měla rovnat 2,5 až 3násobku výšky cibule - v hlinitých půdách mělčeji, naopak v lehkých půdách hlouběji. V každém případě je důležité, aby vegetační vrchol vysazených cibulovin směroval nahoru! Cibuloviny se vysazují na podzim - nejlépe v září až říjnu, některé druhy už v srpnu (narcisy, ocúny).
Cibuloviny v trvalkových záhonech nebo v trávníku vysazujeme do skupinek po pěti až sedmi kusech od jednoho druhu. Výsadby pak působí bohatě a nemáme problém s hledáním při jejich přesazování. Při plošné výsadbě na záhon můžeme vysazovat do řádků vyhloubených rýčem.
Technologie výsadby hlíznatých rostlin je obdobná jako výsadba cibulovin. Hloubka výsadby závisí opět na druhu rostliny a kvalitě půdy. Obecně můžeme říci, že po výsadbě by měl být horní okraj hlízy 10 cm pod povrchem. Termín výsadby je od poloviny dubna do poloviny května.
Kromě cibulovin je vhodné všechny skupiny rostlin po výsadbě přikrýt vrstvou borky, která ale musí být mnohem jemnější než u výsadby keřového záhonu. U cibulovin se tento postup nedoporučuje, protože brání vysychání a dozrávání cibule v letních měsících.