Střecha jako koruna domu (1.díl)

Střecha se výrazně podílí na celkovém vzhledu domu - dotváří jeho charakter a podtrhuje jeho individualitu. Zároveň je součástí "obálky", která chrání osoby a předměty v interiéru před venkovními vlivy. Přitom jde o konstrukci domu, která je nejvíce namáhána - musí totiž odolávat působení tří základních živlů.

Působení vody je jasné - ať již se jedná o déšť, sníh nebo led. Stejné je to se vzduchem - následky extrémního větru se pravidelně objevují v médiích. A o působení ohně můžeme mluvit v souvislosti s ochranou před následky elektrických výbojů - blesků - a před další novodobou hrozbou, kterou je ultrafialového záření. Umístění střechy "po širým nebem" zároveň znamená, že je vystavena působení nepříznivých povětrnostních vlivů opakovaně a dlouhodobě. Vždyť síly, které na ni působí, dokáží srovnat se zemí i velehory - pokud mají k dispozici dostatek času. Nesmíme opominout ani ohrožení střechy "pátou kolonou". Tou jsou vodní páry, produkované naším pobytem a činností v interiéru domu. Po průchodu střešním pláštěm se dostávají do styku s vnějším pláštěm střechy, případně až se střešní krytinou - a důsledkem může být jejich kondenzace (vysrážení v chladném prostředí, tedy především v zimním období). Ta potom způsobuje znehodnocení tepelné izolace střechy, korozi kovových prvků, růst plísní nebo dřevokazných hub.

Včera není dnes
Současné střešní systémy se snaží výše uvedené vlivy vyloučit nebo alespoň omezit, a to v rámci současného stupně poznání procesů, které mají na střechu vliv. Pojem "současný stupeň poznání" je přitom dosti důležitý. Musíme si uvědomovat, že technické obory se vyvíjejí velice rychle, takže i během života jedné lidské generace dochází k přehodnocování odborných stanovisek, používají se stále dokonalejší materiály, technologie jejich výroby i použití na stavbách. Argument "takhle se to dělalo dříve a také to stačilo" může vyhovovat, pokud chceme přesně kopírovat starou konstrukci nebo technologii, která se osvědčila a pokud ve srovnání s dřívějším způsobem užití stavby nedojde k žádným změnám Ovšem naše požadavky na využití prostoru, úsporu energií nebo kvalitu bydlení jsou již obvykle jiné, než tomu bylo před jedním či více desetiletími. Dobrým příkladem výše uvedených skutečností je využití prostoru pod šikmými střechami, tedy podkroví. V minulosti byly tyto prostory běžně užívány pro sušení prádla, skladování nepotřebných předmětů... půdy nebyly utěsněné vůči venkovnímu prostředí, mohly takzvaně dýchat například mezerami mezi střešní krytinou nebo v místech styku se zdivem. Působily proto jako nárazník mezi obydlenými částmi domu a venkovním prostorem, navíc bylo snadné zkontrolovat jejich stav a případné závady ihned opravit. Dnes se snažíme využít každý dostupný prostor, podkroví starých domů i novostaveb proto používáme jako součásti bytů - ovšem ty jsou zdrojem vodních par, musí být chráněny před pronikáním tepla i chladu, musí být osvětleny a střecha tudíž musí být narušována otvory nebo vikýři. Samozřejmě, je to ekonomická nutnost - a podstřešní prostory již svým atypickým tvarem vybízejí k využití. Ovšem s tím musí jít ruku v ruce i použití vhodných střešních konstrukcí.

Materiál a tvar
Při provádění rekonstrukcí nebo půdních vestaveb je obvykle tvar střechy daný, případně dochází pouze k dílčím změnám. Oproti tomu u střešních nástaveb a především u novostaveb je volba vhodného tvaru střechy důležitou součástí architektonického návrhu. Jeho zpracovatel by přitom měl vycházet ze znalosti poměrů v konkrétní lokalitě, z respektu k místním tradicím a ke stávající zástavbě. Lze použít materiálové a tvarové řešení střechy, které je zcela v souladu s okolními budovami - shodný tvar, sklon, krytina. Kvalitní architekt ale může použít i řešení zcela odlišné - zde již záleží na osobním vkusu stavebníka a především na architektově odborné erudici. Jistá opatrnost - nejen při z hlediska řešení střechy - je na místě zejména při použití typových projektů. Umístění domu, určeného do horského prostředí (s vyšším sklonem střechy, protažené případně až k zemi pro ochranu zásob dřeva na zimu a podobně) v malebné vesničce v nížině asi není tím pravým řešením. Výběr typových projektů je naštěstí dostatečný, vyplatí se porovnat katalogový nákres nebo vizualizaci s fotografií okolí budoucí novostavby. Navržená střecha může být z hlediska tvarového řešení šikmá, oblouková nebo plochá. Šikmé střechy jsou řešeny jako pultové (s jednou střešní rovinou), sedlové (hřeben a dvě střešní roviny, na koncích ukončené svislými štíty), valbové (hřeben a čtyři střešní roviny, tedy bez štítů - s okapem po celém obvodu), polovalbové (sedlové se zkosením, nahrazujícím část štítu šikmou střešní rovinou) a stanové (čtyři střešní roviny bez hřebenu, sbíhající se tedy do jednoho vrcholu). Možná je samozřejmě jakákoliv jejich kombinace, obvykle v závislosti na půdorysném a výškovém členění objektu - ovšem i zde platí, že střídmost nikdy neuškodí.
Minimální sklon šikmých střech je dán typem zvolené střešní krytiny, což je nutné respektovat již v počátcích architektonického návrhu. Obecně lze pro zakrytí použít všechny materiály - taškovou krytinu (keramickou nebo betonovou), střešní šablony (vláknocementové, tedy bezazbestové obdoby dřívějšího eternitu, takzvaný "bonnský šindel" - z živičného materiálu, případně šablony plechové), plošné plechové krytiny (hladké či tvarované - vlnité, imitující střešní tašky...), případně i různé fólie a živičné pásy - ty však jen u střech s malým sklonem. Tento výčet ovšem není zcela vyčerpávající, použít lze i méně obvyklá řešení - štípané a slaměné došky, přírodní břidlici a další. Šikmé střechy jsou u nás nejvíce rozšířené.