PRESSO: O jedné vraždě

Koukl jsem do kalendáře a hned mi bylo jasné, o čem bude nedělní kávička tentokrát. Přesně před sedmi sty léty, 4. srpna, byl v Olomouci zavražděn poslední vládnoucí Přemyslovec, král český a polský, Václav III. Není to do okurkové sezony ideální téma? Není to událost jako dělaná v období, kdy jezdíme po našich hradech a zámcích a poznáváme naši vlast? Odpovím si sám - není. Hned mě totiž napadlo, že historie se dnes jaksi nenosí a měl bych psát o něčem jiném. Třeba o tom, že Tereza Pergnerová má nového přítele, že se Kate Moss nechala nafotit nahá, že se Jenifer Aniston a Vince Vaugh rozešli, zatímco Kate Holmes a Tom Cruise budou mít svatbu v listopadu. To jsou panečku bomby! Přesto bych to ještě s tím Václavem zkusil, ale trochu jinak, nebojte, nebudu vám tu dělat historický výklad o tomto člověku, který se do učebnic dějepisu dostal tím, že se nechal zavraždit.

Mohl bych se na Václavův příklad podívat poněkud mravoličně, jeho příběh je tolik podobný dnešním hvězdám a hvězdičkám! Už ve dvanácti letech byl korunován uherským králem. Čistě pro představu, to jako kdyby dnes vyhrál Česko hledá Superstar patnáctiletý kluk! Brzy však musel Uhry opustit kvůli papeži a tamější šlechtě. To je, jako by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zakázala vysílat finálový večer s naším patnáctiletým klučinou! Potom klasika - neunesl slávu, oddal se pitkám s přáteli a utrácení majetku. Když už se konečně vzpamatoval a ujal se vlády v Českých zemích a Polsku, byl zákeřně zabit. Tedy ponaučení - nikdy není pozdě se napravit, ale někdy už to nemusíme stihnout. A je jedno, jestli jsme královští synci nebo hvězdy šoubyznysu. Dobrá, uznávám, to bylo příliš levné, pojďme na to jinak.

Zkusme to politicky. Václavova vražda nebyla pro naši zem takovou tragédií. Jistě, následovali čtyři roky zmatků, ale poté nastoupili Lucemburkové, jedním z nich byl Karel IV. Za jeho vlády u nás přišel kulturní i hospodářský boom, a po odstavení Járy Cimrmana tak Karel mohl s přehledem zvítězit v anketě o největšího Čecha. Možná by proto stálo dnes, v naší politické situaci, za zvážení, jestli po sedmi stech letech nenazrála doba na další politický atentát, třeba by nám to zase pomohlo. Kandidátů by jistě bylo dost... Ale ne, nemohu nabádat k násilí. Nabídnu tedy jinou myšlenku. Smrtí Václava končí poslední období, kdy nám vládli Čechové. Po nich se u nás vystřídal kde kdo a až na pár výjimek to šlo od desíti k pěti. Delší dobu jsme si opět vládli až za první republiky a nyní. Musím uznat, že ten první pokus zatím dopadá o mnoho lépe...

Pokud vás ani tyto názory nechytly, nezbude vám, než abyste si na tom něco našli sami. Jistě to zvládnete, témat k zamyšlení je dost. Stejně je to zvláštní, jak se národ, který má tak dlouhou a bohatou historii, k ní tak okázale nehlásí. Snadno se pak vrcholem našeho národního cítění stane Švejk, pivo a "zlaté české ručičky", věci vskutku světem uznávané a respektované. Je náhoda, že ve všech sousedních státech, kde si váží historie, roste i národní hrdost? Nebo je to naopak - nejdříve je národní hrdost a potom vztah k historii? Nevím, každopádně u nás postrádám obojí. Myslím, že je to škoda, jistě bychom si mohli lehce vyléčit četné "národní komplexy".

Ale což, pláču na špatném hrobě. Lidé, kteří dočetli až sem, přece jen nějaký vztah k historii mají. Gratuluji vám!

Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.