Analýza rozpočtového deficitu
Nově zvolená sociálně demokratická vláda sáhla k dlouho avizovanému kroku: fiskální expanzi, jejímž nástrojem je rozpočtový deficit. Z ekonomického hlediska je tento postup ospravedlnitelný v jediném případě; je-li schopen pozitivně působit na reálné ekonomické ukazatele, růst HDP a snižování nezaměstnanosti.
Proti účinnosti fiskální expanze aplikovanou na naší realitu hovoří jednoznačně makroekonomické vlastnosti naší ekonomiky: její otevřenost, velká mobilita zahraničního kapitálu a flexibilní měnový kurz. Tyto okolnosti způsobí, že rozpočtový deficit krátkodobě povede k růstu produktu
avšak spolu s růstem úrokové míry, která přitáhne spekulativní zahraniční kapitál a sníží čisté exporty, čímž poklesne produkt na původní úroveň. Jinými slovy rozpočtový deficit bude profinancován saldem platební bilance.Je nutné rovněž vzít do úvahy dopad deficitu běžného období na státní rozpočty v příštích letech, kdy bude růst vnitřní zadluženost a vznikat výdajový tlak na úrokové krytí tohoto deficitu. Současně zde působí prahové efekty jednorázových výdajů majících podobu zákona a tudíž v budoucnost
i jen těžko politicky odbouratelné.Politické důvody rozpočtového deficitu jsou mnohem prozaičtější. Tvůrci rozpočtu sáhli k této variantě ve snaze alespoň částečně splnit štědrý volební program a utišit nářek voličů z veřejného sektoru. Avšak sebevětší finanční dotace není sama o sobě schopná vyřešit problémy veřejného sektoru. Zde je jediným dlouhodobým řešením minulými vládami odkládaná restrukturalizace a zefektivnění využívání svěřených zdrojů.
V neposlední řadě politické spory ohledně daňových kvót nutných k financování rostoucích rozpočtových výdajů a ohledně výše a samotné existenci deficitu destabilizují ekonomickou situaci v očích investorů. Nezbývá tedy než doufat, že politickým procesem projde varianta co nejnižšího ekonomického zla.
Zdroj: Sati, a.s., makléř Pavel Brejcha