Říjen v zahradě (3.díl)

Byliny našich zahrad - Třezalka tečkovaná
Třezalka (Hypericum perforatum) je vytrvalou bylinou dorůstající výšky až 60 cm. Listy jsou prosvítavě tečkované a zlatožluté květy uspořádané ve vrcholových květenstvích. V červenci a srpnu se sbírá kvetoucí nať bez zdřevnatělých konců lodyh a bez dozrávajících plodů. Třezalková nať je důležitou protizánětlivou drogou, současně posiluje nervy. Rostlina obsahuje silice, třísloviny, pryskyřičné látky a glykosidicky vázané červené barvivo hypericin. Droga má slabý balzamický zápach a svíravě hořkou chuť. Vyrábí se z ní čaj, tinktura a olej.

Určujeme choroby - Hniloba hlíz jiřin
Během přezimování ve skladu mohou být hlízy jiřin zničeny škodlivými houbami. Ochrana proti nim spočívá v prevenci již na podzim po vyzvednutí z půdy. Hlízy je důležité dobře očistit od přebytečné zeminy, následuje položení hlíz spodní stranou vzhůru a oschnutí. Hlízy očištěné od půdy uložíme v truhlíku nebo přepravce na rašelinu a pak rašelinou zahrneme kořeny. Rašelinu a hlízy nevlhčíme. Skladujeme je na suchém místě bez mrazu. Občas hlízy probereme a odstraníme zahnívající části. Prevencí hnilob je též ochrana mořidly.

Poznáváme škůdce - Hálky na jehličnanech
Nejčastějšími škůdci na jehličnanech jsou mšice korovnice. Průvodním a zřetelně viditelným znakem přítomnosti některých druhů korovnic jsou šiškovité útvary - hálky, ve kterých se vyvíjejí jejich larvy. Hálky pozorujeme zejména na koncových výhonech, postupem času se zvětšují a v průběhu července se otevírají. Optimální doba zásahu proti hálkotvorným korovnicím je na podzim (říjen), případně na jaře (březen) před jejich vytvořením. Korovnice se chrání voskovými vlákny, znesnadňujícími likvidaci. K ochraně používáme prostředky proti mšicím v kombinaci se smáčedlem (saponát).

Plevelné rostliny našich zahrad - Lipnice roční
Tato vitální tráva je díky svým vlastnostem s oblibou používána ve směsích do trávníku. Množí se výhradně semeny - obilkami, které se šíří větrem či vodou. Najdeme ji prakticky všude, na úhorech, cestách, hřištích, mezi dlažbou, na zahradách a na polích. Je celoročně zelená, dobře snáší sešlapávání a rychle ozeleňuje volné plochy. Díky celoročnímu kvetení a bezprostřední schopnosti klíčení obilek patří mezi nejrozšířenější a nejčastější jednoděložné plevele na záhonech a ve sklenících. Likvidace je možná mechanicky nebo za použití herbicidu na jednoděložné rostliny.

Rozkvétající květiny
Hořec čínský (Gentiana sino-ornata)
Hořec pocházející z Himálají dosahuje výšky 10-15 cm je poléhavého vzrůstu. Pyšní se nejen světle modrými trubkovitými květy, ale také tmavě zelenými podlouhlými listy, které ve společnosti květů kontrastují. Vyžaduje humózní, jílovitou, přiměřeně vlhkou půdu s rašelinou a polostín. Hodí se do skalek či do popředí trvalkových záhonů. Spolu s dalšími na podzim kvetoucími hořci: hořec Farrerův, kříženec "Praecox" kvete o dva týdny dříve a "Excelsior" s velkými květy jsou pyšnou ozdobou podzimní zahrady.

Pampas dvoudomý (Cortaderia selloana)
Jedna z nejkrásnějších zato velmi choulostivých travin. Patří k nejvyšším travinám. Tvoří trs obloukovitě zahnutých stébel. Koncem léta vytvoří několik dominantních květenství klasů, vysokých přes 2 m. Samotné klasy dosahují délky 30 cm a podobají se hedvábným chocholům lesknoucím se na slunci. Díky květům patří k nejimpozantnějším travinám vůbec. Vyžaduje teplé, chráněné stanoviště, dobrou, propustnou, živnou půdu. Na jaře a v létě dostatek vláhy, na podzim a v zimě naopak sucho. Před chladem dobrý, suchý kryt. Rostlinu lze přezimovat vsazenou do nádoby v bezmrazé místnosti.

Rozkvétající květiny
Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis)
Vzpřímené nevětvené lodyhy a drsné kopinaté listy zlatobýlu zdobí žluté úbory drobných květů sestavených v rozvětvených latách. Zlatobýl kvete od počátku léta a květy ničí až první mrazy. V zahradách se někdy stává až obtížným plevelem, protože se rozšiřuje oddenky i samovýsevem. Nově šlechtěné kultivary tuto vlastnost obvykle nemají. Rostlině se daří na slunném stanovišti v půdě bohaté živinami, snáší sice sucho, které však brání vývoji do plné krásy. Zlatobýl vysazujeme do pozadí trvalkových záhonů, pěkně ladí s bledě šeříkovými hvězdnicemi. Do menších zahrad volíme nižší kultivary "Nana", "Golden Baby".

Pupalka missourská (Oenothera missouriensis)
Žlutě kvetoucí pupalka pochází ze severu Ameriky. Jedná se o poléhavý asi 20 cm vysoký druh trvalky osvěžující podzimní záhony. Ozdobou jsou kromě květů červené lodyhy a úzké listy připomínající tvarem vrbové lístky. Pupalku pěstujeme v hlinitých propustných půdách, na výsluní. Dobře snáší sucho. Pěstuje se také drobnější druh O. pumila. Velice pěkně se vyjímá v popředí trvalkových záhonů, na skalkách i v rabatech.

Jak se psalo dříve - Namrzlé rostliny
Na podzim často se stává, že jednotlivé hrnkové rostliny překvapeny bývají mrazem.Chceme-li takové rostliny zachrániti, nesmíme je především přenésti na teplé místo, také nesmí přijíti na slunce nebo do průvanu. Nejlépe je přenésti je do temné místnosti s chladným suchým vzduchem, by pozvolna roztály. Aby se zhoubnému rychlému tání zabránilo, možno též rostliny studenou vodou pokropiti, ale za všech okolností musí býti slunci přístup zabráněn. To co platí o rostlinách v hrnkách, platí též na rostliny zasílané, ať již stromy, keře neb sadba jakákoli, pakli dopravou mrazem utrpěla, smí jen pozvolna roztáti, hlavně pak hleďme kořeny rychlé změny uchrániti.