VLÁDNÍ ZPRÁVA O STAVU SPOLEČNOSTI TVRDÍ:
Jiří Vavroň
Alexander Mitrofanov
Česká republika se v roce 1999 ve skutečnosti nachází přibližně tam, kde byla
v roce 1990, tedy bezprostředně po změně režimu v listopadu 1989.
K tomuto závěru podle řady určujících ekonomických měřítek došla Zemanova vláda
ve své zprávě o stavu české společnosti.
Nekompetentním vedením transformačního procesu pravicovými vládami došlo v letech
1991 až 1992 ke zhruba dvakrát tak velkému propadu hrubého domácího produktu
(HDP), než bylo nutné. Ještě horší je současný vývoj, kdy dochází k hospodářskému
poklesu a země Evropské unie se nám vzdalují. Průměrný hospodářský růst je v EU
okolo dvou procent. V ČR se však hrubý domácí produkt loni propadl podle
předběžných odhadů o 2,6 procenta a rovněž letos se čeká hospodářský pokles okolo
0,2 procenta.
HDP dosud ještě nedosáhl své reálné výchozí úrovně z roku 1989. Průmyslová
výroba je nyní o 16 procent nižší a zemědělská dokonce o 30 procent, upozorňuje
zpráva. Ekonomická nestabilita ČR není podle ní důsledkem standardního cyklického
vývoje, ale projevem hluboké strukturální systémové krize.
Za jednu z příčin prohlubování krize označuje zpráva dezinflační politiku České
národní banky, která byla restriktivní víc, než bylo nezbytné z hlediska snížení vnější
nerovnováhy - tento názor z vládní zprávy odpovídá i pohledu Václava Klause.
Politika ČNB, zaměřená na snížení inflace, by měla být skloubena s růstem ekonomiky,
konstatuje zpráva.
Hrubá zahraniční zadluženost ČR již roku 1996 přesáhla tzv. bezpečnou úroveň.
Předpokládaný podíl zahraničního zadlužení činil koncem roku 1998 již 43 procent
HDP, přičemž za kritickou se považuje hranice 40 procent. Zmíněné zadlužení činilo
loni koncem třetího čtvrtletí 24,4 miliardy dolarů, zatímco v roce 1989 za celé
Československo 7,9 miliardy USD.
Nezaměstnanost - již 8,1 procenta (417 tisíc lidí bez práce) - není zatím výsledkem
potřebné změny struktury průmyslu, ale pouze toho, že podniky nemají odbyt (pokles
průmyslové výroby v prosinci loňského roku ve srovnání s prosincem 1997 o 9,4 %), a
proto propouštějí zaměstnance. Příjmová situace domácností zaměstnanců se za
loňská první tři čtvrtletí proti stejnému období 1997 zhoršila o tři procenta.
Zatímco v EU roste produktivita práce o 2,5 procenta ročně, v ČR jen o 0,5
procenta. Podíl klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech českých bank dosáhl
podle vládního materiálu třetinového podílu.
Nejhorší je však stav českého průmyslu. Prioritní otázkou, kterou by se měla vláda
zabývat, není rychlé dovršení privatizace, ale náprava nefunkčnosti již
zprivatizovaného veřejného sektoru, tvrdí se ve zprávě. Nejlepší výsledky podle
srovnání výše přidané hodnoty na zaměstnance mají podniky se zahraniční účastí,
následovány státními podniky. Nejhorší jsou firmy privatizované kupónovou metodou.
V podnicích a institucích, kde má stát účast, musí být okamžitým krokem aktivní výkon
vlastnických práv státu. Bankroty i prodeje podniků kvalitním zahraničním
strategickým investorům budou nyní nezbytné v širším rozsahu, než by tomu bylo při
úspěšné privatizaci, zdůrazňuje vládní materiál. Podle něj se "tváří v tvář krizové situaci
českého hospodářství" musí stát společnou prioritou vlády i
ČNB obrat k růstu.
Zpráva upozorňuje, že z nezdařeného způsobu privatizace vznikl nový druh
kriminality, který prorostl i do státního aparátu. Kritizuje, že v ČR neexistují
nedbalostní hospodářské trestné činy.
Zdroj: Právo 25.2. 1999