Skalničky a rostliny na střechách

Vyhledáváme nebo uměle vytváříme pro ně specifické partie - skalky, stále častěji se však setkáváme s tímto typem rostlin také ve výškách - na střechách.

Skalničky nejsou jen rostliny horského a vysokohorského původu, ale i druhy, které se svým vzhledem hodí do skalky. Mohou to být i kultivary člověkem speciálně pro tento účel použití vyšlechtěné. Společný je pro ně způsob použití a celkový charakter růstu.
Na skalkách proto pěstujeme i rostliny z rašelinišť a slatin, z oblastí polopouštních chudých na živiny i srážky, ze zeměpisných šířek s krátkým vegetačním obdobím (tundry), a nebo zástupce kamenitých půd a skal. Střecha je také takový druh extrémního stanoviště, avšak vytvořený člověkem. Proto zde nalezneme určité paralely v nárocích na výběr vhodných taxonů: výrazné teplotní i vláhové výkyvy, silné proudění vzduchu. Takové rostliny nalezneme na skalních římsách, ve stepích nebo ve vyšších nadmořských výškách.

Skalky
Zvláště v menších zahradách se alpinum stane výraznou dominantou. Nejvhodnějším materiálem pro stavbu je kámen z okolí. Nikoli však z nejbližšího lomu, ale již počasím a přírodou omšelá a opracovaná hornina. Pečlivě si při tom všímáme, jak jsou kameny uloženy v terénu, jak jsou vrstveny a seskupovány - jinak budeme pracovat s oblými valouny žuly, jinak s vápencem či travertinem.
Dalším krokem je výběr místa a případné zpracování terénu. Převážně volíme místo světlé a slunné, vhodné pro většinu skalniček. Nezbytnou součástí přípravných prací je dokonalé odplevelení pěstební plochy, především vytrvalých plevelů. Rozmnoží-li se nám ve skalce například bršlice kozí noha nebo pýr plazivý, můžeme v podstatě začít znovu.
V případě, že se vymezený prostor nachází na svahu, je vytvoření přirozeně působící skalky, která harmonicky navazuje na své okolí, snazší. Pokud se rozhodneme skalku vytvořit na rovině, máme situaci komplikovanější. Jednou z možností je navezení zeminy a vytvoření náspu pozvolna navazujícího na stávající terén. Na takové řešení však potřebujeme dostatečnou plochu a zmíněné návrší by nemělo být příliš vysoké. Je-li prostoru méně, můžeme si vypomoci zídkou nebo zbudovat terasy (to je vhodné zvláště na stísněných městských pozemcích). V případě nedodržení těchto zásad se vystavujeme nebezpečí, že výsledné dílo bude působit rozpačitě.
Jinou možností je vytvoření prohlubně, přičemž vybraný materiál se použije na zhotovení modelace. Nebezpečím této varianty je možnost zadržování srážkové vody ve sníženině.
Při konstrukci skalky musíme zajistit dostatečnou propustnost a odtok vody, neboť většina skalniček špatně snáší zamokření. Nacházíme-li se na jílovitém podloží, je vhodné spodní část terénu odtěžit a nahradit vhodnějším propustnějším materiálem. Drenážní vrstvu následně překryjeme svrchní vrstvou s výsadbami. I ta by měla být dostatečně propustná a málo živná, neboť většina skalniček přirozeně roste na chudších, méně zásobených půdách.
Velice vhodné a esteticky zajímavé je použít ve skalce vodu, která prostor výrazně oživí a zpestří. Kombinací vody s kamenem vznikají vždy zajímavé a nevšední kompozice. Navíc jej dotváří zvuky padajících kapek pramínků a vodopádů tříštících se o kameny, nebo stékajících s jemným žbluňkáním do malé tůňky.
Výsadba rostlin do skalky má stejné zásady jako výsadby trvalek a keřů. Do skalek nepoužíváme pokryv borkou a především použijeme substrát vhodný pro skalničky - málo živnou půdu, dostatečně propustnou s podílem štěrku, kamínku a písku.

Zahrada na střeše
Střešní zahrady můžeme rozdělit na dva základní typy - extenzivní a intenzivní. Rozdíl mezi nimi je ve výběru rostlin, intenzitě údržby a možnému zatížení konstrukce. Pro obě varianty však platí stejná pravidla, které je nutné pro úspěšné a bezproblémové fungování splnit: potřebná únosnost, dostatečné odizolování stavby od průniku vlhkosti, bezpečné odvedené přebytky vody, zamezení prorůstání kořenů do konstrukce a vytvoření prostředí pro zdárný růst a vývoj navržené vegetace.
Na extenzivních střechách rozprostíráme jen tenčí vrstvy. Únosnost se zde pohybuje v rozmezí od 100-300 kg/m2. K osázení užíváme jen nízké sukulentní a suchomilné druhy (trvalky, skalničky, menší cibuloviny), údržba spočívá pouze v odstranění náletových dřevin několikrát do roka.
Tam, kde nám střecha dovoluje větší zatížení, si můžeme dovolit vytvořit parter s podmínkami a provozem podobnými jako u zahrad na zemi. Většinou se jedná o pobytové terasy s posezením, chodníčky osázené i hlouběji kořenícími dřevinami a někdy i menšími stromy. Intenzita takto bohatě strukturovaných střech je samozřejmě náročnější, proto by zde neměla chybět automatická závlaha a pravidelné přihnojování.
Protože založení extenzivní i intenzivní střešní zahrady je poměrně náročným úkolem, je vhodné nechat tuto práci na odbornících. Při výběru vhodných druhů k založení zahrady na střeše musíme vycházet z předpokladu, že se jedná o poměrně extrémní stanoviště: silné proudění vzduchu, vysychání, mráz apod. Obecně lze konstatovat, že rostliny musí být odolné proti suchu, občasnému zamokření, dostatečně mrazuvzdorné, schopné regenerace, konkurence v prostoru a aktivně se rozrůstat do šířky.