Obálka pro rodinný dům

To, čemu říkáme zateplení stavebního objektu, je soubor určitých stavebních opatření, jejichž smyslem je minimalizovat tepelnou výměnu mezi interiérem budovy, kde se snažíme dosáhnout prostředí, které nám nejvíce vyhovuje a venkovním prostředím, které se mění jak v závislosti na umístění budovy, tak v rámci střídání ročních období. V širším pojetí můžeme hovořit i o celkových klimatických změnách, odehrávajících se v delším časovém horizontu.
Komplexní chápání pojmu zateplení je velice důležité. Pod vlivem nedostatečných či zkreslujících informací lze získat dojem, že jde v podstatě o obložení fasády domu nějakým tepelně izolačním materiálem, případně ještě o výměnu stávajících oken za kvalitnější. Jistě, to jsou důležitá opatření, ale ne vždy jsou dostačující - a v extrémních případech mohou dokonce uškodit.

Větrání s rozumem
Tepelnou výměnu mezi exteriérem a interiérem budovy je žádoucí minimalizovat ze dvou důvodů - v chladné části roku potřebujeme naše obydlí vytápět, zatímco v teplých dnech naopak chceme omezit příjem tepla - tepelné zisky.
Z fyzikálního hlediska jsou tepelné ztráty a zisky, které chceme omezit, zprostředkovány dvěma způsoby - prouděním vzduchu a prostupem tepla stavebními konstrukcemi. Pokud si představíme podlahu, obvodové stěny (včetně výplní otvorů v nich) a střechu jako obálku, oddělující námi obývaný prostor od vnějšího světa, můžeme si udělat i celkovou představu o tom, jak tyto procesy probíhají.
Výměna (ztráta či příjem) tepla může být způsobena prouděním vzduchu, které je označováno jako infiltrace. Krajním případem jsou stará, netěsnící okna, kolem nichž i v zavřeném stavu povlávají záclony, případně také okna, otevřená "na ventilačku", protože v místnosti je přetopeno... Zde není o čem uvažovat, okna musí být alespoň opatřena těsněním, spáry vyplněny tmelem, na topení je třeba osadit regulační prvky. Těchto případů naštěstí - s postupnou modernizací bytového fondu - stále ubývá.
Méně nápadná, ale soustavná je běžná výměna vzduchu ne zcela dotěsněnými spárami mezi rámy a křídly v oknech či ve dveřích - a zde občas dochází při požadavku na zateplení objektu k nedorozumění. Tato výměna vzduchu - je-li omezena na rozumnou míru - nám totiž neškodí, naopak je potřebná. Důvodem jsou především požadavky hygienické - naše těla, domácí spotřebiče, kuchyně a další produkují oxid uhličitý, vodní páru, prach, nejrůznější škodliviny (chemické látky, bakterie, roztoče...). Pokud naše obydlí vzduchotěsně uzavřeme a uděláme z něj obdobu interiéru kosmické lodi, pak si musíme opatřit i příslušné technické vybavení (filtry, klimatizace a další). To je ovšem poněkud drahé řešení. Přirozenější a jednodušší je umožnit přirozenou výměnu vzduchu v míře, která nám vyhovuje. Toho můžeme dosáhnout například moderními způsoby těsnění oken, která umožňují takzvanou mikroventilaci, můžeme je tedy ponechat uzavřená, ale nikoliv hermeticky utěsněná, různými regulovatelnými otvory a průduchy v nich (například větrací klapky ve střešních oknech) a v neposlední řadě krátkým, ale intenzivním větráním. Při všech těchto způsobech větrání o teplo přicházíme (hovoříme-li o chladném období), ale za cenu získání dýchatelného vzduchu. Za zmínku stojí účinné řešení vzniklého rozporu - větrací prvky, umožňující rekuperaci tepla, v tomto případě předehřívání vzduchu, který vstupuje do interiéru, vzduchem odváděným. Tyto výměníky nejsou natolik složité, aby se jejich cena vymykala možnostem běžného stavebníka.

Tajemná vodní pára
V souvislosti s infiltrací je nutné upozornit ještě na jednu okolnost - vodní páry. Není-li budova kvalitně izolována proti průniku zemní či srážkové vlhkosti z venkovního prostředí - ať už jde o starý objekt s nefunkčními izolacemi nebo o novostavbu, jejíž hydroizolace není dokonalá, dostává se voda kapilárami do interiéru a zde se odpařuje. Další vodní páru dodáváme dýcháním, vařením, sprchováním. Jsme-li hrdými vlastníky novostavby, máme navíc nemalé množství vody uloženo ve stavebních konstrukcích, pokud jsme použili malty, betony, klasické omítky, tedy kromě čistých dřevostaveb skoro vždy. Vodní pára má tu nemilou vlastnost, že proniká do obvodových konstrukcí stavby a zde v zimě - zejména pokud tyto nejsou dokonale zatepleny z venkovní strany - kondenzuje. Tím poškozuje stavební konstrukci, zvyšuje její tepelnou vodivost a tedy i únik tepla. Navíc umožňuje vznik plísní, dřevokazných hub a dalších nevítaných jevů. Takže opět platí, že pokud tuto vodní páru dokážeme včas odvětrat, chráníme tím především své zdraví (ale i peněženku).
Oproti tepelným ztrátám způsobeným infiltrací je ztráta tepla či nežádoucí tepelné zisky způsobená prostupem stavebními konstrukcemi jednoznačným nepřítelem - o energii přicházíme, ale nic dobrého nám to nepřináší. Takže v tomto směru můžeme mít jasno - čím více zateplíme, tím více ušetříme.
Otázkou tedy není, zda zateplovat - jde jen o to nakolik zateplit a kolik to bude stát, tedy o poměr nákladů vynaložených na zateplení vůči budoucím úsporám za dodávky energie. Doba této návratnosti samozřejmě závisí na budoucím vývoji cen. V případě rodinných domů se zde projevuje patrný rozdíl mezi stavbami, které jsou určeny k dalšímu prodeji, a domy, které si staví jednotliví investoři sami pro sebe - čtenář asi tuší, které na tom bývají z hlediska izolací lépe.

Místo pro odborníka
Základní požadavky na zateplení rodinných domů jsou stanoveny technickými normami a různými vyhláškami. Jejich znalost a respektování by měly být samozřejmostí u projektanta, který nový dům či stavební úpravy navrhuje. Jde však jen o požadavky minimální, které se navíc mění tak, jak stoupají ceny energií a jak se z hlediska požadavků na stavby vyrovnáváme s úrovní technologicky pokročilé části světa. Stavíme-li nový dům nebo uvažujeme-li o vylepšení toho stávajícího, je vhodné probrat tuto problematiku s odborníkem a sdělit mu, zda se spokojíme s běžným provedením zateplení nebo zda požadujeme něco lepšího.
Při úvahách o zateplení stavby, jakou je běžný rodinný dům, musíme vycházet ze skutečností, jejichž vztah k problematice tepelných ztrát a zisků nemusí být laikovi vždy zřejmý. Záleží totiž například na umístění pozemku a stavby na něm (jižní versus severní svah, nadmořská výška, natočení objektu vzhledem ke světovým stranám a mnoho dalších) a na charakteru okolní zástavby, která může dům chránit například před prudkým větrem, případně u velkoměstské zástavby i celkově ovlivňovat mikroklima dané oblasti. To je třeba zohlednit především při umisťování staveb podle typových projektů, které samozřejmě nemohou počítat se všemi eventualitami.