K dohodě o harmonizaci daňové politiky v zemích Evropské unie má sice dojít do konce
roku, dnes však není jasné, zda se tak skutečně stane.
Z posledního jednání ministrů financí členských zemí EU vyplynulo, že vlády i
národní parlamenty se jen nerady zříkají výlučné rozhodovací pravomoci v tak citlivé
oblasti, jako jsou daně. Řada členských zemí žehrá na praxi některých kolegů- Irska,
Španělska, ale také Nizozemska či Lucemburska- že poskytují přicházejícím cizím
podnikům výhodnější podmínky než ostatní státy, což vede ke stěhování firem. Tyto
pověstné delokalizace jsou solí v očích mnoha politikům, zatím však daňové režimy
spadají výlučně do národní působnosti. Šéfovéstátůa vlád se na prosincovém summitu ve
Vídni shodli, že tento stav nemůže trvat při existenci jednotného vnitřního trhu, stmeleného
navíc společnou měnou euro. Představuje de facto jeho nejvýznamnější narušení. Británie
se však v úterý opět výrazně postavila proti dohodě o minimálním jednotném zdanění
úroků z úsportrvá na tom, aby z něj byly vyloučeny euroobligace spravované bankami v
londýnské City. Odhaduje jejich hodnotu na tři biliony eur a varuje, že zdanění výnosů z
nich by připravilo o práci tisíce lidí. Obdobně se návrh nelíbí Lucembursku- trpasličí zemi,
ale bankovní velmoci. Británie chce také zachovat své daňové ráje , ostrovy Jersey a
Guernsey v Lamanšském průlivu a ostrov Man. Řada ministrů poukazovala na to, že
jednotný systém bude mít smysl jedině tehdy, pokud se mu dobrovolně podřídí i
Švýcarsko a Lichtenštejnsko.
Zdroj: LN 27.5. 1999