Novelizovaný zákon o vysokých školách jim ukládá povinnost zveřejnit práce svých studentů, za které "dostanou" titul. Jak už je to u našich zákonů zvykem, dá se vykládat mnohým způsobem, samotný způsob zveřejnění není nijak určen. Takže zatímco jedna škola práce svých absolventů archivuje v knihovnách, kam se běžný smrtelník nedostane, jiná ji pověsí přímo na internet.
Už ta hlavní myšlenka je zvláštní - společnost platí naše studenty, ať si také společnost může přečíst, co naši milí studentíci vyplodili. Jistě, proč by ne. Umí však společnost odborně posoudit zveřejněnou práci? Pokud ano, pak je něco špatně - práce není odborná. Anebo je společnost v oboru nadprůměrně vzdělaná a další nové vědce nepotřebuje. Ale vlastně proč ne, ať si společnost počte, už se těším, až se někde v hospodě bude rozebírat moje práce...
Ještě zvláštnější mi však přijde něco jiného - zveřejňování prací na internetu, kde si ji může každý stáhnout. Jako to třeba nedávno s velkou pompou udělala Masarykova univerzita. Tím vlastně obrala některé nadané studenty o peníze. Zkuste přijít za vydavatelem s knihou, která visí ve virtuální síti. Těch případů pár znám a o nějaký ten desetitisíc přišli. Inu, zřejmě společnosti vrátili, co ona do nich investovala.
Masarykova univerzita má sice kvalitní program, který rozpozná, jestli je vaše práce plagiát nebo ne. Obávám se, že je jediná. A jak znám české studenty, proč psát práci, když si ji mohu stáhnout... Nejsem si však jist, jestli má společnost zájem na tom, aby její elity rostli prostým ovládnutím příkazů CTRL+C a CTRL+V. Nehledě na to, že se každý z nás kdykoli může dostat do situace, kdy jeho když ne život, tak další osud, bude záviset na člověku, který si titul takhle vyrobil. Jak to asi dopadne? Opravdu tohle společnost chce?
Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.