Evropští úředníci se zuby nehty brání zprůhlednění chodu unie

Evropská komise je na nejlepší cestě vrátit unii do doby, kdy kanceláře patnáctky připomínaly tajemný hrad v Karpatech. Bruselští právníci totiž dokončují detaily návrhu nařízení, které popírá těžce vydobytou zásadu svobodného přístupu veřejnosti k dokumentům Evropské unie. Návrh jde proti vlastnímu významu článku v amsterdamské smlouvě, který obyvatelům unie garantuje právo na informace a s tím související možnost ovlivňovat rozhodování o věcech,

Jestliže komisí vypracovaný návrh projde i Radou EU a Evropským parlamentem, nabude charakter práva nadřazeného všem dosavadním úpravám. Ty v současné době každému zaručují možnost konzultovat většinu publikovaných textů i převážnou část pracovních verzí zákonů buď na internetu, anebo osobně. Pokud je někomu znemožněno nahlédnout do hledaného dokumentu, dotyčný se může odvolat u ombudsmana EU anebo u Evropského soudního dvoru.

Krok dopředu, tři kroky zpátky

Text nového nařízení měl původně obsahovat rozšíření seznamu kapitol, které by měly být od poloviny roku 2001 volně přístupné, a naopak striktně limitovat rozsah těch, k nimž by široká veřejnost neměla přístup. Mezi taková témata patří např. osobní údaje o zaměstnancích EU, obc

Ve skutečnosti však poslední úpravy uvedeného článku amsterdamské smlouvy nejenže nestanoví slibovaný široký seznam dokumentů přístupných svobodné konzultaci, ale zásadním způsobem rozšiřují informační embargo. Z dosahu veřejnosti jsou a priori vyloučeny pracovní, nepu

Hautalová zažalovala Radu ministrů za to, že jí její politické oddělení znemožnilo přístup ke zprávě o podmínkách vývozu konvenčních zbraní z unie do třetích zemí s odůvodněním, že jde o polotajný text. Ministři EU se v říjnu proti rozsudku soudu odvolali. "Rozhodnutí o tom, že i dokumenty obsahující polotajné informace spadají do kategorie textů otevřených veřejnosti, vytváří precedens, kterého se Rada i komise bojí," dodává Hautalová.

Na sporu je zajímavý fakt, že Rada odsouhlasila odvolání v době, kdy vrcholilo finské předsednictví Evropské unii. Finové přístup veřejnosti k informacím a zprůhlednění chodu patnáctky určili jako svůj cíl nejvyšší priority. "Finsko, Švédsko, Dánsko, Nizozemí a Británie byly na mé straně. Při hl

Rada se může bránit tím, že jí komise nedodala patřičný návrh. Stejně neúspěšné pokusy a velké zpoždění ale provází i zmiňovaný návrh nařízení o přístupu veřejnosti k informacím. Komise Jacquese Santera měla deadline do února, Prodiho komisařský tým jej měl předložit na konci října. Podle některých zdrojů tyto průtahy souvisí s rozbroji v samé komisi. Její předseda Prodi sice brojí za reformy a zprůhlednění EU, všemocné právní oddělení v Bruselu, jehož stanoviska spadají do kategorie "přísně tajné", už toto revoluční nadšení nesdílí. "Právníci komise jsou skutečný

Eric Mamer, jeden z mluvčích generálního sekretariátu komise, je jiného názoru: "Ne, s právním oddělením to nemá co dělat, to jsou pomluvy. Problémy okolo uvedeného návrhu nařízení jsou logické, protože jde o velmi delikátní záležitost. Na jedné straně je otevřenost unie vůči obyvatelům, na druhé politické zájmy. To je vše," uzavírá Mamer.

Zdroj: LN z 22. 12. 1999