Konkurence mezi kandidáty na cestě do unie sílí

S poměrně silnou opozicí vůči rozšíření Evropské unie musejí nové kandidátské země počítat v případě, že jejich vstup může ohrozit zájmy jiných lobby v dnešních členských státech. Helsinský summit Evropské unie otevřel další kapitolu jejího rozšiřování, když šest dalších zemí - Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Rumunsko a Slovensko - obdrželo pozvání ke vstupním rozhovorům a Turecku byl přiznán statut kandidáta. Přehnaný optimismus zemí, které takto unie oslovila, však není na místě. Jak ukazují zkušeností ekonomicky nejslabších členů - Portugalska, Španělska a Řecka - či zemí tzv. první vlny kand

Zatímco zřetelně lépe připravené země někdejší první vlny mohou očekávat svůj vstup v relativně blízkém rozmezí let 2004 až 2005, pak noví kandidáti (snad výjimkou Malty) musejí počítat s podstatně delším časovým horizontem. Budou totiž mít prokazatelně větší problémy s plněním tzv. kodaňských kritérií, která EU stanovila za účelem hodnocení připravenosti uchazečů o členství.

Kodaňská kritéria

1. Politická:

stabilita institucí zajišťujících demokracii; právní stát; dodržování lidských práv a menšin;

2. Hospodářská:

existence fungujícího tržního hospodářství;

schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními procesy uvnitř Unie;

3. Ostatní závazky:

schopnost brát na sebe závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie.

Odhlédneme-li od třetího, víceméně "legislativního" kodaňského kritéria, jehož naplňování je v případě kandidátů z druhé vlny teprve na počátku, dá se očekávat, že kamenem úrazu bude pro většinu nově přizvaných zemí ekonomika.

Vlastní zájmy unie nelze podceňovat

Aspiruje-li dotyčná země na vstup do EU, dobře ví, že jí prostě nezbývá, než splnit všechna kritéria, tedy jak ekonomická, tak politická i legislativní. Ovšem ani jejich splněním ještě není úspěch zcela zaručen. Je nutné počítat s tím, že na rychlost integrace mohou mít vliv i faktory, které přímo nesouvisejí s připraveností té které

Nesporným motivačním faktorem zájmu členských zemí EU o rozšíření je šance integrovat do unie nový trh, který je, a napříště především bude schopen absorbovat stále větší množství produkce patnáctky.

Jako velmi výstižný ukazatel, který mnohé vypovídá o obchodní přitažlivosti nových kandidátských zemí z pohledu západoevropských exportérů, zde dobře poslouží údaj o výši ročního dovozu z EU na obyvatele. Sro

K tomu je však třeba dodat, že kromě absolutních čísel se v unii jistě oceňuje i dynamika nově začleňovaného trhu. Zájem unijní exportní lobby o rychlou integraci nového kandidáta, který je již nyní významným dovozcem zboží a služeb z unie, bude pochopitelně umocněn, pokud zde bude perspektiva další expanze plynoucí z rychlého hospodářského růstu země, který za sebou táhne další dovozy. Přík

Naopak s poměrně silnou opozicí musí nové kandidátské země počítat v případě že jejich vstup ohrozí zájmy jiných lobby v dnešních členských zemích EU. Vezmeme-li v úvahu ekonomickou úroveň zmiňovaných nových kandidátů, pak je zřejmé, že všech sedm zemí si bude moci nárokovat značnou pomoc z rozpočtu unie, respektive z fondů určených na společnou zemědělskou politiku a na strukturální politiku.

Velké a bohaté země, které jsou největšími "čistými přispěvateli" do rozpočtu EU (Německo, Velká Británie, Švédsko), stejně jako ekonomicky slabší členové Unie, jež jsou naopak největšími "čistými příjemci" ze strukturálních fondů (Řecko, Portugalsko, Španělsko, Irsko) se tak mohou obávat, že rozšíření se bude dít na ú

V tomto ohledu mohou u vybraných zemí EU narazit na odpor především ty kandidátské země, jejichž ekonomika je významněji orientována na zemědělství. To je zpravidla málo efektivní, a tudíž je třeba počítat s vysokými dotacemi z rozpočtu EU. Extrémních hodnot "neefektivnosti" zemědělství mezi kandidáty z bývalé druhé vlny dosahují Turecko s Rumunskem, kde zaměstnanost v zemědělství přesahuje 40 procent pracovní síly, přičemž agrární sektor se na

Zdroj: HN z 12. 1. 2000