Nissan 350Z - Mr. Z

„Chtěl bych sportovní auto,“ řekl Pavel a lehce roztřesenou rukou podsunul Milanovi, o kterém se obecně ví, že autům rozumí, obrázek nejklasičtějšího ze všech klasických sporťáků - Porsche 911 Carrera řady 997. Oba chvíli mlčeli. Pavel se zamyšleně díval z okna a Milan zíral na mistrně tvarovanou karoserii a kulaté přední světlomety, které předposlední generaci 911 (řada 996) tolik chyběly.

„Líbí se mi nová devětsetjedenáctka, ale na tu prostě nemám. Dám dohromady maximálně 1.300.000 a chci nové auto. S ojetinami nemám dobré zkušenosti, i když vím, že se starší Porsche nekazí.“ Pavel se odmlčel a v potemnělém pokoji panelákového bytu se rozhostilo hrobové ticho. Milan se nadechl k odpovědi, ale ještě než ze sebe stačil vysoukat první slovo, přerušil jej Pavlův hlas.

„Víš, možná jsem blázen, ale chtěl bych opravdový sporťák, silný benzínový motor, agresivní vzhled, přesné řazení, strmé řízení.“ Konečně přišla Milanova chvíle. „No tak to budeš mít hochu těžké.“ Nadšení v Pavlově hlase vystřídalo zděšení. „Myslíš, že za ty peníze nic neseženu?“ Milan připoután pohledem k obrázku Porsche odvětil. „Podívej, za milion až milion tři sta tisíc dostaneš například Mazdu RX-8.“

„Na milionu korun začíná i nové Audi TT, za 1.300.000 potom dostaneš nejlepší model s šestiválcem 3.2 FSI a převodovkou S-Tronic. No a nebo můžeš trochu slevit ze svých nároků, za 600.000 koupit Huyndai Coupé a za zbytek si zajet na dovolenou. A nebo…nebo…už to mám, koupíš si Nissan 350Z. Vzhled tak trochu jako Porsche, výkonný šestiválec, dobré jízdní vlastnosti, co říkáš“? „To zní skvěle,“ vykřikl Pavel.

Utrpení mladého redaktora
Murphyho zákony fungují. Celé dva týdny pálilo sluníčko jako o život a rtuť teploměru šplhala do výšek v podzimních měsících nevídaných, ale ve chvíli, kdy mi na stole přistály klíčky od lehce upraveného a posíleného Nissanu 350Z, zuřila venku vichřice a prudký liják bičoval silnice. Stačilo sotva deset minut a z lehce zvlněné vozovky se stala rozbouřená řeka. Na tomhle se s autem se zadním náhonem nedá jezdit.

S pocitem naprosté zoufalosti a odevzdanosti jsem osedlal oranžovou bestii, přejel zrakem kokpit a vyrazil třicítkou až padesátkou (podle toho, jak prudce zrovna lilo) k domovu. Asi dvakrát během 17 kilometrů, které dělí mou pracovnu od kanceláře, jsem si troufl podřadit a prudce dupnout na plyn. Dostalo se mi sice kýženého zátahu a hlasitého burácení výfuku, jako bonus jsem však dostal nehezký přetáčivý smyk.

S bolestí v srdci, křečí v pravé noze a slzou v oku jsem zavelel k ústupu a definitivně vzdal souboj s přírodním živlem. Ten večer mi cesta domů trvala neskutečně dlouho. Zatímco se má řidičská dušička svíjela v křečích, auto se šíleně nudilo. Ručička otáčkoměru se líně převalovala okolo číslovky 2500, dokonce i motor jakoby pracoval v polospánku. Já jsem se bohužel příliš nevyspal.

Během noci jsem se několikrát vzbudil s nutkavým pocitem, že musím zkontrolovat situaci za okny. Kolem třetí hodiny ranní stále pršelo, ale v šest ráno se začalo blýskat na lepší časy. Déšť pomalu ustával. Když mně u hlavy začal ječet mobil, bylo osm ráno. Vystřelil jsem z postele, rozhrnul závěsy a spatřil podzimní krajinu hrající všemi barvami prozářenou ostrými slunečními paprsky.

Vím, před domem mi stál „jen“ Nissan 350 Z (žádné Ferrari nebo Porsche), ale stejně si nevzpomínám na den, kdy bych zvládl ranní očistu, snídaní a oblékání rychleji, než právě ten podzimní den. Popadl jsem tašku s notebookem, klíče, které nic neříkají o tom, co řídíte, a vyběhl ven. V ranním slunci vypadalo oranžové 350Z nevinně. Stačilo však nastartovat, a bylo okamžitě jasné, že beránčí roucho skrývá drzého vlka.

Jako Porsche pouze zvenčí
Sedím uvnitř a dlaněmi hladím kožený věnec volantu. Jeho tloušťka přesně odpovídá mým představám, ale kůže působí malinko umělým dojmem. Motor zlehka oddechuje a nabírá teplotu (ráno bylo studené), výfuk si občas odplivne tak, že sousedka neuhlídá zvědavost a nechá se zpozorovat za záclonou. Zavírám poměrně těžké bezrámové dveře a seřizují sedadlo a volant. Sedačky mně lichotí šířkou, bočním vedením a konečně i zpracováním.

Nekompromisně svírají tělo, přitom jsou komfortní a netlačí. Ani malinko. Nastavení chvíli trvá, ale nakonec nacházím ideální pozici a vrhám se na volant. Tady mě čeká první drobné zklamání. Nahoru a dolů mohu sloupkem řízení pohybovat v poměrně velkém rozsahu, ale podélně s volantem nehnu. Ne, chyba není na vašem přijímači, Nissan na podélné nastavení volantu zapomněl nebo spíš na něm ušetřil. Škoda, i ve sporťáku se hodí.

Palubní desku zkoumám tentokrát spíše letmo. Zpracování na rozdíl od vnějšího designu není na úrovni Porsche, plasty o měkčení neslyšely a některé části vypadají dokonce trochu lacině (navzdory úpravám provedeným v rámci faceliftu). Situaci zachraňují hezké prvky z hliníku nebo v imitaci hliníku. Celkový dojem není špatný, i když podvědomě tuším, že i za takové peníze mohl Nissan nabídnout ještě více muziky. Á propos muzika…

Uvnitř Nissanu 350Z to buráci stejně jako venku. Audiosystému vévodí subwoofer schovaný za sedačkami, který otřásá nejen okénky, ale i samotnými pasažéry. Vzpomínám na díl TopGeru, v němž Jeremy prohlásil něco ve smyslu, tu muziku víc cítíte než slyšíte, a souhlasně pokývám hlavou. Pak si však pohraji s nastavením a najednou vychází z reproduktorů i subwooferu zvuk, při jehož poslechu srdce plesá.

Motor se nažhavil na správnou teplotu, silnice mezi tím oschla, mlhavý opar typický pro podzimní rána se rozplynul. Zjistil jsem vše, co potřebuji vědět. Mohu vyrazit. Ještě než zařadím jedničku, hledám přihrádku na peněženku. Výborně, jednu Nissan vměstnal přímo do středové konzoly. Dál už to tak slavné není. Kapsičky na dveřích jsou spíše symbolické a zbytek úložných prostor se nachází za sedaly.

Kdyby vás náhodou napadlo naložit do 235 litrů velkého zavazadlového prostoru dva golfové bagy, připravil pro vás Nissan praktický návod. Dva obrázky musí stačit.

Hrubá síla, hrubý hlas
Když přišel Nissan 350Z na trh, vymáčknul ze sebe jeho 3.5litrový zážehový šestiválec maximální výkon 206 kW. Omlazovací kúra, kterou naordinovala automobilka svému sporťáku v prosinci loňského roku, přinesla kromě lehkých korekcí vzhledu další kilowaty navíc. Maximální výkon vzrostl na 221 kW neboli rovných 300 koní. Hezká čísla se zkrátka dobře prodávají. Ale pozor, točivý moment klesl.

Místo původních 363 Nm nyní šestiválec dosahuje maximálního točivého momentu 353 Nm při 4800 otáčkách. Zdánlivě nesmyslný krok zapříčinil, že stále vysoký kroutící moment má řidič k dispozici ve větším rozsahu otáček….Tak tohle všechno vím, stojím na spojce, pochopitelně hodně tuhé, pod kapotou si pobrukuje zahřátý šestiválec, vzadu oddechuje výfuk zakončený masivními koncovkami a řadím jedničku.

Spojka tlačí mohutnou silou levou nohu nahoru, zatímco pravá noha jemně tlačí dolů plynový pedál. Nissan 350Z se znovu vrhá do akce. Dnes to bude mnohem větší zábava, pomyslím si. Motor nečeká na magickou hranici dvou tisíc otáček a začíná táhnout od volnoběhu. Ještě ani nepřekročím 3000 otáček a už cítím zřetelnou snahu motoru vystřelit auto vpřed.

Od 3000 otáček přitom síla narůstá ještě větším tempem, explozi výkonu ukončuje až omezovač na 7000 otáčkách. Řadím pětku, v zápětí brzdím a podřazuji zase na trojku. Motor briskně reaguje na povely plynovým pedálem a inteligentně přechází z vysokých do středních a zpátky do vysokých otáček. Přesně tohle na zážehových šestiválcích miluji. Mají velký výkon dostupný ve velkém rozsahu otáček. U Nissanu 350Z slovo velký opravdu sedí.

Šestiválec nejen krásně táhne, ale i hezky zpívá. Zvuk vycházející z motorového prostoru má silný basový základ, zní poměrně hrubě, ale to mu přidává na zajímavosti a agresivitě. V nízkých otáčkách se o slovo příliš nehlásí, ale ve vysokých otáčkách spustí a není k zastavení. Zvuk motoru se mi zamlouvá, ale s řáděním výfuku se nějak nemohu smířit. Výfuk nehlučí, ale křičí na celé kolo.

Jistě, vzbudí zájem okolí, ale zároveň lehce rozvibruje obsah vaší hlavy. Ale nebojte, zvyknete si. Spotřeba určitě není nezajímavá. Udržíte-li sebe a auto na uzdě, řekne si motor o nějakých 12 litrů, při sportovní jízdě si vyžádá asi o asi o tři litry více no a velmi dynamický styl ježdění vás bude stát bratru nějakých 18 litrů paliva.

Kam volant, tam auto
Stojím na čerpací stanici, plním žaludek svůj i Nissanu 350Z a přemýšlím, kam vyrazím. Docela mě zajímá, jak se bude oranžové kupátko chovat ve vysokých rychlostech a jelikož mám naše oblíbené letiště za rohem, učiním rozhodnutí, zaplatím a zamířím tam.

Vykouzlit na rychloměru 130 není samozřejmě problém, stačí trochu více přitlačit na hliníkový pedál a ejhle, stotřicítka je na světě. Auto v této rychlosti poslouchá na slovo, tiskne se k silnici a kdykoliv mu udám volantem pokyn, aby prudce zatočilo doleva nebo doprava, učiní tak s ledovým klidem. O náklonech či nervozitě nemůže být řeč. S každým pohybem volantem se o tom ujišťuji znovu a znovu.

Zrychlení na trojku z 80 na 130 km/h trvá několik sekund, obrovská chuť zrychlovat z auta vyzařuje až do 220 km/h. Kupé si zachovává výbornou stabilitu i ve vysokých rychlostech, dokonce blížících se maximální rychlosti. S „dálničním“ testem jsem spokojený, letiště proto měním za klikatou okresku stoupající z nížiny kamsi do hor. Sluníčko vysušilo i poslední louže, zábavě nestojí nic v cestě.

Podřadím na trojku a v rychlosti 80 km/h se vrhám do první zatáčky. Osmdesátka mně zde připadá jako čtyřicítka v klasickém voze, takže přitlačím na pilu. Ručička rychloměru se pozdravila se stovkou, ale kupátko prolétlo zatáčkou se stejnou jistotou jako v prvním případě. Dávám si podobnou zatáčku ještě jednou, tentokrát ovšem přidávám plyn dříve a přemlouvám záď k přetáčivému smyku. Ráda uposlechne.

Ještě než však stihnu provést zamýšlenou korekci volantem a plynem, zasáhne elektronický strážce ESP a záď okamžitě srovná. Tentýž manévr opakuji bez ESP, to už ale nejsem na běžné silnici. Na volné ploše si chvíli zkouším, co umí 353 Nm na zadní nápravě a užívám si poslední chvíle s třistapadesátkou. Cestou domů sám pro sebe chválím přesnou převodovku s krátkými drahami a strmé řízení.

Docela zajímavá a praktická věcička se ukrývá pod označením programovatelná kontrolka přeřazení na vyšší převodový stupeň. Znamená to, že si můžete nastavit úroveň, kdy vás kontrolka jemně upozorní, že byste se měli chopit řadicí páky a přeřadit. Zklamáním jsou flegmatické brzdy, které musím k pořádnému brzdění nutit hrubou silou. U sportovního auta bych očekával spíše ostré brzdy s rychlým nástupem.

Dobrý sporťák za dobré peníze
Kromě této chybičky a několika nesrovnalostí v interiéru Nissan 350Z prošel testem jako nůž máslem. Za 1.200.000 Kč bez příplatků dostanete auto, se kterým naděláte spoustu parády a užijete si skvělou sportovní jízdu. Sluší se však připomenout, že na 1,5 milionu startuje Porsche Cayman. To jen aby Japonci neusnuli na vavřínech...

Plusy

• příznivá cena
• dobrá sportovní sedadla
• silný šestiválec
• široké rozmezí využitelných otáček
• výborné jízdní vlastnosti
• přesné řazení
• přesné řízení

Minusy

• jen výškově nastavitelný volant
• brzdy