Nejdříve by tedy měl být systém zaveden v malých obcích, později ve městech a nakonec v Praze. Podle ředitele sekce bytové politiky MMR Jana Wagnera musí nový zákon o nájemném, který má zavést smluvní princip tvorby ceny, zrušit současnou vyhlášku, podle níž ministerstvo financí každoročně zvyšuje regulovanou cenu nájemného. V případě, že by uspělo ministerstvo pro místní rozvoj a že by tedy účinnost zákona byla dělená a v některých lokalitách by systém platil okamžitě a v některých později, provázel by zákon jiný předpis, který by stanovoval novým způsobem regulované nájemné ve velkých městech.
Na liberalizaci cen nájemného počínaje rokem 2002 se dohodli v sobotu zástupci zainteresovaných ministerstev. Nový zákon klade prioritu na smluvní nájemné, zároveň by však měl zajistit ochranu nájemníků. Systém bude počítat s ochranou nájemce před neúměrně vysokým nájemným i jeho neodůvodněným zvyšováním, na druhé straně bude chránit i pronajímatele před zmrazením cen nájemného.
Případy, kdy nájemník a pronajímatel nedojdou k dohodě o výši nájemného, budou řešit smírčí komise. Ty budou mít arbitrážní, nikoli rozhodovací pravomoci a budou tedy vést strany ke smíru. V případě neúspěchu bude spor řešit soud.
Systém má být doplněn o novou adresnou sociální dávku na nájemné, kterou bude stát sociálně slabým nájemníkům přispívat na bydlení v přiměřeném nájemním bytě.
Přiměřenost nájemného se má posuzovat podle místně obvyklého nájemného, které odráží situaci na místním trhu. Místně obvyklé nájemné by obce monitorovaly a na jeho základě by vytvářely cenové mapy podle polohy a kvality bytů. Nový zákon by stanovil, že nájemné nesmí být vyšší o určitý limit nad místně obvyklým nájemným. V prvních letech by obvyklé nájemné nahradila dočasná modelová konstrukce. Výhodou systému je podle Wagnera to, že sám sebe reguluje.
Současné výdaje na nájemné se u průměrné domácnosti bydlící v průměrné bytě pohybují kolem sedmi procent jejich čistých příjmů. Celkové náklady na bydlení pak představují asi 17 procent příjmů domácnosti. Podle Wagnera mohou výdaje na bydlení po zavedení smluvního nájemného mírně vzrůst, nikoli však dramaticky. Například v Rakousku je podíl výdajů na bydlení podle Císaře 17,9 procenta příjmů, v Německu 18,4 procenta, v Belgii 16,7 procenta a v Irsku 10,9 procenta.
Zdroj: ČTK