ANALÝZA-Nízká inflace je pro centrální bankéře hlavolamem

...

Zřejmě se domníváte, že nízká inflace je pro centrální bankéře splněným snem. Jenže ti jsou zatím v rozpacích.

Na základě ekonomické teorie lze soudit, že tři roky soustavného růstu cen komodit, nejsilnější expanze globální ekonomiky za 30 let, klesající míra nezaměstnanosti a továrny jedoucí na plný výkon jsou učebnicovým příkladem pro zrychlení globální inflace.

Realita je však docela jiná.

Inflace ve vyspělých zemích spadla z průměrných 7 procent v 80.letech na 2 procenta v tomto desetiletí. Na rozvíjejících se trzích inflace během téhož období zpomalila z 9 procent na 4 procenta, ukazují údaje Mezinárodního měnového fondu.

Tento trend přitom vykazuje známky setrvačnosti. Globální index PMI pro všechna průmyslová odvětví za únor ukázal, že inflace vstupních cen klesla na čtyřměsíční minimum. V Evropě se spotřebitelská inflace překvapivě drží již šest měsíců pod úrovní 2 procent.

O to více matoucí je fakt, že inflace ustupuje navzdory velmi uvolněným měnovým podmínkám.

Banka pro mezinárodní platby (BIS) odhaduje, že peníze centrálních bank 16 nejvyspělejších zemích světa se po očištění o inflaci drží od roku 1998 nepřetržitě pod neutrální úrovní - jinými slovy na hladině, která by měla se vší pravděpodobností živit inflační tlaky.

Tento neobvyklý vývoj označil člen americké centrální banky (Fed) Randall Kroszner ve svém projevu loni v listopadu za "celosvětové pokoření inflace".

Centrálním bankéřům tak vyvstává velmi zajímavá otázka: změnila se ekonomická pravidla hry? Pokud ano, co to obnáší pro měnovou politiku, která se soustředí na udržení stabilních cen?

NÍZKÁ INFLACE, VÍCE MANÉVROVACÍHO PROSTORU

Řada ekonomů - včetně těch z BIS, která funguje jako banka pro centrální banky a přední ekonomický institut - tvrdí, že se globální inflační dynamika změnila.

Adam Posen z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku ve Washingtonu říká, že to poskytuje centrálním bankéřům při nastavování úrokových sazeb více manévrovacího prostoru.

"Centrální banky už nemusí být tak paranoidní ohledně inflace a tak preventivní v měnové politice, jak bývaly dříve. Mohou si dovolit vyčkávací postoj," řekl Posen.

Nízká inflační dynamika umožnila předním centrálním bankám držet v období let 2002 až 2004 úrokové sazby na historických minimech a posléze utáhnout měnovou politiku méně než v předchozích ekonomických cyklech.

Ve Spojených státech přerušil Fed utahování sazeb na úrovni 5,25 procenta, tedy 125 bazických bodů pod vrcholem cyklu z roku 2000. ECB se podle předpokladů zastaví na 4 procentech, 75 bazických bodů pod předchozím vrcholem, a Bank of England na 5,5 procenta, tedy o 2 procentní body níž než v minulém cyklu.

Ve všech těchto předních ekonomikách to má tytéž důvody.

Vstup střední a východní Evropy, Číny a Indie na kolbiště světové ekonomiky přinesl trhům práce i zboží výrazné uvolnění, což stlačilo ceny. Z toho plyne, že domácí uvolňující faktory mají na míru inflace mnohem menší vliv.

Centrální banky získaly na důvěryhodnosti. Podnikatelé i spotřebitelé jsou si dnes mnohem jistější než před 20 lety, že ceny zůstanou nízké, takže v porovnání s předchozími dekádami tlačí mnohem pomaleji na růst mezd.

Za třetí, deregulace a vysoce soutěživé prostředí na finančních trzích zlevňují kapitál. Stouply investice do technologií umožňujících snižování pracovní síly, což přineslo zvýšení produktivity při nižších nákladech na jednotku práce.

Inflace tak zůstává pod kontrolou, zatímco ekonomický růst zrychluje.

JAK DLOUHO?

Centrální bankéři mají za úkol vyhodnotit, zda tyto faktory stačí na trvalou změnu chování inflace nebo zda jde pouze o přechodný jev.

Fed má podle analytiků nejpádnější důvody pro vyčkávací postoj, neboť v tomto cyklu utahování měnové politiky již zvedl úrokové sazby o 425 bazických bodů a ekonomika ve Spojených státech zpomaluje.

V únoru Fed ekonomy vskutku překvapil, když předpověděl, že inflace v příštím roce zpomalí na 1,75 až 2 procenta z rozpětí 2 až 2,25 procenta v roce letošním, ačkoli míra nezaměstnanosti bude nízká, kolem 4,5 až 4,75 procenta.

Vzhledem k tomu, že takto nízká nezaměstnanost po tak dlouhou dobu bývá obvykle vnímána jako inflační faktor, vynořila se fascinující otázka, zda se Fed domnívá, že se nyní přerušila spojitost mezi těsným domácím trhem práce a inflací.

Tato debata obzvlášť rezonuje v eurozóně.

Nezaměstnanost tu spadla na rekordní minimum 7,4 procenta a francouzští politici Evropskou centrální banku (ECB) upozorňují, aby se zabývala spíše růstem a neupínala se tolik na inflaci.

Bankovní rada ECB však prokazuje jen malé porozumění pro argumenty, podle nichž se svět změnil. Její členové stupňují varování, že utahování podmínek na pracovním trhu zvyšuje riziko mzdové a cenové spirály, a naznačují tak, že úrokové sazby, jež mají ve čtvrtek stoupnout na 3,75 procenta, musí jít ještě výš.

Michael Heise, hlavní ekonom Allianz Group/Dresdner Bank ve Frankfurtu, uvedl, že existují solidní důkazy pro to, že stará spojitost mezi inflací a nezaměstnaností je skutečně vratká.

"Myslím, že budeme překvapeni, kam až může nezaměstnanost klesnout, než se objeví inflace," řekl Heise.

ECB na rozdíl od Fedu v současném cyklu zvedla úrokové sazby pouze o 150 bazických bodů a nepůsobí v tak pružné ekonomice jako americká centrální banka. Proto si podle Heiseho a dalších ekonomů zřejmě nemůže dovolit přepych experimentu.

"Není dostatek jakýchkoli důkazů, že by na to ECB sázela," řekl Stephen King, globální šéf pro ekonomiku v londýnské HSBC.

((Přeložili: Jan Schmidt a Robert Müller; Editoval: Dušan Bučánek; prague.newsroom@reuters.com, Reuters Messaging: jan.schmidt.reuters.com@reuters.net, +420-2-2419-0477))

[FRANKFURT/Reuters/Finance.cz]