Řetězce mezi sebou víc než rok slaďovaly nákupní ceny a obchodní podmínky pro dodavatele. Vyměňovaly si informace o cenách a bonusech od dodavatelů, porovnávaly je a požadovaly pak shodné podmínky. Navíc chtěly po distributorech i kompenzace na vyrovnání vzniklých rozdílů. Součástí smluv s distributory byl i takzvaný alianční bonus, jenž měl zaručit stejný sortiment v obou sítích. Pokud dodavatel s těmito podmínkami nesouhlasil, hrozilo mu, že obchody odstoupí od smlouvy. Řetězce na tom podle ÚOHS chtěly vydělat, ovšem na úkor distributorů i zákazníků.
V té době měly řetězce dohromady asi 13procentní podíl na trhu. Meinl měl 90 prodejen, Billa kolem 70. Antimonopolní úřad vyměřil většímu z řetězců pokutu 23 milionů, menšímu 28 milionů korun. Pokutu úřad počítal podle finanční síly firem a aktivity v rámci kartelu. Firmy se později obrátily na soud. Ten kartelovou dohodu potvrdil, ale nařídil ÚOHS přezkoumat výši sankce. Soudcům se zdálo, že neodpovídá skutečné délce kartelu.