PRESSO: Vysokoškoláci jsou k ničemu!

Jaká je vlastně pověst nás, vysokoškoláků? Jaká je pověst škol, na kterých studujeme? A není to vlastně jedno? Titul jako titul, hlavně že nejdu do práce...

Řečí o zrychlující se době, informační explozi, době vychýlené z kloubů a podobně již bylo dost, těmi vás zatěžovat nebudu. Ale přesto, naše společnost se v některých oborech snaží dohnat skluz, který za posledních několik desítek let nabrala - třeba v počtu absolventů vysokých škol. Školy proto nabírají víc a víc studentů, stávají se továrnou na tituly. Je to tak, nebo je to další pověst? Každý ať si odpoví sám.

Jak je to s pověstí nás, kterých tak přibývá, tedy vysokoškoláků? Samozřejmě, co člověk, to názor, nejde paušalizovat. Přesto si myslím, že se některé názory opakují až příliš často.

Líná sebranka
Ano, studujeme, protože se nám nechce do práce, společnost nás živí a my na ní parazitujeme. Spousta oborů (filozofie, historie, sociologie, novinařina, etnografie...) je zbytečná a pro společnost nepotřebná. Není náhoda, že tento názor zastávají lidé, kteří na vysoké škole nikdy nebyli (ať už nechtěli, nebo chtěli, ale nemohli) a kteří se živí poctivou prací. Pozor ale, že jsme líná sebranka si mohou myslet i někteří profesoři! Za jejich časů bylo přece studium o mnoho náročnější, dnes je to selanka...

Příbuzný náhled k tomuto je méně příkrý v náhledech na nás a mohl by se jmenovat Roztržití nepraktičtí snílci.

Polobozi až bozi
Tak nás vnímají někteří naivnější středoškoláci, většinou ti, kteří se také chystají na vysokou školu. Představují si nás jako skupinu velmi inteligentních lidí, s širokým rozhledem a zájmem o dění kolem sebe. Bývají to pak hořká zklamání...

Budoucí elita národa
Není náhoda, že to si o sobě myslíme především my sami, pokud zrovna nejsme čerstvě zhrzení z předchozí skupiny. Staří, jež vládnou tomuto světu, to dělají špatně, až se všechno naučíme, my jim to ukážeme. Jsme draví, sebevědomí, svět bude náš!

Chtělo by to nějaké moudro na závěr, že? Jako že jsme každý jiný a škatulkování je nepřípustné. Že je v každé skupině určité procento géniů i idiotů, přičemž těch druhých je bohužel víc (volně cituji jednoho klasika). Že se nemá cenu ohlížet na pověsti, ale hledět si svého. Že jsme normální lidé, že máme svou pověst ve svých rukách...

Tak jo, pokusím se. Pověst ve svých rukách samozřejmě nemáme, tu nám, jako ostatně všemu, vytvářejí média (stačí pár příkladů čehokoli a pověst je na světě). Bylo by hezké, kdybychom byli elita národa, ale k tomu máme hodně daleko. Někteří z nás, ale mizivé číslo, budou jednou elitou ve svých oborech. To není málo, ale co víc můžeme nabídnout? Děti moc plodit nebudeme, "veřejné dění" nám je putna, chceme si užívat víc než ostatní a... že by to byly další předsudky? Kdo ví...


Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.