Česká pojišťovna loni registrovala platby od 4618 zaměstnavatelů, kteří přispívají svým lidem na životní pojištění. Proti předcházejícímu roku jejich počet narostl o 1100 a od roku 2002 se zdvojnásobil. Proti roku 2005 vzrostl také počet zaměstnaneckých smluv o více než 10.000 na 73.000 smluv, a také průměrná výše příspěvku, která se pohybuje kolem 5200 korun ročně.
Počet firem, které svým zaměstnancům přispívají na životní pojištění, rok od roku stoupá, souhlasila mluvčí Allianz Pavla Paseková. Pojišťovna má podle ní mezi svými klienty téměř 900 takových zaměstnavatelů, kteří každý rok svým pracovníkům přispějí celkovou částkou téměř 14 milionů Kč.
"Velký boom firem, které hromadně přispívaly svým zaměstnancům, již je za námi. Stále ale existuje mnoho firem, které svým zaměstnancům nepřispívají," míní mluvčí Kooperativy Marek Vích. Přesto Kooperativa sleduje vzrůstající tendenci a i do budoucna počítá s tím, že si tento rostoucí trend zachová.
Příspěvek se podle Vícha pohybuje ve stále stejné výši a průměrné pojistné se zvýšilo jen nepatrně. Je to dáno legislativou, která největší výhody stanovila pro roční pojistné 8000 Kč, čili 666 Kč měsíčně, dodal.
U ING pojišťovny se počet firem přispívajících na životní pojistky zvýšil na 14.463 ze 14.114 loni a 12.500 předloni. Počet smluv roste meziročně zhruba o dva tisíce na nynějších 145.000. Průměrné roční pojistné na smlouvu činí 12.900, zatímco loni představovalo podle mluvčí pojišťovny Alexandry Gjurič 12.830 korun.
"Firmy si více uvědomují ekonomické výhody tohoto typu zaměstnaneckých motivací, ale není jim lhostejná ani stránka personální. Životním pojištěním lze totiž motivovat klíčové i řadové zaměstnance a ještě ušetřit na daních. Takto účelně spojit obojí nedokáže žádný jiný zaměstnanecký benefit," uvedl ředitel odboru korporátních klientů ČP Jiří Král.
Z analýz ČP je zřejmé, že nejvíce přispívají svým klientům menší firmy, které mají zhruba do 20 až 30 zaměstnanců. S jejich zvyšujícím se počtem pak příspěvky úměrně klesají. Pokud jde o zaměření firem, v poslední době se ukazuje, že k rozhodnutí takto odměňovat a stabilizovat své zaměstnance dospívají i firmy menší a nejrůznějšího zaměření. Přispívat tak prý začínají i nemocnice, univerzity či jiná školská zařízení, nebo státní správa, které dosud stály v ústraní zájmu o tyto výhody.