Zcela nečekaně pro španělskou vládu oznámil v těchto dnech španělský statistický úřad (INE), že dosáhla v prosinci téměř tříletého rekordu 2,9 procenta. Celková úroveň za rok 1999 tak dosáhla 2,3 procenta, ačkoliv před měsícem byl tento údaj revidován směrem nahoru. Ve srovnání s rokem 1998, kdy průměr nepřekročil 1,8 procenta, je to jistě nepříjemné zjištění. Existence inflačních tlaků se totiž může negativně o
drazit na předvolební kampani vládních stran před všeobecnými volbami v polovině března, neboť konzervativní ministerský předseda José Maria Aznar sliboval zdravý a dynamický hospodářský růst. Nejvýrazněji se přitom zvýšily ceny energie a potravin, mimo jiné ryb a rybích výrobků.Někteří experti v reakci na oznámení INE vyjádřili obavy, aby křivka neovlivnila konkurenceschopnost především průmyslové produkce a současně požadavky odborářů na navýšení mezd. Dosud se odborové centrály držely se svými nároky zpátky s ohledem na nezaměstnanost, která před rokem přesahovala 18procentní míru a nyní je na úrovni asi 15 procent.
Zmíněné údaje přišly po zveřejnění neočekávaně vysoké francouzské inflace. Zesílily tak obavy, že zrychlení růstu spotřebitelských cen v rámci eurozóny povede k vyšším úrokovým sazbám. Španělská inflace, která je jedou z nejvyšších v rámci eurozóny, je daní za dynamický ekonomický růst během uplynulého roku, který dosáhl hranice tří procent. Země ovšem ukončila rok s více než dvojnás
obnou mírou proti třicetiletému minimu v roce 1998, které činilo 1,4 procenta.Relativně pozitivnější zprávou než míra jsou poslední údaje centrální španělské banky, podle níž obchodní bilance v říjnu vykázala deficit 2452,1 miliónu eur ve srovnání se schodkem 3196,9 miliónu eur v září a proti deficitu 1198,2 miliónu eur v říjnu 1998.
Zdroj: HN z 19. 1. 2000