Nepřítel jménem tepelný most

Zatímco u nás ještě stále vládne poněkud laxní přístup k energetické bilanci standardní bytové zástavby a stavebník se spíše než na budoucí provozní náklady nového domu orientuje na jeho pořizovací náklady, v sousedním Rakousku se zákonodárný sbor rozhodl jít jinou cestou: striktně nařídil stavět pouze takové domy, které budou splňovat veškeré nízkoenergetické požadavky.
Problematika volby stavebního systému souvisí s požadavky na hodnotu součinitele prostupu tepla U vlastně jen okrajově: spíše než na konkrétních prvcích záleží na následné izolaci, do níž je třeba stavbu zabalit jako do teplého kabátu. Ať už se použijí tradiční masivní konstrukce nebo lehké systémy, například dřevěné rámové konstrukce, lze pomocí dobře dimenzované izolace zajistit velmi nízkou hodnotu U. Z tohoto hlediska je nepodstatné, zda se jedná o masivní stavbu nebo stavbu lehkou, podstatný rozdíl je ale v dosažených akumulačních schopnostech domu. Ta se odvíjí od hmotnosti použitého materiálu: chceme-li pasivně využívat solární energii a zároveň stavět z lehké konstrukce, která má minimální schopnost akumulace, je třeba kombinovat lehký obvodový plášť s hmotnými vnitřními konstrukcemi, tedy například železobetonovým stropem a zděnými vnitřními stěnami.
Většina výrobků vhodných pro vyzdívání obvodových plášťů, ať už se jedná o cihelné bloky nebo pórobetonové prvky, je součástí kompletního stavebního systému, který kromě základních zdicích prvků obsahuje i speciální tvarovky, malty a omítky. Porušení tohoto systému použitím prvku z jiného systému, tak jako se to běžně děje na stavbách, je nejlepším předpokladem pro vznik největšího nepřítele energeticky úsporného domu – tepelného mostu. Vzniká na takovém místě, kudy uniká mnohem více tepelné energie než okolní konstrukcí. V zimě na takovém místě dochází k větší tepelné ztrátě, mnohem větším problémem je ovšem nižší teplota na vnitřním povrchu tepelného mostu. Pokud tato teplota klesne pod požadovanou hodnotu, dochází zde k povrchové kondenzaci vodních par a k růstu plísní. Výrobci stavebních systémů většinou nabízejí i konstrukční detaily pro eliminaci tepelných mostů, například pro osazení oken nebo montáž balkonové desky. Kritickými místy jsou styky nosných a obvodových stěn, stěny a okna, obvodové stěny a základu a podobně. Nepoučený stavebník a neprofesionální stavební firma k těmto systémovým tepelným mostům, s nimiž se předem počítá a jejichž  vliv se započítává do energetické bilance domu, přispívají ještě svým furiantským používáním stavebních materiálů: velmi častým hříchem je v tomto smyslu kombinace cihelných tepelně izolačních tvárnic s plnými cihlami, respektive pórobetonovými bloky používanými pro dozdívky. Stejně nesmyslné je například použití izolačních tvárnic Porotherm a běžné malty; v nejbližším satelitu se můžete přesvědčit, že jen málokterý dům se vyzdívá na tenkou vrstvu speciální tepelně izolační malty. Daleko častěji objevíte typické fortelné „buchty“ a dozdívky problematických míst z plných cihel. Když se pak na některých místech v interiéru objeví kondenzovaná vlhkost či dokonce plíseň, náprava bývá velmi komplikovaná, ne-li nemožná.
Řešení? Kvalitní architektura, profesionální projekt a spolupráce s odborníky. Jen takový postup může vést k systémovému přístupu ke stavebnímu procesu i v jeho realizační fázi a dosažení takových vlastností objektu, které výpočet energetické bilance skutečně předpokládal.