Síkora: Pojistný trh má velký potenciál

Zhruba před rokem jste se stal výkonným ředitelem České asociace pojišťoven. Jak hodnotíte těchto 12 měsíců v této funkci?
Pro mně osobně je rok mého působení v asociaci obrovskou školou zkušeností. Předchozí dovednosti, které jsem nasbíral v podnikatelské sféře během mého patnáctiletého působení v oblasti zprostředkování finančních produktů a v roli prezidenta Asociace finančních poradců a zprostředkovatelů, mě sice naučily úkoly řešit komplexně, samostatně a i v kontextu kompromisů, avšak chyběly mi zkušenosti z „makro“ sféry spolupráce mezi trhem, státní správou a mezinárodními institucemi. Denně sbírám velmi zajímavé poznatky při vytváření slaďování zájmů jak členů asociace, tak trhu i státních orgánů. Samozřejmě velkou výzvou bylo pro mne zlepšení komunikačních a systémových procesů uvnitř ČAP a zmodernizování její činnosti. Do jaké míry se však za rok mého působení asociace změnila, musejí posoudit jiní.

Co se za tuto dobu v oblasti pojištění povedlo, resp. změnilo k lepšímu, a z čeho naopak nejste příliš nadšený?
Určitě mám pocit, že si začínáme stále více uvědomovat potřebu srozumitelné komunikace vůči spotřebiteli. Bohužel, často je především životní pojištění vnímáno jako jen spořící produkt a také v tomto smyslu chybně porovnáváno s jinými finančními produkty. Zintenzivňujeme naše aktivity v oblasti populárního vysvětlování principů každého druhu pojištění a především zdůrazňujeme podstatu pojistných produktů jako ochrany proti riziku. Cílem je, aby spotřebitel rozuměl podstatě a výhodám kupovaného produktu a rozhodoval se na základě zřejmých informací. Věříme, že tím napomůžeme dynamizaci prodeje životního pojištění a větší spokojenosti klientů pojišťoven. Nadšený právě nejsem, v kontextu výše uvedeného, z některých snah definovat povinnosti informační politiky, týkající se zveřejňování nákladů pojišťoven a výše odměn pro zprostředkovatele. Tudy cesta ke kvalitě, spokojenosti klientů a růstu trhu nevede.

Ale pojďme k samotné asociaci a oblasti pojištění. ČAP má v současnosti 27 členů. Uvažujete o jejím dalším rozšiřování? A jaké podmínky musí pojišťovna vůbec splnit, aby se mohla stát právoplatným členem?
Česká asociace pojišťoven je otevřené sdružení komerčních pojišťoven podnikajících na území ČR v souladu se zákonem o pojišťovnictví, z čehož vyplývá i náš zájem asociovat všechny subjekty pojistného trhu. Dnešní objem předepsaného pojistného členů činí více než 99 % objemu trhu, avšak proč nezastupovat 100 %? Myslím, že z členství v ČAP mohou profitovat všichni konkurenti na trhu. V letošním roce jsme přijali dvě nové významné pojišťovací instituce - AEGON pojišťovnu a Pojišťovnu VZP a zvýšili jsme tím počet řádných členů na zmíněných 27.

Podmínkou členství v ČAP je mimo jiné závazek pojišťovny, že bude dodržovat Stanovy ČAP a obecné zásady činnosti asociace, Kodex etiky v pojišťovnictví, dále musí předložit výpis z obchodního rejstříku, auditované bilance a výsledovky, informaci o složení akcionářů a managementu atd. O členství na základě předložených dokumentů ve finále rozhoduje shromáždění členů. Myslím, že procedura není nijak náročná, ale z důvodu důvěryhodnosti asociace nutná.

Pojistný trh v posledních letech stagnuje, když tempo růstu má klesající tendenci. Co je příčinou stále nižších přírůstků a očekáváte další zpomalení trhu? A jak se dá tento trend zastavit?
Jak správně uvádíte, růst má klesající tendenci, je třeba však zdůraznit, že tento trend zaznamenáváme především u neživotního pojištění. Celkové předepsané pojistné však mírně roste, proto bych přímo o stagnaci nemluvil. Životní pojištění si zachovává stále svůj trend založený na pojištění s běžným placením. U neživotního pojištění může hrát roli snižování pojistného způsobené konkurenčními tlaky, a to zejména v pojištění vozidel – odpovědnost z provozu vozidla a havarijní pojištění, jež se na neživotním pojištění podílejí polovinou. Určitým způsobem se může projevovat i působení zahraničních pojišťoven v rámci svobody poskytování služeb, a to u podnikatelských pojištění. Další vývoj je dnes obtížné předvídat. Záležet bude na hospodářském vývoji, zejména s vlivem na pojištění podnikatelská, a politické podpoře reforem v oblasti důchodů a soukromého zdravotního pojištění. Nezanedbatelná je i daňová podpora životního pojištění, která však podle současných legislativních návrhů nemá pozitivní posun.

Zmínil jste daňovou podporu jako jednu z výhod životního pojištění. Na rozdíl od penzijního připojištění však u něj nemá klient možnost získat státní příspěvek. Smířila se asociace s touto skutečností nebo proti tomuto „znevýhodnění“ bojujete?
Slovo „bojuje“ bych přímo nepoužil, ale důrazně upozorňuje. V oblasti daňových odpočtů bude sice podle nově navržené legislativy u zaměstnavatelů pohlíženo na důchodové produkty pojišťoven a penzijních fondů stejně, ale proč má penzijní připojištění ještě navíc komerční výhodu přímé „dotace“? Spravedlivé by podle nás bylo, aby spotřebitel měl volbu, na který produkt příspěvek uplatní. Stát nechť stanoví pouze limity.

Na našem pojistném trhu v současnosti figuruje zhruba pět desítek pojišťoven, ať už s pobočkou či se sídlem v ČR. Přesto stále v počtu uzavřených pojistek pokulháváme za vyspělými státy. Co je důvodem?
Počet uzavřených smluv je vypovídajícím ukazatelem jen do určité míry, záleží na praxi jednotlivých pojišťoven, jako například nabídka tzv. balíčků. Určitá srovnatelnost je možná v životním pojištění, kde v principu přichází spíše v úvahu jedna pojistná smlouva na jednu pojištěnou osobu. Počtem smluv podle předběžných údajů za rok 2006 jsme zhruba na úrovni Evropské unie. Vhodnější je proto porovnání na základě pojistného. Tam je samozřejmě výsledek méně příznivý. Hodnota průměrného pojistného na obyvatele v životním pojištění je v EU v průměru na sedminásobku průměru ČR, u neživotního na trojnásobku. I v porovnání s koeficientem průměrné mzdy průměru EU nedosahuje. Důvod vidím, jak jsem již uvedl, v potřebných reformách, větší informovanosti veřejnosti, ale také v historii. Vyspělé státy a jejich obyvatelé jsou desítky let zvyklí, že si svoje rizika, a to nejen majetková, musí dostatečně zabezpečit sami. Tato potřeba je u nás vzhledem k historii stále velmi nízká.

V posledních letech se na tuzemském pojistném trhu objevilo několik předních světových pojišťoven. Je konkurence v Čechách již dostatečná, nebo se zde ještě najde prostor pro vstup dalších významných hráčů?
Právě porovnávání na základě pojistného, ať již na jednoho obyvatele nebo podle podílu na hrubém domácím produktu, ukazuje zřetelný rozdíl proti situaci v Evropě, a to i s přihlédnutím ke specifikům některých zemí, jako je například Lucembursko, které vykazuje nadprůměrné výkony v životním pojištění uzavíraném ve velké míře v rámci svobody poskytování služeb. Jestliže podíl pojistného na hrubém domácím produktu se v zemích EU pohybuje na úrovni 8 %, u nás jsou to, i při tendenci mírného růstu, stále necelá 4 %. Tohle číslo, myslím, jasně na otázku odpovídá.

Poslední dobou jsme, zvláště v evropském měřítku, svědky fúzování velkých finančních skupin, a to i v oblasti pojištění. Prospívají podle vás tyto kroky pojistnému trhu nebo jej do jisté míry monopolizují?
V Evropě existuje asi 5000 pojišťoven. Je logické, že konkurence je silná zejména na národních pojistných trzích. Přeshraniční obchod nehraje z mnoha důvodů zatím významnější úlohu jak v životním, tak v neživotním pojištění. Tlak na snížení nákladů vede k hledání řešení, ať už formou fúzí, společných podniků, partnerských spojení, nebo vytváření finančních skupin apod. Nehovořil bych pouze o fúzích.
Pro klienta z těchto trendů vyplývají jasné benefity: nalezne finanční služby pod jednou střechou, dostává se mu komplexní poradenství, formou internetu a dalších elektronických prostředků pružněji komunikuje s pojišťovnou a v neposlední řadě bude moci profitovat z tzv. „úspor z rozsahu“ (náklady pojišťoven). Na zmíněné trendy reaguje i regulace pojistného trhu. Zaměřuje se na zvýšení bezpečnosti vložených prostředků klientů, a to i s důrazem na finanční skupiny, a přitom vytváří podmínky pro optimalizaci kapitálových požadavků, která může přinést prospěch i klientům snížením pojistného či zvýšením zhodnocení.

Zatímco ve vyspělých evropských státech je podíl životního a neživotního pojištění zhruba 60:40 ve prospěch životního, u nás je situace opačná. V čem vidíte příčinu této diametrální odlišnosti a doženeme někdy v tomto směru Evropu?
Příčin je celá řada. Stále hraje roli rozdílnost ekonomických systémů před zavedením tržního hospodářství v ČR. Životní pojištění je běh na dlouhou trať a spoléhání se na stát bylo hluboce zakořeněno. Poměrně pozdě – až od roku 2001 – byly v ČR zavedeny daňové motivace. Působil a působí i faktor, že životní pojištění je posuzováno pouze jako investice, nikoli současně jako pojištění proti riziku. V poslední době se životní pojištění dostalo do konkurence s jinými finančními produkty, rostou např. hypotéky apod. Podíváme-li se na to opačně, pak je potenciál životního pojištění ve srovnání se západní Evropou značný.

Přesto existuje oblast, ve které za západní Evropou nijak zvlášť nezaostáváme a vyrovnáme se vyspělým zemím. Tou je oblast pojistných podvodů. Jen za poslední rok vzrostl jejich počet o téměř 40 procent. Stojí za těmito čísly přírodní kalamity nebo je jiný důvod?
Nárůst pojistných podvodů v období přírodních kalamit je dán zvýšeným počtem pojistných událostí v krátkém časovém období a nutností tyto události urychleně likvidovat. Se zvýšeným počtem pokusů podvodného jednání v těchto obdobích je samozřejmě spojena i vyšší pozornost likvidátorů a disponentů škod zaměřená na určité indikátory pojistných podvodů s cílem tato jednání odhalit, neboť fakt, že podvodníci využívají těchto situací, je všeobecně známý. Zvýšení počtu odhalených pojistných podvodů vidím v těsnější spolupráci mezi pojišťovnami, která se týká nejen ad hoc spolupráce, ale i vzájemného informování o nových způsobech páchání tohoto trestného činu a vyvíjení preventivních opatření.

Statistiku, týkající se počtu odhalených pojistných podvodů a hodnot, které se tímto způsobem podařilo uchránit, je třeba správně interpretovat. Údaj 40 % se netýká počtu spáchaných skutků, ale odhalených skutků. Dá se tedy říci, že pojišťovny byly o 40 % úspěšnější v boji s touto trestnou činností. Tento pohled je ale poněkud zjednodušující, jelikož tuto statistiku je třeba vykládat komplexně, tedy porovnávat počet zjištěných skutků s celkovou výší uchráněných hodnot. Na základě tohoto porovnání by se dalo říci, že objem uchráněných hodnot se oproti minulému roku podstatně nezměnil, nicméně úspěšnost pracovníků pojišťoven při indikaci pojistných podvodů vzrostla. Je třeba si však uvědomit, že pojistný podvod je trestný čin s obrovskou mírou latence, a podle toho k těmto statistikám přistupovat.

Jak se vám daří bojovat s tímto nešvarem? Dá se vůbec, když ne zcela vymýtit, tak alespoň eliminovat?
Pojistný podvod je druh jednání, které se asi nikdy nepodaří úplně vymýtit, stejně jako ostatní kriminalitu. Jeho specifikem je však to, že se jej nedopouštějí jen „kriminálníci“, ale i tzv. „spořádaní“ občané, kteří si buď plně neuvědomují možné trestněprávní následky svého jednání, nebo toto své jednání bagatelizují. Někteří lidé si stále ještě neuvědomují, že i když při spáchání podvodného jednání zdánlivě neexistuje viditelná oběť, obětí jsme nakonec my všichni – poctiví plátci pojištění. Také “díky“ tomu mizí jasná hranice mezi zločincem a slušným občanem, klesá vnímavost občanů a dochází k prorůstání zločinu se společností. Domnívám se, že většina lidí, kteří se dopustili například nadhodnocení škody nebo jiného podvodného jednání, ani neví, že toto jednání trestní zákon kvalifikuje jako trestný čin, za který je možné uložit trest odnětí svobody ve výši až 12 let. Například v loňském roce byl soudem uložen nejvyšší trest za tento trestný čin od roku 2000, a to 10 let odnětí svobody!

Možnost eliminace tohoto problému vidím tedy za prvé ve vzdělávání a zvyšování informovanosti lidí a vysvětlování principů pojištění a pojišťovnictví, a za druhé v postihování osob, které se podvodného jednání dopustily. Tento postih nemusí znamenat jen trestní stíhání, ale i důsledné vymáhání neoprávněně získaného pojistného plnění občanskoprávní cestou, zvýšenou ostražitost vůči těmto osobám a vhodnou medializaci nejkřiklavějších případů. Pomocí všech těchto prostředků by mělo dojít k tomu, že větší část společnosti správně pochopí principy pojišťovnictví a dojde ke snížení společenské tolerance vůči pojistným podvodům.

Určitým řešením by mohlo být vytvoření společné centrální databáze, ve které by pojišťovny zjistily informaci o klientovi, jeho smlouvách či poskytnutém pojistném plnění. Je tento krok reálný, nebo díky administrativní a technické náročnosti je předem odsouzen k neúspěchu?
Vytvoření společné databáze, která by pojišťovnám pomáhala při odhalování pojistných podvodů, je úkol, který má více dimenzí. Je třeba vytvořit takový projekt, který bude nejen administrativně a technicky zvládnutelný, ale i v souladu s platným právem a na kterém budou pojišťovny ochotny participovat. Je třeba si uvědomit, že v takovém systému by se nacházela velmi citlivá data o pojištěných osobách, která by v případě jejich získání konkurencí nebo třetí osobou mohla být obchodně i jinak zneužitelná. Proto je nutné správně definovat objem a obsah těchto dat a zajistit jejich maximální ochranu. Ze zahraničních zkušeností však víme, že investice do takového systému se pojišťovnám i jejich klientům vyplatí. Sekce pojistného podvodu, která v rámci ČAP působí, se v současné době definováním takového projektu intenzivně zabývá.

Poslední otázka – jak vidíte budoucnost českého pojistného trhu?
Český pojistný trh má za sebou od roku 1991 úspěšnou cestu. Jeho kapacita a potenciál poroste. Motorem rozvoje by mělo být především životní pojištění, resp. pojištění osob. Záleží ale na tom, jak se rozvine partnerství veřejného a soukromého sektoru. České pojišťovnictví může nabídnout své služby, produkty a kvalitu v rámci důchodové reformy i reformy financování zdravotnictví. Věřím, že přednosti soukromého pojišťovnictví budou využity, stejně jako tomu bylo například v sousedních zemích Německu a Rakousku. Možnosti rozvoje jsou pochopitelně i u každého z osmnácti pojistných odvětví neživotního pojištění.

Děkuji za rozhovor
Lukáš Buřík, Finance.cz

Tomáš Síkora absolvoval VŠE v Praze obor mezinárodní vztahy, bankovnictví- pojišťovnictví. Nejprve byl zprostředkovatelem finančních produktů, poté jako výkonný ředitel a jednatel několika společností působících v oblasti financí. V roce 2005 působil ve společnosti Nomita jako poradce v oblasti distribuce finančních produktů. Mimoto působil v několika finančních asociacích jako člen předsednictva a dozorčí rady. V polovině loňského roku se stal výkonným ředitelem České asociace pojišťoven.