ILO: Ve světě je přes 600 milionů lidí, kteří pracují přesčas

Nezáleží příliš na tom, v jaké zemi se zaměstnanec nachází. S problémy tohoto druhu se potýkají všechny země, i když nejvíce takových případů je v málo rozvinutých zemích. Údaje, které ILO shromáždila, se vztahují převážně k rokům 2004 a 2005.

V Peru pracuje přesčas 50,9 procenta zaměstnanců, hned druhá je ale Jižní Korea, kde v práci zůstává přesčas 49,5 procenta lidí. Na třetím místě je s mírným odstupem Thajsko, kde tento údaj činí 46,7 procenta. Srovnání ale nemá ideální vypovídací schopnost, protože data za některé země jsou starší a někde je i odlišná délka běžného pracovního týdne.

"Celkové výsledky studie jsou bezpochyby znepokojující," řekl spoluautor studie Jon C. Messenger. Kratší pracovní doba přitom prospívá zdraví zaměstnanců i jejich rodinnému životu, snižuje výskyt pracovních úrazů, ale vede i k růstu produktivity práce a odbourává nerovnoprávnost mezi pohlavím zaměstnanců.

Ve zpracovatelských firmách se pracuje od 35 do 45 hodin, velmi ale záleží na zemi, kde se zaměstnanec nachází. V rozvojových zemích je pracovní doba obvykle delší a třeba v Kostarice měl pracovní týden pro zaměstnance výrobních provozů v průměru 50 hodin. V tureckých továrnách se pracovalo 52,2 hodiny týdně, údaje jsou ale za rok 2003.

Srovnání ukazuje také Indonésii, kde přesčas pracovalo 51,2 procenta zaměstnanců. Za práci přesčas se tam však považuje každá práce nad 45 hodin týdně. U Thajska, které skončilo třetí, má ILO údaje za rok 2000, takže se nedá říci, zda tam stejné podmínky přetrvávají i dnes. Trendem je podle ILO zkracování pracovního týdne, což ale vždy neplatí o rozvojových zemích.

Z podobných důvodů je třeba jinak hodnotit situaci ve vyspělých zemích. V těch je pracovní týden v řadě případů kratší než 48 hodin. Z tohoto pohledu vychází nejhůře Británie, kde přesčas pracovalo 25,7 procenta zaměstnanců, dále Izrael (25,5), Austrálie (20,4), Švýcarsko (19,2), anebo Spojené státy (18,1).

Vysoké přesčasy se týkají i lidí v průmyslových zemích, tam je to ale hlavně problém těch, kteří zaměstnávají sami sebe, tedy drobných živnostníků. Nápadné rozdíly jsou v nejvyspělejších zemích, kde se pracuje buď příliš mnoho, nebo příliš málo. Nejméně pracují drobné živnostnice v rozvojových zemích, a to méně než 35 hodin týdně. Muži obecně pracují déle, zjistila studie.