OECD: Snižování daní pomohlo vládám ke zvýšeným daňovým výnosům

Zjištění zprávy "Making the Most of Globalization" (Jak co nejvíce využít globalizace) vládám naznačuje, že se nijak nemusejí bát razantního snižování daní. Omezovat daňovou zátěž se nyní v první fázi reformy veřejných financí chystá i česká vláda.

Nejzřetelněji je souvislost mezi snižováním daní a zvýšenými příjmy státních rozpočtů vidět na firemních daních. Ve 30 zemích OECD se průměrná sazba daně ze zisku právnických osob snížila k loňskému roku na 29 procent ze 36 procent v roce 1996. Podíl výnosů této daně na HDP však vzrostl na 3,4 procenta v roce 2005, o více než čtvrtinu ze 2,7 procenta v roce 1995. Například v Německu, kde sazba firemní daně klesla z 57 na 39 procent, se tento podíl zvýšil o plných 80 procent na 1,8 procenta.

Vedle samotného snížení daní je pro vládní příjmy podle OECD důležité, aby vlády zároveň rozšiřovaly daňovou základnu; to především znamená rušení všemožných daňových výjimek, které poplatníky nutí doplácet na privilegované skupiny. Rušením výjimek a snižování sazeb státy přitahují investice, podněcují ekonomický růst a zlepšují daňovou disciplínu.

V ČR se sazba firemní daně snížila za posledních deset let ze 39 procent na 24 procent. Podíl výnosů daně z příjmů právnických osob na HDP se mírně zvýšil na zhruba 4,6 procenta HDP, toto zlepšení však bylo výrazně menší než u většiny ostatních zemí OECD. Česká republika nadále udržuje nepřehlednou sérii výjimek a osvobození od daní a původní ambiciózní plány současné vlády na rušení výjimek byly zatím okleštěny. Komplexně chce ministr financí Miroslav Kalousek řešit problematiku daňově odečitatelných položek a slev zákonem, který by měl vstoupit v platnost nejpozději v roce 2010, tedy v takzvané druhé etapě reformy veřejných financí.

Hlavní změnou ve vládním návrhu daňových zákonů je zavedení jednotné daně z příjmů ve výši 15 procent, která by se však počítala z takzvané superhrubé mzdy zahrnující i sociální a zdravotní pojištění. Vláda také plánuje, že firmy budou do roku 2010 platit z příjmů devatenáctiprocentní daň místo nynějších 24 procent.

Podle komentáře listu Wall Street Journal zpráva OECD ukazuje, že takzvaná Lafferova křivka, podle níž může snížení daní zvýšit výnosy vlády, skutečně funguje. "Existuje prostor pro další snižování," napsal list.

Ekonom Arthur Laffer v 70. letech podle legendy přispěl v USA k pozdějšímu snížení daní za prezidenta Ronalda Reagana tím, že na jedné politické schůzce na ubrousek nakreslil křivku ukazující, že vládní příjmy po dosažení určité úrovně daňové sazby klesají, tedy že s poklesem daně rostou. Ekonomové, média a politici z řad levice se Lafferovi vesměs vysmívali, zkušenosti ze všech období snižování daní v USA od Calvina Coolidge ve 20. letech přes J.F. Kennedyho až po dnešního George Bushe však podle listu Investor's Business Daily ukazují na správnost této myšlenky.

Podle OECD v rámci globalizace působí na zesilování daňové konkurence zejména zvýšená mobilita kapitálu a vysoce kvalifikovaných pracovních sil. Sazba firemních daní je sice jen jedním z řady faktorů ovlivňujících firmy k usídlení se v dané zemi, podle nedávných studií citovaných zprávou OECD má ale výrazný vliv.

Podnětem pro přilákání vysoce kvalifikovaných lidí jsou zase podle řady studií nižší příjmy daní z fyzických osob, zejména nejvyšší sazby této daně. Horní sazba daně z příjmu v průměru OECD klesla za deset let do roku 2005 ze 45 na 37 procent; v České republice to bylo ze 43 na 32 procent.

Globalizace rovněž podle OECD povzbuzuje vlády ke snahám o zvýšení efektivnosti daňového systému. V praxi to znamená přesun daňové zátěže od zdanění kapitálu a práce ke zdanění majetku a spotřeby, kde daňové příjmy tolik nekolísají. OECD přitom připouští, že tento přesun může snížit schopnost daňového systému přispívat k cílům přerozdělování příjmů od bohatších k chudším.

OECD však u distribuce příjmů a nerovnosti nevidí od poloviny 90. let žádný významný trend. Počet zemí OECD, kde příjmová nerovnost vzrostla, a těch, kde klesla, je zhruba stejný. V globálním měřítku mezitím zrychlený hospodářský růst příjmovou nerovnost významně snížil, protože vytáhl z chudoby stovky milionů lidí.