O výši stravného rozhoduje zaměstnavatel

Nový zákoník práce, který vstoupil v platnost od začátku letošního roku, pojímá nově také náhradu výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce. Nejčastějšími výdaji zaměstnavatele, které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci  při pracovní cestě jsou  cestovní náhrady, jako je náhrada jízdní výdajů, výdajů za ubytování, dalších nutných vedlejších výdajů a v neposlední řadě také náhrada zvýšených stravovacích výdajů, tzv. stravné.

Nový zákoník práce nově rozlišuje při poskytování cestovních náhrad, zda je či není zaměstnavatel, poskytující cestovní náhradu, „státní institucí“ (přesná definice zaměstnavatele je uvedena v zákoníku práce). Zákoník práce pro oba typy organizací stanovuje různé podmínky, co se týče výplaty stravného.  I když i nadále zůstávají stanoveny pro obě skupiny stejná časová pásma trvání pracovní cesty 5-12 hodin,12-18 hodin a nad 18 hodin, sazby stravného se liší.

Stravné v podnikatelské sféře

V případě, že zaměstnanec koná pracovní cestu pro zaměstnavatele, poskytne mu zaměstnavatel za každý kalendářní den pracovní cesty stravné nejméně ve výši

• 58 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin
• 88 Kč, trvá-li pracovní cesta  déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin
• 138 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Zákoník práce tedy stanovuje pro stravné pouze minimální výši. Zaměstnavatel, tak může vlastním předpisem stanovit na pracovní cestu vyšší stravné. Maximální limit zde není stanoven. Ovšem pozor, pokud zaměstnavatel před vysláním zaměstnance na pracovní cestu neurčí vyšší stravné, náleží zaměstnanci stravné výše uvedené.

Obdobně postupuje zaměstnavatel i při krácení  stravného v případě, že je zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá. Zaměstnavatel může stravné krátit až o

• 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin
• 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta  déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin
• 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

I v případě krácení stravného je třeba, aby zaměstnavatel výši krácení zaměstnanci před pracovní cestou oznámil, stanovil vnitřním předpisem. V opačném případě nemůže zaměstnanci stravné krátit.

Je třeba ještě říci, že pokud pracovní cesta spadá do dvou kalendářních dnů, upustí se od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty, je-li to pro zaměstnance výhodnější.

Stravné ve „státní instituci“

Poněkud jiná situace je u zaměstnanců, kde stravné poskytuje „státní instituce“. Na rozdíl od podnikatelské sféry je těmto zaměstnancům poskytováno stravné, které zákon definuje jako rozmezí možných částek. Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci za každý kalendářní den  pracovní cesty stravné ve výši

• 58 Kč až 69 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin
• 88 Kč až 106 Kč, trvá-li pracovní cesta  déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin
• 138 Kč až 165 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Zaměstnavatel i zde musí před  cestou stanovit výši stravného, tentokrát ovšem musí volit stravné v předepsaném rozpětí. Obdobně může stanovit i způsob krácení.

Pokud zaměstnavatel výši stravného a krácení nestanoví, náleží zaměstnanci stravné ve výši dolní sazby rozpětí stravného.

Výše stravného, kterou zaměstnanec při pracovní cestě obdrží záleží tedy na tom, kdo je jeho zaměstnavatel. Zatímco zaměstnavatel podnikatelské sféry si může předpisem stanovit v podstatě jakékoli stravné, dodrží-li minimální hranici danou zákonem, zaměstnavatel coby „státní instituce“ musí volit stravné pouze v zákonem stanoveném rozpětí.