Uplynulý týden očima redakce

Prodej letiště pomůže silnicím

Stále více lidí ať již služebně nebo třeba na dovolenou cestuje letecky. V České republice je sice několik mezinárodních letišť, ovšem jejich význam ve srovnání s letištěm v Praze Ruzyni je zanedbatelný. A hovoří o tom také statistiky, vždyť loni Ruzyní prošlo rekordních 11,5 milionu cestujících a do Ruzyně nyní létá 51 aerolinií, které zajišťují spojení do 120 měst po celém světě.

Společnosti Letiště Praha prochází v současné době výraznými změnami. Nejenže v jeho čele je od června nový generální ředitel, ale ze státního podniku se stane akciová společnost, která má být následně na základě rozhodnutí vlády z podzimu loňského roku odstátněna. V minulém týdnu se navíc začalo mluvit o možnosti prodeje letiště. Již tedy není upřednostňován plánovaný dlouhodobý pronájem, ale nyní se začíná spekulovat o prodeji. A když prodat, tak doslova vše, tzn. že stát si již nechce ponechat v nově vzniklé akciové společnosti sebemenší podíl. Ale ještě dříve než se letiště prodá, chce stát případnému kupujícímu poněkud ulehčit jeho práci, neboť bude-li se letiště prodávat, tak až po té, co získá pozemky pro novou vzletovou a přistávací dráhu. Doufejme jen, že o tuto třešinku na dortu bude cena letiště patřičně vyšší.

Letiště Praha je jedním z mála strategických podniků, který stát zatím ještě nestihl zprivatizovat. Z případné transakce by podle odhadů mohl stát získat až 60 miliard korun, z nichž část by měla být použita do dopravní infrastruktury. Stát tedy přijde o letiště a my možná budeme mít o pár nových či opravených kilometrů silnic více. Ale na jak dlouho? Zbývá státu ještě dost majetku na to, aby si mohl přilepšovat a plnit státní kasu? Je pravda, že v záloze je ještě Česká pošta, na řadu by pak v budoucnu mohl přijít Karlštejn nebo Hradčany i se svatovítskou katedrálou.

Zatím to totiž vypadá, že když nejsou peníze, tak se něco zprivatizuje. Jednoduché a relativně rychlé řešení. Přitom kdyby podniky, o které stát takto jednoduše přichází nebyly perspektivní, asi ztěží by o ně byl zájem. Zatímco investoři v nich vidí velký potenciál, stát zřejmě nikoliv. Nebylo by přece jen pro stát výhodnější, kdyby si zajistil pravidelné výnosy z dobře fungujících podniků? Možná ještě efektivnějším řešením by mohl být návrh jednoho nejmenovaného čtenáře v diskuzi na nejmenovaném serveru. Zprivatizovat, poté znárodnit a opět zprivatizovat a zase znárodnit. Tím by byl solidní příjem státního rozpočtu zajištěn.

Karty přispívají k utrácení

Máte platební kartu? Pravděpodobně odpovíte ano, neboť plastová věcička obdélníkového tvaru je pro většinu Čechů již naprostým standardem. O tom, že nějakou tu kartu má v peněžence téměř každý, svědčí i údaje Sdružení pro bankovní karty. Ke konci března banky vydaly svým klientům již přes osm milionů platebních karet, jen za poslední rok se jejich počet zvýšil o více než půl milionů. Stejně tak se téměř o polovinu zvýšil počet bankovních kreditních (úvěrových) karet a jejich celkový počet se pomalu blíží k jednomu milionu. Přičteme-li k tomu karty od splátkových společností ukazuje téměř na 2,5 milionů kreditních karet.

Nejen počet karet, ale také suma, kterou zvládají Češi pomocí karet utratit je úctyhodná. Jen za první tři měsíce letošního roku bylo u obchodníků zaplaceno zboží v hodnotě téměř 35 miliard korun. Pomalu, ale jistě se tak způsob používání platebních karet v Česku začíná měnit. A asi se není čemu divit. Jdeme-li nakupovat a máme-li platit hotově je třeba nejprve peníze vybrat. Ne všude je však bankomat k dispozici, navíc časté vybírání z bankomatu se díky poplatkům může docela prodražit. Ovšem pokud jsme vlastníky karty, nákupy nás na poplatcích vůbec nic nestojí. Přesto u nás v  minulosti paradoxně výběr z bankomatu nad platbou u obchodníků převažoval. Proč? Důvodem je nedůvěra v bezpečnost takových plateb, která je již dnes zcela lichá a také už několikrát omílaný konzervatismus českého bankovního klienta.